Hudební byznys zažívá zlé časy, ale hudebním festivalům pšenka stále kvete. Svoje poprvé si pod křídly společnosti O2 odbyl nováček Open Air Festival a to rovnou ve velkém stylu. Nachystal čtyři pódia, tři dny hudby, přivezl několik opravdu zvučných jmen a ani toho příliš nezkazil...
Live: Open Air Festival
místo: Letiště Panenský Týnec
vystoupili: Röyksopp, Kasabian, Faithless, The Kissaway Trail, Richard Müller, Kosheen DJ set, LTJ Bukem & MC Conrad, Moguai, Monkey Business, Vypsaná fiXa, Tata Bojs, Čechomor, Buty, Support Lesbiens, Sunshine, Ohm Square, Tomáš Klus, Marek Ztracený, PSH a další
datum: 12.-14. srpna 2010
Fotogalerie
© Lukáš Benda / musicserver.cz
Společnost O2 se pro letošek coby generální partner překvapivě rozloučila se Sázavafestem (ať už se z kraje letošního roku odehrálo v zákulisí sponzoringu O2 cokoliv, za ty nechutné mediální PR žvásty -
Michael Jackson a slovenská Pohoda - si to místní organizátoři zaslouží) a pustila se do realizace
svého vlastního festivalu. Dostatek financí a relativně schopní organizátoři se letos zasloužili o poměrně bezproblémový průběh a dostatek zábavy.
Den první
K původně plánovaným dvěma dnům přibyl třetí bonusový, a jelikož se pořadatelé rozhodli ponechat jej zdarma, prošlo hlavní branou již během čtvrtka solidních sedm a půl tisíce lidí. Ale ani platící návštěvníci nemuseli sahat hluboko do kapsy - registrovaní uživatele O2 dostali k lupenu druhý zdarma, a cena jednoho se tak dostala pod pět stovek. Čtvrteční program lákal na jednu stage (ostatní tři se otevřely až v pátek pouze těm s páskou na ruce) a několik jistot české hudební scény.
© Lukáš Benda / musicserver.cz
Zatímco letiště v Panenském Týnci zkropila první přeháňka a ve stanovém městečku se ozývaly kletby všech, kteří zrovna rozbíjeli stany, na Multi-kulti stage zahajovali
Charlie Straight. Je s podivem, kam se tihle mladíci za pár let dostali, a i tentokrát potvrdili, že se tak rozhodně nestalo náhodou.
"Starší a ošklivější než ti před náma (tedy Charlie Straight), ale zároveň mladší a hezčí než ti po nás (Visací zámek)", jak
Totální nasazení popsal jejich baskytarista Sváťa, už hráli za doprovodu slunečních paprsků. Ono si totiž počasí dělalo po celé tři dny psí kusy. Jasno a teplo, zataženo a zima, přeháňky a hustý déšť se střídaly s nepředvídatelnou rychlostí.
Povedený set předvedli i
Krucipüsk. Tomáš Hajíček, zarostlý více než kdy jindy, se dokonce několikrát chopil kytary (to při koncertech nebývalo zvykem), jenže té se jeho muzicírování líbilo jen chvíli a pak jí rupla struna. Zazněly nové kousky z poslední desky "Amen", "Ahoj" doprovázená slovy:
"Je třeba pozdravit Zemi, než pozdraví ona nás", což od Liberečáka Hajíčka vyznělo o to vážněji, a na úplný závěr "Láska je kurva", transformovaná z punkové vypalovačky na pohodové reggae. Po rockovém křepčení následovala neméně podařená hodinka funku s
Monkey Business, kteří si tradičně připravili spoustu vylomenin. Tentokrát tříprsou
Tonyu Graves, ušatého
Matěje Rupperta, čtyřrukého bubeníka nebo cover Michaela Jacksona "Earth Song".
První den se hudebně vydařil, jenže se zároveň objevily první mouchy. Vyzvedávání lístků a směna za pásky pro vstup do areálu i do stanového městečka byly značně chaotické a kvůli tomu docházelo ke konfliktům. Ochranka často nevěděla, kam smí daného jedince s tak nebo tak barevnou páskou vpustit. Naopak ochranka u stanového městečka o pásky přílišný zájem nejevila, a pokud bylo sto padesát kaček za stanové městečko odůvodněno zvýšeným bezpečím, šlo o prázdná slova. Aby toho nebylo málo, pořadatelé navíc v papírovém programu zaměnili páteční line-up za sobotní.
Den druhý
© Dominika Procházková / musicserver.cz
Přívlastek "multikulturní" naplno dostál svého druhý den se zpřístupněním zbytku areálu. Vedle dalších třech pódií, na kterých se střídalo mnoho rozdílných žánrů, nabízel rozlehlý (vlastně až příliš rozlehlý) areál spoustu možností, jak se pobavit a vyblbnout. Vyrazit si vyrazit si zuby na autodrom? Nebo si prohlédnout jeden z workshopů a mrknout na divadlo? Raději byste si zahráli plážový fotbal? A co si třeba zaskákat na jedenáctimetrové trampolíně? Cokoliv je libo. Snad jedinou atrakcí, na kterou se snesla kritika, byl vyhlídkový let vrtulníkem:
"Ten vrtulník není zrovna EKO," objevilo se například v SMS chatu, který po celou dobu běžel na obrazovkách hlavní scény. Celý festival se totiž tvářil jako vysoce ekologický, což také bylo všemi možnými prostředky a způsoby neustále připomínáno. Na druhou stranu je třeba uznat, že pořadatelé nachystali dostatek třídicích košů, stánky disponovaly občerstvením v bio kelímcích a na panenskotýnské letiště jste se z Prahy mohli svézt eko busem.
© Lukáš Benda / musicserver.cz
Co se však odpustit nedá, začalo na hlavním pódiu hned s prvním interpretem. Ve dvě hodiny, kdy už měli své nástroje rozeznívat
Navigators, měli pódioví technici stále napilno a ke stagei se vůbec nepouštělo. Celý program tak nabral zpoždění, které se táhlo prakticky celým dnem. A ani ten další se dodržování časového harmonogramu příliš nedařilo. Málokdo by však při premiéře čekal bezchybný průběh.
O zábavu na vedlejší Prima Cool Stagei se hned na úvod dne postarali
Love Gangsters. Electropunk s lehkým nádechem Depeche Mode skvěle ladil s jejich ujetou image a bezprostřední vystupování podtrhl zpěvák a basák v jedné osobě Marotha, který se i s baskytarou vydal na výlet až někam za zvukaře. To zpěvák
Vanessy Samir Hauser během koncertu nikam necestoval, a tak si na výlet vyrazil aspoň obsah jeho žaludku. Uprostřed skladby, jen pro upřesnění. Na Multi-kulti stagei dostali prostor písničkáři
Jiří Schmitzer,
Xindl X a
Xavier Baumaxa, na Coca-Cola Stagei zase rovné kšilty
Indy & Wich,
PSH a
Rytmus. (A kde zůstala pojebaná zlatokopka Agáta?)
© Lukáš Benda / musicserver.cz
Vypsaná fiXa k všeobecné radosti střílela hlavně staré pecky, bez problémů zafungovaly i sety festivalových jistot
Wohnout,
Sunshine a
Support Lesbiens. A kdo že to ten večer z českých účinkujících s náskokem deseti koňských délek vyhrál?
Tata Bojs! Pár klasických kousků a veselý nesmysl "Tleskáme častějc" alias "Personal Jesus" od Depeche Mode jako předkrm a "Skovka" jako hlavní chod! Ale pozor, ne ledejaká "Skovka". To totiž byla s hymnou Underworld "Born Slippy" mixnutá "Skovka". A k dokonalosti jen pár nanometrů...
Po headlinerech
Röyksopp a
Faithless, během kterých bylo v areálu až šestnáct tisíc lidí, se někteří přesunuli dělat kravál do stanového městečka (ano, opět se našli i křiklouni "hovnaři", není nad invenci a vlastní nápaditost...), všichni tancechtiví pokračovali v pohybu v rytmu drum and bassu LTJ Bukema a někteří
frčeli se Sukim až do šesté ranní a následně ještě dále u baru, zornice jak talíře...
Maškarní s Röyksopp (Dan Hájek)
© Lukáš Benda / musicserver.cz Röyksopp snad konečně vydají svého "Seniora", jejich vystoupení však bylo v duchu loňského
"Juniora". Set sestávající převážně z hitovek měl grácii, spád a většina skladeb zazněla v upravených verzích ("This Must Be It" nebo díky reklamě na nejmenovaného operátora provařená "What Else Is There?"). Svein a Torbjørn se bavili, zkoušeli češtinu, ale hlavně servírovali hutné zvukové plochy s popovým škádlením. K dobru si připravili drobet úleťácké kostýmy a vokalistku
Anneli Drecker (paradoxně nezazněla žádná písnička, která má v originále její vokál na albech Röyksopp). V přídavku se však blýskla maximálním vžitím do coveru
Kate Bush "Wuthering Heights", byl to hodně překvapující a emocionální moment. Kdo zažil dávný koncert v Roxy, si musel libovat, tito dva chlápkové jsou naživo stále stejní a lepší než na samotných deskách. Idea "Happy Up Here" byla splněna do posledního puntíku a při "Poor Leno" se celý festivalový prostor rozjel neskutečnou párty.
Setlist: Eple, Remind Me, Happy Up Here, The Girl And The Robot, This Must Be It, Alpha Male, Tricky Tricky, What Else Is There?, Only This Moment, Poor Leno, Wuthering Heights, Fat Burner
Den třetí
Noční slejvák naštěstí nezpůsobil větší škody ani neodřízl bahnem žádné z pódií. Ostatně areál jako takový byl během festivalu předmětem častých debat. Dobře, je fajn, že i za hustého deště se relativně bez újmy dostanete na dohled jakékoliv stagei a navíc po sobě vzhledem k rozlehlosti celého areálu nešlapete. Přesto nemohlo megalomanii ustoupit pohodlí? A když už tedy neustoupilo, proč jsou pódia tak blízko u sebe a vzájemně se ruší?
© Dominika Procházková / musicserver.cz
Dopoledne se mezi mraky nenápadně objevily sluneční paprsky, avšak v průběhu dne se znovu znatelně ochladilo, a kdo si s sebou do Týnce nepřibalil teplý svetr, nebo aspoň tekutý svetr, si musel zoufat. Začínalo se s kapelou
100°C, která pro ještě lelkující posluchače servírovala průřez všemi deskami. Došlo na nové verze "One In Million" nebo klasiku "Azataki", při "Jagger Is Not Dead" se však všichni nechali zviklat k většímu pohybu a prozpěvování. Možná tomu něco chybělo, zvukově však dopadli lépe než večerní nafouknutá bublina s Kasabian.
"Ten Dan Bárta je blázen. Myslím díky tomu, co dělá za muziku," nechala se slyšet jedna dívka z publika. Nejistotu, zda šlo o pozitivní, či negativní poznámku, vyřešil asi stonásobný držitel Andělů hned vzápětí. Spolu s
Illustratosphere rozjel své alternativní představení plné tance, v němž stačil přítomné osvěžit i troškou hudební teorie. Především předvedl ukázku dobré, ale setsakramentsky náročné muziky. Za svůj vřelý projev, za pohlazení na duši a za kouzla předvedená na pódiu sklidil Bárta úctyhodný potlesk. Ano, nejspíš je to vážně blázen.
© Lukáš Benda / musicserver.cz
Stejně jako předchozí den (trojnásobní písničkáři a hip hop), i sobota nabídla několik "balíčků". Multi-kulti stage byla věnována z převážné části divadlu, další servírovala muziku "pro starší" (
Psí vojáci,
Laura a její tygři,
Buty,
Čechomor) a jinde se zase utkaly dvě současné mužské naděje.
Marek Ztracený hrál zejména na city (vkusně a úspěšně) a legrácky posunul až na druhou kolej, přičemž kultovní pecka "Sex je náš" dopadla o mnoho lépe než Gottův "Trezor". Oproti tomu
Tomáš Klus pojal svoje vystoupení jako jednu velkou srandu. Bavil sebe, bavil všechny kolem a jeho textové improvizace neměly chybu. Na každý pád bude velmi zajímavé tyhle dva chlapíky dál sledovat.
Kdo byl ten den (přinejmenším "domácím") vítězem? Překvapivě
Richard Müller. Ten si do Týnce přivezl hodně dobrou náladu, vtipkoval směrem k publiku a servíroval nejen své hity (ty největší si nechal na úplný konec). Sehraná kapela jej skvěle držela a on si mohl připadat jako iluzionista se svými písničkami, nechyběly "Po schodoch", "Plesový marš" (obě z dob Banketu), "Nebude to ľahké", "Nahý 2", "Srdce jako kníže Rohan" nebo téměř sborově odzpívaný přídavek "Štěstí je krásná věc". Na novinku "Už" moc místa nezbylo, přesto to byl jeden z vrcholů sobotního dne.
© Lukáš Benda / musicserver.cz
Dánové
The Kissaway Trail byli pro české publikum velkou neznámou, ale v severovýchodních Čechách nechali ten nejlepší dojem. Informační materiály označující pětici jako severské romantiky nelhaly. Představte si Coldplay v jejich nejlyričtější poloze, ještě melancholičtější a naléhavější, a zároveň nadmíru vřelé a přátelské, zkrátka jako někoho, po jehož společnosti na turné touží i takoví Editors. Seveřané to sice hráli tak nějak pořád stejně, ale kdo se dokázal naladit na stejnou vlnu, musel být spokojen.
Kasabian očima Kristiny Bílé
© Lukáš Benda / musicserver.cz Ačkoliv si spousta z nás myslí, že zeměpisná mapa Evropy je již nějaký čas ustálená, při setu britských
Kasabian se diváci ocitli na pár hodin opět v Československu! Navíc promítací plátno na hlavním pódiu lhalo - podle záběrů by na téhle show muselo být tak šedesát tisíc diváků. Nikdo se ale neobtěžoval zabrat ten obrovský prázdný zub napravo od stage, který se neustále zvětšoval. Ačkoliv Britové předváděli precizně vypilovaný koncert, spousta lidí odcházela zklamána do ústraní. Někdy je méně více, což se prokázalo i tentokrát. Možná za to mohla lehká arogance, s jakou se Angličané představili, anebo možná z téhle bandy převažoval pocit až přílišné dokonalosti. Zpěvák Tom Meighan působil ve svých slunečních brýlích odosobněně a bylo jedno, jak úžasný výkon jeho kapela předvádí. Samozřejmě, své fanoušky nezklamali. Jenže z pohledu nováčka, jenž potřeboval v půl jedné v noci trochu rozhýbat, kapela totálně selhala. A jelikož byla pětice posledním účinkujícím, nezbývalo nic jiného než se odklidit do živějších prostor roztančených barů, nebo jít jednoduše spát. Kasabian se chtěli tolik vytáhnout, až samým odhodláním zapomněli, že už dřou hlavou o strop.
Spokojeností museli po skončení akce vrnět i pořadatelé. Podařilo se jim přivézt hvězdy, které přilákaly mnohem více lidí, než původně plánovali. Areál sice nebyl na nečekaný nával ideálně připraven (kapacita toalet, počet míst s tekoucí vodou) a také dalších much se objevilo více, ale šlo spíše o druhotné problémy a žádným větším průserem to naštěstí neskončilo. Open Air Festival o sobě dal již prvním ročníkem velmi hlasitě vědět a co víc, komerčně zcela jasně uspěl. Sečteno podtrženo, na premiéru slušný výkon.