Složení publika v Lucerna Music Baru lze vyjádřit matematicky následovně: Jedna třetina příchozích byli gangsta Němci, druhou tvořil binacionální Gottův fanklub a třetí pražské děti, kterým Bushido učaroval spíše než hudební produkcí svým kontroverzním životním příběhem. Ten chlápek s vytetovaným nápisem Ghetto na předloktí totiž umí vyprávět pohádky o tom, jak se z lůzra stal king, snad ještě dramatičtěji než jiný samozvaný král rapu, Rytmus.

V sociologické sondě jsem úmyslně opomenul fanoušky Tafroba. A vůbec, jsou nějací? Tafrob je demoverzí Marpa. Primitivní beaty, samply a texty zůstávají pro oba charakteristickým znamením. Od Marpa se Tafrob odlišuje jinou nedokonalostí - umí sice křičet, ale neumí rapovat. Trio, které tvoří společně s Davidem Steelem a Jay Dieselem, je taková přenosná hell party. Unikátní záležitost. Tolik originality a talentu se v dějinách hip hopu na pódiu snad ještě nesešlo.

Pasivita publika provázela nejen vystoupení Tafroba, ale bohužel i gesta jednoho německého Gasta. Přesně pod gramci se totiž zabydlel nácek. Přestože pohyby kšiltovkářů zdánlivě připomínají hajlování, tenhle hajzl hajloval jednoznačně úmyslně. Zlatého bludišťáka si tak zaslouží ochranka z Music Baru, která po několika desítkách minut zareagovala a narušitele doprovodila až ke vchodu do pasáže Lucerna.

Vyčistil se vzduch. Na scéně už úřadoval Anis Mohamed Youssef Ferchichi aka Bushido. Egocentrické "Intro" nahradila zpověď o tom, jak tě časy změní ("Zeiten Ändern Dich"). Trio Fler - Kay One - Bushido příjemně překvapilo.

Zatímco na studiové nahrávce působí nové songy poměrně nudně a připomínají opakující se smyčku stále stejných hudebních i textových motivů, naživo to byl poměrně obstojný model. Především první polovina vystoupení měla kvalitativně strmě stoupající tendenci. Až to vygradovalo.

Karel Gott. Jeho českou němčinou zpívané šlágry "Biene Maja" a "Babicka" se dodnes drží v rámci ostalgie na vrcholu časně ranních playlistů typických německých naléváren. Přesto si ho poslední tři roky celé Německo spojuje především s hitem "Für Immer Jung", na kterém spolupracoval s gangsta rapperem Bushidem.

Gottův fanklub po "Für Immer Jung" odešel. A udělal dobře. Zbytek produkce totiž Bushido utopil v až Castrovsky monotónních proslovech. Jeho bilinguální monology navíc postrádaly jakoukoliv pointu, vtip, nadhled a alespoň základní znalosti angličtiny. Celý večer tak končil v podobných rozpacích, jako začínal.

Kdo prázdný přišel, prázdný i odešel. Bushido pražskému publiku nic nepředal. Kdo do LMB naopak pro jistotu vůbec nepřišel, sice neviděl jedinečného Karla, ale brečet kvůli tomu do polštáře rozhodně nemusí. Stačí počkat na podzim, až si bude Gott - tentokráte opravdu nečekaně - kupovat další klec.