Bahno, před kterým neutečete

20.09.2010 00:00 - Honza Průša | foto: facebook interpreta

To, že Nick Cave nejsou jen The Bad Seeds, je všeobecně známou věcí. S druhým albem své další kapely Grinderman ale ukazuje, že se nejedná jen o nějaký vedlejší projekt nebo chvilkovou radost, ale plnohodnotnou kapelu. "Grinderman 2" osvobozuje Cavea a jeho kumpány a nechá je dělat cokoliv, co chtějí.
10/10

Grinderman - Grinderman 2

Skladby: Mickey Mouse And The Goodbye Man, Worm Tamer, Heathen Child, When My Baby Comes, What I Know, Evil, Kitchenette, Palaces Of Montezuma, Bellringer Blues
Vydáno: 13.9.2010
Celkový čas: 41:17
Vydavatel: Parlophone
Hrůza, černý humor, zlo a náboženské symboly. Mícha JFK zabalená v negližé Marilyn Monroe. Přisprostlá zábava, ironie a běsnící zvěř odkudsi z hloubi močálu. Neznabozi a barbaři, napětí, čekání na příchod apokalypsy. Dekadence. To vše je druhá deska nejmladší kapely Nicka Cavea nazvaná jednoduše "Grinderman 2". A můžete vzít jed na to, že se vám bude líbit.

Když v roce 2007 debutovali čtyři psanci z The Bad Seeds - Nick Cave, Warren Ellis, Martyn Casey a Jim Sclavunos - s eponymním albem "Grinderman", bylo to pro mnohé překvapení. Mluvilo se o návratu do garáže a ke kořenům, vzpomínce na The Birthday Party. S druhým albem už nemůžou pánové tolik překvapit, řekli byste si. Ale opak je pravdou.

Na dvojce se daří odložit cokoliv, co by pány mohlo svazovat. Vše je volné, a přesto má řád. Písně prý vznikaly během dlouhých jamů a jejich syrový tvar jim byl ponechán. Jsou tu hlukové zdi, Cave si opět zkusí fistuli. Ale hlavně je to bahno, co se na vás valí a před kterým nejde utéct, i když se o to pokoušíte. Nekomplikované a opakující se mantrické nápěvy, opojné vokály (geniální "Worm Tamer"), brutálně zboostřená Caveova kytara i Ellisovo elektrické bouzouki. Do toho štěkání dalších zkreslených zvuků i fascinující práce Sclavunose za bicími.

I když Grinderman hlavně brousí, a to pěkně zostra, dojde i na klidnější, jakoby odpočinkové věci. Ve "What I Know" je Cave písničkářem s akustickou kytarou, ale stále zůstává plný emocí, nemizí napětí, zůstává ve střehu. Pořád čekáte na změnu (podobně jako ve "When My Baby Comes"), na výkřik ze tmy, ale ten přijde až s následující "Evil", kdy Ellisovy housle v předehře jasně dávají najevo, že brzy dojde k vyhřeznutí další dávky strachu.

Grinderman své album dokončili už v září loňského roku. Dvanáct měsíců vyzrávalo a čekalo na zrození. Během porodních bolestí postupně přicházely nápadité videotrailery, které předznamenávaly, že opět půjde o něco výjimečného. Nick Cave natočil desku s obrovskou atmosférou, plnou zvuku, psychedelickou, s hudbou, která působí opojně na fantazii a při poslechu maluje obrazy a vykresluje scenérie z hrůz nočních můr.

Svou náladou dává "Grinderman 2" vzpomenout na Euchrida Eucrowa. Pamatujete na mrzačení chycených zvířat v pastích, fanatické Ukulity i temnou atmosféru v údolí Ukolore? Na Euchridovu matku, o níž mluvil jako o "velké zasrané svinské kundě s vysušeným červem místo mozku"? Ne? Tak si tu desku pusťte ještě párkrát nebo znovu přečtěte "Oslici". Těch dvacet let, co se mezi albem a knihou nachází, jako by neexistovalo.

Cave se neustále, už od dob The Boys Next Door, v kruhu vrací k svým děsům, škodolibým schválnostem i touhám. I když jsou jeho popové věci nebo harmonické romance a milostná lyrika také velmi dobré (vzpomeňte třeba na "The Boatman's Call"), s Grindermanem jako by ukázal to své zajímavější, možná opravdovější, já. Problémového kluka, kterého vyhodili ve dvanácti letech ze školy, protože se pokusil znásilnit šestnáctiletou spolužačku. Člověka, kterého fascinuje brutální sex a extrémní násilí a s biblí v ruce nás nechává nahlédnout do své nekonečné představivosti.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY