Zcela bez politiky se Iný Fest vzhledem k významnosti tohoto dne samozřejmě neobešel. Hned za vstupní bránou visel ledabyle načmáraný papír s aktuálními výsledky a na hlavním pódiu probíhala v podání Dukly vozovny anti-Paroubkovská agitka. Zdaleka největší ohlas pak v podvečer vyvolalo oznámení kytaristy Rybiček 48 Petra Lebedy o Paroubkově rezignaci. Bouřlivá reakce (převážně mladého) publika byla více než výmluvná.

Vzhledem k propršenému květnu bylo slunečné počasí malým zázrakem a návštěvníci si jej užívali plnými doušky. Ještě pozdě odpoledne se jich během setu úvalské bandy Medvěd 009 desítky povalovaly na dekách a trávě kolem hlavního pódia. Některé z nich ze země zvedl a rozhýbal stále fungující "Olgoj", další si línou pohodu vsedě a vleže užívali až do pozdních hodin. Zatímco návštěvníky festivalu muselo pěkné počasí potěšit, interpreti vystupující v Pavilonu B příliš důvodů k radosti neměli. Zatímco kolem hlavní venkovní stage bylo po celý den rušno, do velké a tmavé haly se nikomu příliš nechtělo. Vystoupení několika zajímavých formací, např. Airfare, tak sledovala pouze hrstka nejvěrnějších.

Podobně dopadli i Fate Magazine, přitom jejich program patřil k tomu vůbec nejzdařilejšímu. Sestava dokonce oslovila i dva punkáče v kanadách a tričkách Visacího zámku, kteří si do tónů melodického rocku několikrát zapogovali. Zpěvák David si sice do Prahy přivezl coby následek "několikadenního pití a nedostatku spánku" ochraptělé hlasivky, ale za pomoci vincentky a vlastního úsilí předvedl přesvědčivý výkon. Přestože jejich debutovka "Better Way" oplývá převážně anglickými texty, publikum se dočkalo hlavně rodného jazyka a to včetně pecky "Každou vteřinou", tedy české verze hitu "Anymore".

Zatímco se na hlavním pódiu Rybičky 48 vysmívali pseudorevolucionářům (tentokrát bohužel bez pomoci Michala Davida), utíkali ze spárů chtivých dívek, dobývali srdce nedobytné Emily a provolávali hesla typu "Přátelé, kdo z vás rád prcá?", měli kafáči plné ruce práce. Během celého odpoledne se kolem nich točily davy fanoušků a plakáty, trička, čepice a ruce se během nekonečné spontánní autogramiády plnily podpisy. Foťáky měly taktéž napilno.

Stejně napilno měli pódioví technici o chvíli později, když se slovenský čtyřlístek za ohromného halasu konečně objevil na scéně. Stávkující technika si vyžádala malé zdržení a ještě během několika prvních skladeb měl zvuk do přívlastku "vyhovující" dost daleko. Po chvíli se naštěstí všechno poštelovalo, do davu vlétlo několik balení iného kafe a punkrocková párty mohla nabrat ty správné otáčky. Frontman Vratko zbytečně nekecal kolem a Inekafe tak uhánělo jako splašený kůň, sypajíc z rukávu jednu pecku za druhou. Nechyběly hitovky "30. február", "Ráno", "Vianoce", "Biely hotel" a spoust dalších. Příjemným zpestřením byly závěrečné "Spomienky na budúcnosť" a "Čas beží" pouze ve Vratkově odhlučněném provedení.

Při pohledu do davu bylo více než zřejmé, jak velkou má u nás Inekafe fanouškovskou základnu a popularitu. Několik stovek přítomných hravě zvládalo většinu textů, s frontmanem Vratkem spolupracovalo téměř na slovo a přídavky si vytleskalo navzdory kritické desáté hodině večerní. Vášnivý pilot na závěr ještě překvapil tvrzením, že jeho slovenská legenda pro tentokrát nekončí a dokonce se vrátí se speciálním akustickým turné.

Pořadatel sliboval opravdu jiný fest, kde mělo být k vidění něco, co nikde jinde. Těžko říct, co měl vlastně na mysli. Kromě punkrockové bandy, pro níž byl Iný Fest jedinou letošní českou zastávkou, zde nic výjimečného k vidění nebylo. Ale i tak to byl povedený neformální start festivalové sezóny.