Nejprve Ryby a Lord Sauran stvořili prostranství pro Disharmony, v němž vycítili určitá omezení pro téměř soundtracková preludia, která následně vštěpili do projektu Oxyd. Sauron však vykročil ještě dál. Jeho sólová práce pod hlavičkou Headdreamer sklouzává do vod ambientu a hran meditačního new age. Přesto si uchovává cit pro práci s elektronickými zvuky, základy idm a k tomu všemu přidal patrné tranceové struktury, které probublávají v nečekaných zákoutích.

"Antihuman" tolik nezabředává do potemnělých prohlubní mysli, spíše si pohrává brouzdáním mezi odlišnými stimulanty lidské duše. Přízraky a plazivé stíny vás obklopí jen decentně, jako by měly samy strach vás nějak ranit. Jsou to jemné jehličky, které popichují a nenechají vás upadnout do spánkového deliria. Toto teritorium je svým způsobem novum, jež je potřeba hýčkat a ve vlastních fantaziích si smyslet vlastní pravidla na záchranu těchto příběhů a pocitů, přesně jako v prvním dějství "Nekonečného příběhu".

Celé album se nese v pomalém, téměř klimbajícím tempu. Žádný spěch nebo uhrančivá zvuková syrovost, ty zde bude hledat zcela marně. Navrstvené melodické prvky (klavírní linie, táhlé klávesové roviny...) se tu vystavují na obdiv s opatrností a nenápadností. Jako by ve strachu toto vše očekávalo náhlý útok z temnot (vyslaný ze země deprese), který by toto skupenství atmosfér chtěl rozcupovat na mikročástice a dodat jim zcela jiný řád.

Headdreamer vykřesal na "Antihuman" nová zvuková spektra, která se v náznacích derou na povrch v domovských projektech. Náladami napěchované instrumentální kompozice si dokážou vytvořit svou živoucí imaginaci v časoprostoru noční relaxace, případně meditačních uvolnění stresem rozedraných duševních cyklů. To vše pomocí těch nejzákladnějších hudebních principů.