Jeseničtí Priessnitz jsou tu konečně s novou deskou "Zero" plnou krásných písniček.
Docela dlouho nechala fanoušky čekat jesenická kapela
Priessnitz na nové album. Její poslední počin "Potichu?", výborná poloakustická deska, kde zazněly v jemnější úpravě starší skladby i novinky, je z roku 1997. To už kapela měla za sebou čytři desky, zpočátku by ji šlo zařadit do gotického rocku, postupně zjemňovala kytarové party, ale zůstaly výborné melodie, snivé a poetické texty a zvláštní, lehce teskná nálada.
Nebudu vás napínat. Nová deska nazvaná "Zero", je skvělá. Spoluprodukce se nakonec pro pracovní vytížení Honzy Muchowa (ten spolupracoval se skupinou na dvou posledních albech) chopil zvukový expert Pavel Větrovec (mj.
Dan Bárta,
Monkey Business). Kdo ví, jak by Muchow zasáhl z hlediska použití modernějších prvků, každopádně nová deska je založena na zvuku kytar, jemných, někdy zvonivých, někdy tlumeně ostřejších a částečně smyčců, velice střídmě jsou použity klávesy. Většina skladeb je v pomalejším tempu, ale i svižnější kousky se najdou. Těžko vypichovat jednotlivé písničky, protože už po druhém poslechu si nejspíš budete pozpěvovat s kapelou všechny (kromě poslední instrumentálky). Takže - úvodní "Na sever od ráje" je tou pomalejší, s tesknou náladou, podobně jako hodně křehká "Kdo ví" nebo "Malej chlapec", kde poprvé zazní střídmé smyčce, které skvěle konvenují s atmosférou skladeb. Druhá "Na obloze" nebo "Lehkovážný" jsou rychlejší, v druhém případě skoro až punkově. Na desce také najdete skladbu "Zlatý déšť", která vyšla na singlu k výročí narození lékaře Vincenta Priessnitze, zde je ovšem ve svižnější podobě. Pro skladbu "V samotách" se připravuje klip, opět jedna z těch skladeb, kdy je vám tak krásně smutno, to ten text a smyčce. "Turista" je zase z těch svižnějších, výborné je předrecitování veršů na začátku skladby, ostřejší kytary v refrénu (i když nutnost zazpívat dlouze název skladby má za následek trochu divně znějící "tůrista"). "Drahá" se řadí po bok skladbě "V samotách", i když je pohyblivější. No a "Ráno", to je skvělá kombinace dvou poloh, jemné, kdy ve slokách jsou použity jen perkuse a klávesy, a ostré, kdy se v refrénu ozve výrazněji kytara. Výborná věc, ale bohužel asi nejen kvůli refrénu "ráno to není dobrý" ji bohužel v ranním vysílání našich rádoby moderátorů s umělým americkým optimismem neuslyšíte.
Název skupiny je dost přesný, neboť podobně jako jejich patron-lékař dokáží svou hudbou působit snad až léčivě. Pro tuto skupinu je to možná už klišé, možná už jsem, původem polovesničan žijící posledních deset let v Praze, trapně sentimentální, ale skladby
Priessnitz ("Na sever od ráje") na mě dokáží přenést odlesk atmosféry jejich rodného kraje. A to jak svými texty (výhradním autorem zpěvák Jaromír Švejdík), tak muzikou, na které se podílel, kromě klasického tandemu Jaromír Švejdík - Petr Kružík, také kytarista Dušan Oravec, pod několika skladbami je podepsána celá skupina.
Prostě zase jedna skvělá česká deska se silnými písničkami, které by mohly znít v rádiích od rána do večera a i příznivci bří Nedvědů by měli být spokojeni. Aby ale nebylo vše dokonalé, mám dvě větší výtky. Sice skoro pořád brojím proti příliš dlouhým deskám a skladbám, ale 38 minut je u tak výborné desky opravdu málo po tak dlouhé době! A dál, proč nemá kapela pořádné oficiální stránky (pokud nejsou dobře ukryté)? A ještě dvě drobnosti - za logo směšné kampaně Kopírování zabíjí hudbu kapela nemůže, ale proč desku nazvala anglicky? Vzhledem k českým textům by název "Nula" vůbec nevadil, už jen proto, že k pěknému bookletu (s texty) by seděl. Po poslechu alba mě o to víc mrzí, že jsem nemohl být na křtu 12.4. v Akropoli, ale doufám, že to brzy budu moci napravit, mám takový pocit, že tam by se mohly pěkně rozbouřit utlumené kytary.
CD k recenzi poskytla firma
Escape (Monitor/EMI).
Album:
Priessnitz - Zero
Hodnocení: 9/10
Celkový čas: 38:
Skladby: Na sever od ráje, Na obloze, Kdo ví, Lehkovážný, Malej chlapec, Zlatý věk, V samotách, Turista, Drahá, Ráno, Zero