Alice Cooper v posledních letech vydává poměrně zdařilá alba, minimálně to poslední s názvem "Brutal Planet" je jedno z nejlepších i nejtvrdších v rámci jeho kariéry. Není sice už tak slavný jako v dobách svých největších úspěchů, ale hudbu možná dělá o to radši. Lidem na Warner Music se asi zdálo, že je málo reprezentativních výběrů jeho tvorby, a tak nás nedávno obdařili kompilací "The Definitive Alice Cooper". Nejedná se však o výběr z celé jeho tvorby, ale samozřejmě pouze ze skladeb, které mají Warneři ve svém katalogu. A v tom je ta potíž, písničky totiž až na dvě výjimky pocházejí z období mezi lety 1970 - 1979.

Věřím tomu, že Alice Cooper ve svých počátcích hrál ve své podstatě tvrdou hudbu. Jednotlivé písničky určitě u pamětníků vyvolají slzu v oku a příjemné vzpomínky, ovšem mně, který Alice znám až z období desky "Hey Stoopid" a pozdějších, přijde valná většina zde obsažených skladeb hodně nudná. Zvuk je chudý, písničky bych se neváhal označit téměř za pop. Vůbec nechci Alicovi brát význam, jaký měla jeho tvorba v době svého vzniku, ale dnes jeho tehdejší písničky zní občas až směšně. Určitě se mnou spousta lidí, kteří jsou poněkud staršího data narození, nebude souhlasit, ale i ty největší hity, či spíše jejich původní nahrávky jako "I'm Eighteen" nebo "School's Out", neuvěřitelně zestárly. Věřím tomu, že na živo je to v současné době mnohem větší nářez. Ona devatenáctka starších skladeb může být připomenutím začátků Alice Coopera, ale jinak už v dnešní době příliš neobstojí.

Téměř jako by to na Warnerech věděli, přidali navrch dvě skladby (které ovšem museli licencovat od Epicu), které datují svůj vznik o deset let později, konkrétně v letech 1989 a 1991. Jedná se o písničky "Poison" a "Hey Stoopid", tedy dva největší hity z desek "Trash" a "Hey Stoopid". Podle mě jednoznačně nejlepší písničky na výběru. Ovšem důvod jejich zařazení se mi až tak nelíbí, pokud byl cíl udělat reprezentativní průřez tvorbou Alice Coopera, chybí spousta hitů z dřívějších i pozdějších desek, které vyšly jinde, pokud se mělo jednat o připomenutí počátků jeho kariéru, ony dvě skladby zde nemají co dělat.

Jinak se dá kompilaci těžko něco vytknout - každá skladba má v bookletu svůj komentář, u všech písniček je uvedeno, kdy vyšly, i katalogová čísla singlů, nechybí ani řadová Alicova diskografie a spousta fotek. Po této stránce je to "The Definitive Alice Cooper" udělán vskutku dobře, i maximální využití cédéčka potěší. Jen ty písničky už v dnešní době náročnému a zmlsanému uchu nepostačí. Pokud jste fanoušky, jedná se samozřejmě o něco jiného. Bežný současný rockový posluchač by se měl spíše zaměřit na Alicovy desky z posledního desetiletí.

CD k recenzi poskytla firma Warner Music.

Album: Alice Cooper - The Definitive Alice Cooper
Hodnocení: 5/10
Celkový čas: 78:02
Skladby: I'm Eighteen, Desperado, Under My Wheels, Halo Of Flies, School's Out, Elected, Hello Hooray, Generation Landslide, No More Mr. Nice Guy, Billion Dollar Babies, Teenage Lament '74, Muscle Of Love, Only