Sheryl Crow má svá nejlepší hudební léta za sebou. Alespoň co se komerčních úspěchů týče. Jako by si toho byla vědoma i ona sama, přestala se pokoušet o country-popové a pop-rockové fúze, díky kterým by svému vydavatelství vydělala více chechtáčků, a vrátila se tomu, co ji zjevně baví úplně nejvíce - mixování soulu, reggae, bluesu a částečně i popu.

Samozřejmě cestou ke zviditelnění nové nahrávky musel být nějaký ten rádiový popěvek, který by posluchače na novou desku upozornil. Tento účel si na svá bedra vzala nevtíravá singlovka "Summer Day". Absence většího náboje však písničku pasovala na pěknou, ale snadno zapomenutelnou pohodovku jako stvořenou pro soundtrack k nějaké romantické komedii.

Podobně nekonfliktních písní je "100 Miles From Memphis" plné, rozhoupá vás mnoha poklidnými letními a uvolněnými melodiemi, pro Sheryl tolik typickými. Když se však rozhodne nakouknout zpoza plážového deštníku na svět o poznání tmavšími brýlemi, zážitek je daleko silnější. Čerstvá matka dvou adoptivních synů si od Terence Trent D'Arbyho vypůjčila jeho průlomovou "Sign Your Name" a ve (celkem nečekaném) spojení s Justinem Timberlakem nahrála takřka perfektní cover. Ze začátku se rozjíždějí pouze bicí, basa, kytara a postupně se rozroste do orchestrálních rozměrů. Pro Sheryl se zrovna tento song ukázal být tou správnou volbou, které by se měla držet i nadále.

Zmiňovaná skladba však není jediným coverem, který album nabízí. Na závěr byla zařazena i "I Want You Back" od zesnulého krále popu Michaela Jacksona. Vzhledem k tomu, že zpěvačka není zrovna majitelkou nejširšího vokálního záběru, některé výšky neznějí zcela přesvědčivě. Nejlépe nedopadla ani bluesová "Roses And Moonlight", kterou Američance ani trochu nevěřím, nedokázala ji totiž prodat tak, jak by se na song takového formátu slušelo. Některé další songy znějí podobně mdle, a tempo placky tak občas zbytečně kolísá mezi rychlejšími a vleklejšími skladbami.

Na své nejnovější desce se Sheryl Crow vzdálila lehce přístupnému a čitelnému stylu, který ji doprovázel největší část její kariéry. Nejtypičtějším zvukem opředené tracky na albu jsou, celkem četné, balady (například nádherná "Sideways"), jež neztratily nic ze starého zpěvaččina kouzla. Zato se fanoušci nedočkají mnoha prvků z písničkářství, rocku a poprocku z dob dřívějších. Novince však nejde ani v nejmenším upřít pohodu, která z ní sálá se stejnou intenzitou jako slunce během jasného letního rána.