Nech na chvíli pracovat svoji fantazii a zkus odhadnout, jak by teď vypadal tvůj život, kdybys Česko Slovenskou SuperStar vyhrál ty.

(Dlouho přemýšlí.) Velmi podobně jako teď. Martin vyhrál a já skončil druhý, ale i tak mám vždycky pro koho hrát. Já mám skupinu svých fanoušků a Martin má zase ty svoje. Ten konečný výsledek je vlastně jenom statistika. Rozdíl je jenom v té finanční výhře.

Na tuhle odpověď jsem právě čekal. Jak bys naložil s takovým balíkem prachů?

Keby bolo keby, boli bysme v nebi.

Jak se na soutěž díváš s odstupem času dnes?

Já jsem za ni rád, protože v dnešní době se bez známostí a peněz prosadíš těžko. Vím, že hodně lidí tyhle soutěže odsuzuje, ale přijde mi to směšné. Bylo to opravdu náročné, a dokud si to člověk nezkusí, tak ať nekritizuje. U televize je každý generál. Já teď můžu dělat, co mě baví, a nebýt SuperStar, tak bychom tady neseděli.

A taky bys nedostal novou kytaru. Hraješ na ni?

To víš, že hraju. Skládám na ni nové písničky.

Zanedlouho vyjde tvoje debutová deska. Jak by ji popsal sám Miro Šmajda?

O desce vypovídá hlavně její název. Jde o nejrůznější pohledy na lásku, ať už negativní, nebo pozitivní, a taky různé životní pocity. Je to rocková deska, ale najdeš na ní i pomalejší věci.

Já už jsem nahrávku slyšel a přišlo mi, jako by ses zasekl v polovině devadesátek.

Těžko říct. Já jsem zase slyšel názory, že zní moderně. Osobně bych asi neřekl, že jako celek zní nějak staře. Za tou deskou si naprosto stojím.

Přesto vidím trochu potíž ve stylu, který hraješ, a tvým publikem. Myslíš, že dvacetileté lidi dneska zajímá hard-rock nebo bigbít?

Já myslím, že jo. Každý člověk má rád něco jiného. Poslechni si Nickelback nebo Alter Bridge, to jsou současné moderní kapely, které mají ve světě jméno. A to je všechno návrat ne do devadesátek, ale do osmdesátek. Třeba právě noví Nickelback používají zvuk bicích, který byl moderní v osmdesátých letech. Dnešní rock se zkrátka vrací do osmdesátých let. Takže já jsem s pětadevadesátým, jak ty říkáš, ještě napřed. (Smích.)

Na druhou stranu je mi sympatické, že děláš hudbu po svém a kašleš na současné trendy...

(Skočí do řeči.) Já nemám rád, když si někdo hraje na něco, co není. Když třeba nějaká moje oblíbená kapela začne na stará kolena s něčím úplně novým a vůbec to k nim nejde. Ve studiu jsem třeba paralelně nahrával s Nazareth a říkám ti - sakra, to jsou pořád oni.

Měl bych zmínit, že hudbu i text sis ve většině případů složil sám. Nepřemýšlel jsi, že oslovíš někoho externího?

Napadlo mě to, ale měl jsem dost vlastního materiálu a nechtěl jsem tu desku přecpat. Jedenáct skladeb nebude nikoho otravovat, není to ani moc, ani málo. Na další desce se nějaké spolupráci určitě nebráním.

Zaujala mě skladba "Vraždy", která kritizuje zacházení se zvířaty. Jaký má Miro Šmajda vztah ke zvířatům?

Strašně pozitivní. Přírodu miluju. Vegetarián sice nejsem, ale masa jím opravdu minimálně. Každý má právo na život, i zvířata. A proto jsem tuhle skladbu napsal. Je hrozné, jakým bezohledným způsobem se zvířata využívají a vraždí pro lidskou potřebu.

Chystáš k desce turné?

Určitě bude. Zatím to vypadá, že po Vánocích.

Prý jsi kvůli hudbě nechal školy. Není to unáhlené? Co budeš dělat, když ti to v muzice nevyjde?

Tak si vezmu kytaru kolem krku a půjdu hrát pod sochu svatého Václava, jako jsem to udělal před rokem a půl. (Smích.) Ne, vážně, já se té muzice chci věnovat tělem i duší. Klidně bych vypadnul někam do zahraničí a hrál na ulici. Postavil bych se na vlastní nohy a vydřel bych si to. Víš, já bych chtěl lidem dokázat, že jsem tady a chci dělat muziku. Vážně a seriózně. Mohl bych to mít rozdělené: 70 % muzika a 30 % zadní vrátka, ale to nechci. Pro muziku jsem ochotný udělat vše a jinou možnost si teď nepřipouštím.

Tvoje maminka je Češka, takže potíže s češtinou nejspíš nemáš...

Opravdu nemám. Ale stává se mi, že nedokážu přepnout a doma mluvím česky. A na koncertech v Česku se mi zase stává, že začnu mluvit česky a někdo se ozve, abych mluvil slovensky. Myslím si, že Češi mají slovenštinu rádi. A já to mám naopak - miluju češtinu, je to rajcovní jazyk. Když na mě začne holka mluvit česky, rozteču jako čokoláda. (Smích.)

A pokud jde o fanoušky, na jaké straně hranic je o tebe větší zájem?

My hrajeme asi 80 % koncertů v Česku, což znamená, že větší zájem je tady. Tady je velmi silná rocková scéna. Vezmi si Kabáty, Tři sestry nebo Arakain, lidi to tady milují. Je to asi i tím, že Češi milují pivo a pivo jde s rockem ruku v ruce. To je také největší rozdíl mezi českou a slovenskou scénou. U nás tolik rockerů není.

Když jsme nedávno na musicserveru dělali rozhovor s Martinem Chodúrem, říkal, že ho současná muzika moc nebere. Jak je to u tebe?

Nebráním se tomu. Teď jsem třeba slyšel nové album Alanis Morissette. Je celé elektronické, špinavá a temná elektronika, a je to fakt bomba.

A Martinovu desku jsi slyšel?

Něco jsem slyšel a líbilo se mi to. Navíc je mi sympatické, že si desku napsal sám.

Předpokládám, že kromě hudebních médií za tebou dneska přijdou i redaktoři z bravíčka, Cosmogirl atd. Nevadí ti odpovídat na otázky typu: "Miro, máš teď nějakou přítelkyni?"

Nevadí mi to. Já mám třeba rád kapelu Whitesnake a taky mě zajímá, co dělá jejich zpěvák David Coverdale. Takže to chápu.