Na pět let se Toni Braxton umělecky odmlčela a od alba "Libra" z roku 2005 nic nového nevydala. Pak se rozhodla vrátit, obklopila se talentovanými producenty a začala natáčet. Když bylo deset písní hotových, sedm z nich leaklo (uteklo) na internet, deska byla odložena a muselo se dotáčet. Kdo ví, zda chyba nastala právě zde, a uspěchala se produkce nových písniček, protože album mělo vykročeno velice dobrým směrem.

První singl, energická balada "Yesterday", se totiž mimořádně povedl. Zní moderně, má skvělý drive, zpěvačka na něm dokazuje, že její hlubší hlas má stále co nabídnout, a o to větší škoda je, že song nepomohl desku lépe prodat. Pryč jsou totiž doby, kdy umělkyně v USA prodávala desky na miliony (například té druhé se jen v Americe prodalo více jak osm milionů kusů). Necelých sto tisíc prodaných nosičů asi není zrovna počet, kterým by se zpěvačka mohla pochlubit svým kolegyním. Nemyslím to tak, že by snad jakékoliv cifry měly vypovídat o (ne)kvalitách desky, ale spíše mě vedou k zamyšlení, pro koho vlastně Toni točí nové písničky. Na "Pulse" sice drží krok se soudobou podobou r’n’b, ale nikam ji neposouvá, nepřidá moment překvapení, nezkusí nic odvážného a drží se přísně u zdi.

Jediným (dostatečně originálním) vývozním artiklem, který šestinásobné držitelce ceny Grammy zbyl, je její výrazný hlasový projev. Snaží se ho v každé písni uplatnit na maximum a je to jedině dobře, milovníci silných vokálů zaplesají. Většina alba ubíhá v pomalém až houpavém tempu a výjimku tvoří pár rychlejších kousků. Vyklidněná část desky je plná cituplných a srdceryvných balad, jež trochu postrádají svěží nápady, zato například v tanečně hravé "Make My Heart" se spojení sebevědomého projevu a saxofonového samplu ukázalo být přesně tím, co může písničku ozvláštnit a vytáhnout ji z průměru. Akustická "No Way" je v rámci alba zajímavým odbočením ze vzorce balada-rychlejší tempo-balada a mohla by být jedním ze směrů, kterým by se zpěvačka měla vydat, aby vyzkoušela něco neokoukaného.

Novému počinu Toni Braxton je stále možno nahmatat znatelný puls, ale není zrovna silný. Interpretka by potřebovala trochu transfúzního roztoku namíchaného z touhy zariskovat a živějšího přístupu k hudbě. Ačkoliv je výsledek pod jejími možnostmi, vysloveně špatný není. "Pulse" je totiž v podstatě příjemné a vkusné album, které nikoho neurazí.