V pátek 20. dubna nastala velká chvíle pro všechny příznivce diskotékové hudby v podání holandské skupiny Alice Deejay, která přijela do Prahy v koncertní sestavě podpořit prodej svého alba "Who Needs Guitars Anyway?". S hybnou pákou holandské kapely, zpěvačkou Judy, jsme si povídali asi hodinu před jejím půlnočním vystoupení v prostorách improvizovaného tiskového centra. Během krátkého, zhruba desetiminutového rozhovoru, jsem se toho od sympatické DJ-ky dozvěděl víc, než od kohokoliv jiného za půl hodiny. A moc jí to slušelo...

První otázka je klasická. Jak se ti líbí v České republice?

Moc. Jsem tady poprvé a ještě jsem toho moc neviděla, ale doufám, že se sem vrátím o prázdninách a budu mít víc času si všechno pořádně prohlédnout.

Co vůbec víš o téhle zemi, znáš třeba nějaké naše muzikanty?

Skoro nic nevím a muzikanty také neznám. Je to ostuda? Od své matky, která tu byla na dovolené, a také od tvých novinářských kolegů ale vím o některých hezkých místech, na něž bych se ráda podívala. Vím, že tu máte hezké stavby a architekturu všeobecně. Já miluju architekturu a proto sem přijedu na dovolenou s několika přáteli.

Co očekáváš od našich fanoušků. Víš, že jste u nás hodně populární?

Nevím, ale uvidíme dneska večer v průběhu našeho vystoupení. Doufám, že si budou naši čeští fanoušci s námi pořádně nahlas zpívat, že budou skákat do rytmu a vytvoří skvělou atmosféru.

Můžeš těm, kteří skupinu Alice Deejay moc neznají, tohle sdružení trochu víc představit?

Jistě. Skupinu Alice Deejay tvoří zhruba desítka muzikantů a producentů, ale pouze já a tanečnice jezdíme na nejrůznější vystoupení po celém světě. Vydali jsme zatím jedno album s názvem "Who Needs Guitars Anyway" a z něj už vyšlo pět singlů, které se prosadili nejen v Evropě, ale také v hitparádách v Americe a Velké Británii. Na naše úspěchy jsme velmi hrdí.

Připravujete nové album?

Ano. Bude dokončeno na konci tohoto, nebo na začátku příštího roku. Alespoň doufám, protože se ještě musíme rozhodnout, kdy začneme natáčet a vybrat si to správné studio.

Hodláte zachovat nastolený styl, nebo se bude vaše nová deska od té předchozí nějak zásadně lišit?

Nebude. Pořád se chceme věnovat stejné taneční muzice.

Vaše první album se jmenovalo "Who Needs Guitars Anyway". Už jsi našla odpověď na tuto titulní otázku?

Jistě!

Tak tedy - kdo dneska ještě pořebuje kytary?

Nikdo! (smích). Ale ne, vlastně to byl jen vtip pro všechny, kteří se nás na tuhle otázku ptali.

Přesto - máš něco proti kytarám?

Vůbec ne, právě naopak. Mám ráda třeba Lennyho Kravitze a ten přece používá strašnou spoustu kytar, ne?

To jsme se dostali k otázce, jakou že muziku posloucháš v soukromí?

Toho je hodně. Když mám dost Alice Deejay, poslouchám strašnou spoustu muziky. Mám ráda třeba i jazz, klasickou hudbu, taneční hudbu nebo r'n'b. Můj vkus je hodně nevyhraněný.

Vy pocházíte z Holandska, kde se narodila řada skvělých hudebníků. Obvzláště v devadesátých letech se prosadili nejen v hudbě taneční, ale třeba i v popu. Já vzpomínám především na dvojici Ten Sharp, která natočila jeden mega a dva další solidní hity. Kterou holandskou kapelu máš ráda ty?

Těch je taky hodně, ale asi je nebudeš znát, protože zpívají po našem. Nebo se o holandskou muziku zajímáš nějak speciálně?

To asi ne, ale řadu vašich kapel znám díky Napsteru. Co si vůbec myslíš o fenoménu jménem Napster a co pro tebe znamená zkratka MP3?

Musím najít ta správná slova... Komplexní situace, kdy se na internetu šíří široké spekrum hudby zadarmo, je pro mě jako hudebnici nepříliš potěšující. Myslím, že by lidé měli za muziku na internetu platit. Když já přijdu do květinářství pro kytky, nebo do obchodu pro chleba, taky mi ho nedají zadarmo. Jako muzikant přece víš, že na každé nahrávce musíš pracovat, zabere to čas, úsilí a nese to sebou i nemalé náklady.

Neil Tennant z Pet Shop Boys prohlásil, že Napster je vlastně jakási obdoba rozhlasové stanice, která musí za hudbu také platit. Co ty na to?

Ano, slyšela jsem to a myslím, že je to velmi moudré prohlášení. Stavím se k tomu podobně.

Jako zpěvačka určitě sleduješ své kolegyně. Co si myslíš třeba o Madonně a jejím posledním albu "Music"?

Myslím, že je to stále jedna z největších umělkyň v popovém světě. Neznamená to ale, že bych měla ráda všechno, co Madonna udělá. Například poslední singl a video mě moc nechytlo, ale líbí se to spoustě lidí a já Madonnu respektuji. Ona dělá to, co ji baví a své kariéře obětuje všechno. To je pozitivní.

Když poslouchám vaši desku a obzvláště pak singl "Back In My Life", zdá se mi, že text písně míří nějakým konkrétním směrem. Zpíváš o vlastních prožitcích, nebo se jedná o pouhou hudební pointu bez autobiografického základu?

Ne, to nemá s nějakými životními zkušenostmi nic společného, je to spíš určitý druh love songu. Chceme lidem pouze dát pocit dobrý pocit, aby si mohli zazpívat a zatancovat, nechceme jim sdělovat žádná zásadní poselství.

A co vaše videoklipy? Viděl jsem například video k písni "The Lonely One", kde se ve voze metra proměňuje sklo ve vodu. Znamená to něco? Podotýkám, že stanice metra se v klipu jmenuje podobně, jako tragicky havarovaná ruská ponorka Kursk. A to už je vážné téma.

Ne, možná to vypadá zvláštně, ale ani v tomto případě neexistuje spojitost mezi klipem a reálnou událostí. Je to prostě jenom takové sci-fi o dívce, která se v různých fragmentech prochází městem. Je to něco jako pohádka.

Ještě se tě zeptám, kde jste na svých vystoupeních potkali nejlepší fanoušky?

Nejlepší fanoušky jsme zažili v Americe, Anglii, Skotsku, na Islandu, nebo v Estonsku - tam byli opravdu dobří. Ale myslím, že i Češi budou úplně skvělí.

Samozřejmě. Co bys jim na závěr vzkázala?

Ať si užívají života tak, jak jen to bude možné. Prostě - přeju jim jen to nejlepší.

Díky za rozhovor.