Taky máte ten pocit, že Praha letos na podzim konečně po letech ožila? Zatímco přelidněné laserové staveniště aka Roxy včera přihlíželo v pořadí druhému dílu ze ságy návratu EOST na koncertní pódia, v nehostinné hale - v centru kočičího lunaparku na Výstavišti - se před vynikající kulisou představilo Sto zvířat. Během několikahodinového vystoupení kapela nabídla průřez svou dvacetiletou tvorbou a v závěru představila i tři nové songy z připravované desky.

Zatímco textová stránka písní Sta zvířat patří již dvě dekády k tomu nejgeniálnějšímu, co se na tuzemské scéně napříč žánry vyskytuje, hudební složka zvířecí produkce platí za... pro posluchače nenáročnou. A to navzdory neodmyslitelné kvalitě dechové sekce i notné míře originality, jež se projevuje při častých improvizacích na koncertních vystoupeních.

I tentokráte vycházelo Sto zvířat při bilancování své dvacetileté kariéry z chytrého, nikoliv vychytralého humoru. Celá show, kterou si pro pražskou oslavu Jana, Honza & spol. připravili, měla svou nenapodobitelnou atmosféru a těžila především z reakcí publika.

Pozorovat vyprodanou Malou sportovní halu (chcete-li Incheba Arenu) bylo bez zbytečného zveličování doslova životním zážitkem. Nikdo z vystupujících nemusel fanoušky vybízet k potlesku nebo ke zpěvu. Stran publika přicházela zpětná vazba automaticky, navíc v nevídané míře. Samotný prostor, kde se koncert uskutečnil, byl ovšem - také bez hyperbol - tragický. Zvířata by si jistě zasloužila reprezentativnější místo k oslavě, než je rozpadající se hangár.

Nevyhovující podmínky panující v hale fanoušky nerozlítily, ba naopak. Přiznám se, že podobný feedback publika jsem dosud nikdy nezažil, a to nejen na koncertech Zvířat, ale všeobecně - i na koncertech jakýchkoliv jiných muzikantských zvířat.

Největší ohlas u publika způsobily osvědčené klasiky, které netřeba vypisovat, ale návštěvníci mile překvapili i znalostmi starších zvířecích songů. A že jich nezaznělo málo. Fam fatal Jana, které to tentokráte slušelo ještě více než obvykle, a Honza vybrali téměř sto písní, které burácely Výstavištěm dlouho do noci.

Jeden příklad za všechny - zaujaly vousaté "Tlusté žluté vrány", pocházející ze sedmnáct let starého debutu. Při současné koncertní podobě získaly nové, povedené aranžmá. Ale "Vrány" byly teprve předzvěstí cesty do zvířecího pravěku. V krátkém sledu totiž následovalo několik dalších písní, signifikantních pro zvířecí minulost. Zatímco letní koncerty Zvířat byly ve znamení posledních dvou tří desek, nyní šlo hlavně o nostalgii a o živou produkci songů, které neměli ti mladší posluchači dosud šanci v koncertním provedení slyšet.

Byl to překrásný trip, a jak již zaznělo, vděk si kromě hudebníků, kteří předvedli svůj standard, zaslouží fantastické publikum. Večer měl samozřejmě i svá negativa - několik kýčovitých, trapných divadelních vystoupení při pauzách. Dále také slabou videoprojekci, na které až příliš často běžely scény z tuzemských primitivních komedií a la "S tebou mě baví svět". Ani Kašpárek v rohlíku vtipem tentokráte nehýřil. Ale kdykoliv začal několikatisícový dav zpívat, byly všechny problémy rázem zapomenuty. Nakonec i ta příšerná hala se dala odpustit. Vždyť pořádat večírek přímo v lunaparku musí být snem snad každé kapely.