Habib Koité je sympatický, přirozený, duchaplný a vtipný černý kytarista z Mali. Ke všemu má něco naposloucháno a nacestováno a od malička vyrůstal v zázemí, které hudbě přálo, takže v kombinaci se svou otevřeností a chutí poznávat získal nad tradičními styly a žánry (jak ve smyslu lokálním, tak světovém) nadhled a příjemně je kombinuje. Pomáhá mu s tím pětičlenná kapela Bamada (= "v hubě krokodýla") s víceméně tradičním osazením - druhá akustická kytara, elektrická basa, bicí, perkuse a balafon (vypadá jako větší xylofon s dřevěnými klávesami). Dohromady má tato sestava za sebou tři alba, poslednímu z nich - "BARO" - je současné turné věnováno. Máte-li zájem načerpat něco z biografie autora, doporučuji tento překlad Lukáše Kolíbala.

Světová kritka sice postavila Habiba do role hvězdy world music, nicméně to jen zpochybňuje význam této kategorie, neboť to, co se svou kapelou produkuje, je úplně přirozené a normální a nezaslouží si být vymezováno jako něco okrajové či výjimečné. Bez skrupulí by se jeho styl mohl nazývat čistokrevným popem, nebýt ale obecné devalvace i tohoto pojmu. Těžko rozpoznat, co je ještě populární a co už okrajové, ale to nechme na kriticích, sami si v termínech udělali zmatek, ať se s ním poperou.

Hudba Bamady je příjemná na poslech i k tanci, využívá převážně konvenčních výrazových prostředků (a to jak ve zpěvu, tak rytmech bubeníka, tak melodických linek kytar a basy), co jí dává na originalitě a přitažlivosti je jednak exotická řeč zpěvu (nebo snad zpěv řeči?) a hlavně neodmyslitelný cit pro rytmus, který tu více tu méně skrytě rozhýbává vše, co je schopno pohybu. Vnímavější divák chvílemi přestává věřit, že je ještě v rockovém klubu na koncertě a začíná mít pocit, že je vtažen do jakéhosi kmenového rituálu. A k tomu ani nepotřebuje být patřičně "zhulen".

Habib Koité je muzikantem do posledního morku kostí, dokáže bezvadně balancovat na hraně toho, co se od hudby očekává a co je třeba do ní vkládat. Umí zahrát uhlazený pop z rádia, ale dovede při něm strhnout ty na pódiu i ty pod ním. Ne náhodou vyprodává koncertní sály na celém světě a ne náhodou mu u nás s každou návštěvou přibývá příznivců. Až přijede počtvté, věřím, že se mnozí z vás zatím netknutých potkají.

Habib Koité, Palác Akropolis, Praha, 2.5. 2001