Čarodějný večer Stimulu představil českému publiku dvě nahlas zvučná jména. Aranos a Nurse With Wound se ve sbírkách fanoušků experimentální hudby objevují již od sedmdesátých let. Sabat v divadle Archa dal nahlédnout do podzemních slují avantgardní hudební historie.
Live: Nurse With Wounded
Support: Aranos
Místo: Divadlo Archa
Datum: 30. dubna 2010
Aranos (čti
aranyoš), sympatický starý muž s dlouhými šedivými vlasy, je původem Čech, ale většinu svého života žije v Irsku. Jeho hudební životopis je rozmanitý: tenhle chlapík prošel folkovými i cikánskými soubory, hrál jazz, rock i středověkou hudbu. Nakonec zakotvil u elektroakustického experimentu s houslemi. Žije v malém dřevěném domku uprostřed krajiny, kde ve svém nahrávacím studiu vydává svoje nápaditě zabalená CD-Rka a užívá si ticha. Je trochu podivín, jogín i cikánský zenový mistr.
© last.fm Jeho vystoupení trvalo necelé dvě hodiny, během nichž vystřídal flétnu i housle. Těžiště jeho koncertů spočívá v předem připraveném ambientním podkladu, který už nepouští z osmistopého rekordéru - vystřídal jej notebook. Fakt, že velká část hudby je pouštěná, neubírá na působivosti. Pomalými obřadními pohyby kliká Aranos na touchpad, cuchá si vlasy a začíná foukat na dřevěnou flétnu. Na pozadí se pomalu rozjíždí kurzor po zvukovém grafu. Najednou muzikant položí flétnu a začíná ohýbat své tělo do podivných kotoulů. Během několik desítek minut dlouhé skladby se jejich pomocí dostane až do prvních řad publika a zpátky na místo. Podmanivá hudba jakoby hraná pozpátku, dech beroucí račí pohyby a obdivuhodná fyzická kondice. U poslední skladby ukázal Aranos i svůj hlas. Ne nadarmo je často srovnávám s
Tomem Waitsem. Refrén
"It's good to be alive," z písně "Beams Of Sunshine" alba "Making Love In Small Spaces" zakončil meditativní večer pozitivně. Víc Aranova zpěvu! (poslechni
zde.)
© Redheadwalking, Flickr CC Pokud se s
Nurse With Wound setkáváte až teď, tak vězte, že není lehké do jejich rozmanité diskografie, která čítá přes sto vydaných nahrávek, proniknout. Jejich vydavatelské tempo je vražedné, z části i díky tomu, že velké množství jejich desek tvoří záznamy improvizací ve studiu, recyklace starších alb a různé zvukové koláže. Takže vydat dvě až tři desky do roka není problém. V rozhovoru na rádiu Wave uvedl vedoucí člen Steven Stapleton, že hlavní je dělat hudbu tak, aby je samotné nikdy nepřestávala překvapovat.
Na pódiu v divadle Archa stál dlouhý vysoký stůl. Za ním zleva stáli Steven Stapleton s kytarou, Colin Potter za opravdu obřím mixpultem (snad s ním proboha neletěli až z Británie), Matt Waldron na basu a Andrew Liles schovaný v černém rohu s kytarou a multiefekty. Za nimi viselo šestimetrové projekční plátno, na které se promítaly filmy irského surrealistického filmaře Jollyho Paddyho: rodinka prožívá nedělní klid v domě, kde ze stěn nejdřív prosakují vnitřnosti a potom začne hořet, v zatopeném sklepě pod vodou večeří schovaní uprchlíci rybu a na zahrádku padají z nebe z obrovské výšky matrace a židle...
© Redheadwalking, Flickr CC Ucelenou, jednolitou improvizaci, která se pozvolna rozjížděla - spíše pulzovala, než by udivovala zvraty a gradacemi -, uvedl hudební publicista a člen Birds Build Nests Underground Petr Ferenc surrealistickým textem (původ mi není známý) v češtině o absurditě války. Text byl založený na kontrastu bombardování a člověka, který pojídá nedopečené kuřecí stehno a vzpomíná na šnitlík ze zahrádky, který mu chybí na bramborách. Absurdní promluva vyvolávala mrazivý smích.
Hudební improvizace se pohybovala směrem od loňského alba "Space Music", avšak o něco agresivněji. Nekonaly se žádné krátké momentky nahrávky "A Sucked Orange" ani běsy legendárního "Chance Meeting On A Dissecting Table Of A Sewing Machine And An Umbrella". NWW dávali víc prostoru kytarám a podivným šelestům, tvořeným slidováním, smyčci, šroubováky a drnkáním hlavičkou od panenky přes basové struny. Jako by se z nepochopitelného chumlu vynořovaly hudební citace a narážky, jenom kousíčky. Jako byste z oblíbené básně zaslechli jenom pár písmenek, pár vět ze známého románu a nechali se unášet náhle vzniklými novými pojítky a ději. Sem tam se skrz zvuky prodral ladný popěvek harfy, aby nás osvěžil, aby se tváří v tvář potkal se šicím strojem. Během koncertu se připojil i
Aranos s houslemi - první, klidnější polovinu koncertu stál na jevišti na hlavě. Závěr patřil jediné skladbě písničkového rázu "Rock'n Roll Station", do které Stampleton proklamoval svůj text.
Po krátkém potlesku následoval spontánní přídavek. Lépe zvolený program na čarodějnicový večer jsem za poslední roky neměl. Doufám, že souběžný dekadentní majáles ve Stromovce navštívila pořádná inkvizice.