Vítejte v šedé hudební zóně!

Macy Gray ve své tvorbě nikdy nebyla za velkou divošku bourající parkety. To se většinou dařilo až s remixy jejich singlů. A nikam se nežene ani tentokrát. Důstojné střední tempo prochází téměř všemi dvanácti songy. Jen taktak vás občas donutí alespoň přešlápnout z jedné nohy na druhou. Paradoxně to však není ta špatná stránka téhle desky. Po letošních plastikových produktech Kelis, Christiny Aguilery či Kylie Minogue, do kterých vstoupil duch soundu italských diskoték, je "The Sellout" ve své přirozenosti doslova hudebními lázněmi. Problémem proto není tempo, ale obsah. Macy Gray má zkrátka svá nejlepší invenční autorská léta za sebou.

Tak, jak plyne jedna skladba za druhou, je s postupujícím časem stále jasnější, že tomuhle albu chybí jednoznačný hit. Můžete si pobrukovat titulní písničku, užít si pozitivní emoce "Beauty In The Word", bavit se oldschoolovým soulem "That Man", podupávat nožkou na chytlavý hudební základ "On & On" nebo si s "The Comeback" připomenout úvodem zmiňovaný hit "I Try". Ale i u těchto kousků je potíž s absencí výrazného refrénu. Chybí gradace, která by povznesla slušnou řemeslnou úroveň jednotlivých tracků výš, směrem k většímu prosazení se na úkor okolního hudebního smogu, a dopřála tak i větší komfort posluchačům.

Příkladem budiž "On & On", kdy Macy Gray zůstane stát těsně před prahem možného hřmotného finále. Refrén se jednoduše ztratí ve slokách a občas je rozeznatelný jen za pomocí bookletu, kde je vyveden velkým písmem. Mrzí to i u tracku "Real Love" s hostujícím Bobbym Brownem. Dost možná nejlepší retro milostný duet letošního roku by si výraznější refrén zasloužil. Cestu sama sobě ukázala zpěvačka v největší divočině alba "Kissed It" nahrané za výpomoci Velvet Revolver. Indie sound zastoupený ještě kouskem "Lately" jí vůbec docela sluší. Ale nic naplat, její hlas slouží především soulu.

"The Sellout" přesně zapadá do zóny šedých desek. Nelze o ní říci, že je špatná. Nelze o ní říct, že je dobrá. Pokud si ji pustíte podruhé, bude za tím nejspíše vaše paměť, která si nedokáže vybavit, co je na tom albu vlastně za songy. Vzhledem k věku interpretky se nelze vzdát naděje, že ještě v budoucnu dokáže překvapit a uhranout. Ovšem při její produktivitě ve vydávání studiových desek (pět kousků za dvanáct let) není možné dopředu odhadnout, v které dekádě se tak stane. Zatím nezbývá jejím příznivcům nic jiného než v rámci módy hudebního retra oprášit první dvě alba a také si naplno užívat při "Sexual Revolution". Třeba se tak podaří zrodit novou Macy Gray.