Chromeo jsou čitelní jako nápojový lístek ve vesnických pajzlech (tedy pivo, černá, žlutá). Takže i na jejich třetí studiové nahrávce "Business Casual" je bezpečně poznáte: funky feeling, disco beat, kulaté synťáky a vokodér. Oproti výbornému předchůdci "Fancy Footwork" je ale novinka přesto o kus nudnější. Velký kus.

Album mixoval Pillipe Zdar, který pomáhal třeba partě Phoenix s jejich výtečnou deskou "Wolfgang Amadeus Phoenix". Otevírá ho klasická chromeovina "Hot Mess". Ta má ještě kouzlo nahrávky předchozí, pěkně šlape a vzbuzuje pocit, že posluchače čeká její volné pokračování. Otázkou je, jak by album bylo hodnoceno, kdyby k tomu pokračování skutečně došlo (žádný vývoj?), nicméně hned následující "I'm Not Contagious" dává tušit, že hitovek tady moc nebude. Jakoby devadesátková tucka bez drivu, zvláštním stylem "pomalá". Taková je i "You Make It Rough", ve které se na ploše delší sedmi minut Chromeo snaží být druhými LCD Soundsystem. Neúspěšně. Devadesátky jsou trošku slyšet i v basové lince singlu "Night By Night", tam už ale tolik nevadí, i když ty pravé hity jsou jinde.

Jsou jimi "When The Night Falls" s hostující tou míň slavnou ségrou Solange Knowles, která je tak tak na hranici vlezlosti, a "The Right Type", která trošku vzpomíná na poslední desku Goldfrapp. A vlastně ani další singl "Don't Turn The Lights On" nezní špatně. Francouzština v "Jai Claque la Porte" je jazykovým oživením, něčím jiným už ale ne.

Jako album působí "Business Casual" příliš pomale a utahaně. Jakoby bez šťávy. Jako když se koukáte na dokonalé nohy sekretářky, jenže jste kluk, co je na kluky. Pohled je to krásný, ale tím to končí.