Paul Weller je ostrovní hudební hegemon, jeho nadhled a kytarový um tam oceňuje takřka každý, ale za kanálem La Manche už je to, nepochopitelně, o dost slabší. Kytarová hvězda zkrátka 34 kilometrů nepřezáří. Jeho nová deska však má nepochybné ambice to změnit.
8/10
Paul Weller - Wake Up The Nation
Vydáno: 19.4.2010
Celkový čas: 40:05
Skladby: Moonshine, Wake Up The Nation, No Tears To Cry, Fast Car/Slow Traffic, Andromeda, In Amsterdam, She Speaks, Find The Torch, Burn The Plans, Aim Hugh, Trees, Grasp And Still Connect, Whatever Next, 7 And 3 Is The Strikers Name, Up The Dosage, Pieces Of Dream, Two Fat Ladies
Vydavatel: Universal
Je nepochybně jedním z nejtalentovanějších kytaristů posledních třiceti let, stál u renesance stylu Mods, ale naštěstí nejezdil s baretem na skútru, nýbrž s neskutečnou lehkostí vedl kultovní kapelu
The Jam. Ti jsou již dávno uložení k ledu a pravděpodobně se nikdy nevrátí, stejně tak už je navždy uzavřená kapitola s názvem Style Council. Brilantní kytarový mág nás tak nejspíš bude oblažovat již jen sólově, a to je sakra dobře.
Paul není ani trochu nakažen ostrovními hudebními nešvary, které zamykají většinu kapel do naprosté uniformity. Na novince jen potvrzuje svůj dar napsat chytlavý a neotřelý song, je mu zcela jedno, jestli si vypomůže jazzovou vsuvkou, klavírním intermezzem nebo čímkoliv jiným. Vše mu jde pěkně od ruky. Jen tu cíleně chybí hitovost. Weller by s klidem napsal prvoplánový hit, ale přišel by o radost z hudby. Proto radši staví inteligentní aranže se zajímavými prvky.
Deska tak přináší skvělou punkovou pecku "Fast Car/Slow Traffic", ale i v podstatě rádiovou hitovkou "Wake Up The Nation", která nakonec dala název celému albu. Ale dobrých songů je zde šestnáct. Pochvalu si zaslouží i zvuk, který je retro a zároveň i moderní. Takhle má znít správná a poctivá Mod deska, zejména když připočteme, že basa spokojeně brumlá pod prsty dalšího člena
The Jam Bruce Foxtona. To je asi maximum, co lze nabídnout a asi i požadovat.
Suma sumárum,
Paul Weller nemusí nikomu nic dokazovat, ale on to přesto udělal. Dokázal, že v prvé řadě nepatří do starého železa, ale na špičky hitparád. Ukázat takhle inteligentní popovou a přitom nemainstreamovou desku, to chce odvahu, kumšt a hlavně schopnosti. A to vše se tady snoubí v jednom kotoučku s průměrem dvanáct centimetrů.