O projektu Neruda se v médiích píše jako o superskupině. Příhodnější název je ale bokovka části Monkey Business. Roman Holý a Matěj Ruppert se rozhodli přitvrdit a nahrát si z radosti rockovou desku, která by se do opičí diskografie moc nehodila. Do studia si pozvali pár dalších kamarádů z branže (mezi hosty je například i Jiří Stivín), a stejnojmenná deska byla na světě. Jestli je rocková, nebo ne, se pokoušel odhalit Petr Balada v hlavní recenzi. "[Neruda] kupodivu snadno zapadá do hudební linie J.A.R. [...], kterou prodlužuje směrem k výrazně rockovějšímu soundu. Do pořádné divočiny to má ale daleko," napsal a s tím, že pro rockery bude příliš salónní a pro popíkaře moc nesrozumitelná, jí udělil známku šest. "Neruda" nezaujal ani čtyři redaktory a jednu redaktorku musicserveru v makrorecenzi - v průměru dostal pouze čtyřiapadesátiprocentní hodnocení.

---

Honza Průša - Hrouda hnoje (7/10)
Vztah k interpretovi: Roman Holý je nezmar a ničeho se nebojí. I když mě nebaví vše, co dělá, vždycky to alespoň vyzkouším.

Můžete se podívat na béčkovej horor, porno ze sedmdesátejch let, přečíst si rodokaps nebo pustit Nerudu a vyjde to skoro nastejno. Cokoliv z toho osmdesát šest procent lidí odsoudí, označí za hroudu hnoje. Neruda má oproti ostatnímu kulturnímu odpadu velkou výhodu - nebere se vážně. Je tu, aby provokoval, dělal si srandu z každýho kolem včetně sebe samého. Aby zlobil. A tak tu skvělej zpěvák Ruppert může hrát roli ubohýho rockovýho bubáka a nevadí to. Naopak. Při prvním poslechu jsem si vzpomněl na Bossanovu a jejich singl "Na náměstí / Už je to tak". Taky na Pražský výběr a vlastně na celou novou vlnu. Neruda, který právě v Bossanově zasel své sémě, jako by si na to dnes vzpomněl. A rozhodl se navázat na osmdesátá léta, jen to ještě celé trochu přitáhl za vlasy. Dětinsky si užívá reakcí lidí, kteří nevěřícně kroutí hlavou nebo jsou šokovaní texty, protože o nadhled přišli při sledování filmů Zdeňka Trošky. Neruda si přesto jako ten hrdobec válí svou hroudu hnoje, stejně jako mnozí jiní. Rozdíl je jen v tom, že on to ví a dělá to se zvrhlou radostí sobě vlastní.

Lukáš Benda - Retropunk pln hip-popu (6/10)
Vztah k interpretovi: Minimálně maximální respekt.

"Ta deska je nezařaditelná a celá dost undergroundová. Je tam punk, bigbít, rock i metal," představil začátkem února Matěj Ruppert projekt svého zvířecího bratra Romana Holýho. Jenže při entrée zapomněl podotknout, že hlavní vliv na "Nerudu" měl hip-pop, made in 80's. Kdyby takové album vzniklo na počátku devadesátých let jako ozvěna osmdesátek, nikdo by se nemohl divit. "Neruda" navazuje na Abraxas i Pražský výběr a díky melodičnosti, hudebním kvalitám a povrchovým nečistotám na oko špinícím vymazlené jádro se navázání na tuto téměř zapomenutou vlnu daří. Oproti Výběru je Neruda zároveň přístupnější a navzdory apokalyptickému zvuku i stravitelnější, navíc nevoní jen koncem světa, ale i nostalgickým koncem léta. Určitým mezníkem je bezesporu hostování Vladimira518, protože právě jeho rap (už po několikáté) dokazuje, že roli bigbítu v rámci undergroundu může kvalitní hiphopová produkce plně suplovat. Zvláště pokud má v refrénu lízajícího českého Freddieho. P. S.: Zpřesněné (a zároveň konečné) hodnocení po opakovaném poslechu - 6,5.

Pavel Parikrupa - Rock "jako" (5/10)
Vztah k interpretovi: Roman Holý je český Prince - génius, kterého občas nechápu.

Kdo si hraje, nezlobí. Neruda si hraje a ještě i zlobí. Teda aspoň naoko - na první poslech možná jeho texty šokují, ale pak vám dojde, že je to jen sranda. Taková pubertální čurina. Pánové si splnili sen a udělali si dobře. Roman Holý a hardrocková kapela? Nahrávání byla jistě pro zúčastněné náramná legrace a na koncertech to může být taky slušná zábava. Ale nemůžu si pomoci, deska je jedna velká pakárna - hudebně mi neustále připomíná Pražský výběr (anebo ještě hůř, jako kdyby J.A.R. chtěli znít jako Pražský výběr), z "Duchovní" je mi fakt trapně a Ruppert, kterého považuji za možná nejlepšího českého zpěváka, zní jako parodie rockového zpěváka. Zůstává skvělý obal (v Americe by album prodávali v neprůhledném sáčku), několik dobrých riffů ("Stella"), pár vtipných slovních hříček a jedna výborná pecka, "Betonový boty". Ale jinak, hm, než "dobře" s Nerudou, to raději "výborně" se svým andělem v ruce. Abych se zbavil tísně, jestli mi rozumíte.

Tereza Vavroušková - Olíznout a zahodit (5/10)
Vztah k interpretovi: Nekritická adorace a slepý obdiv ke všemu, co Roman s Matějem vytvoří.

Vztah k CD "Neruda" - nemám. O žádné Romanově desce bych si netroufla tvrdit, že je špatná, i kdyby natočil variace na téma "Skákal pes" pro housle a varhany. Faktem zůstává, že nebýt Neruda pod značkou "PRODUCED BY ROMAN HOLÝ", nikdo by o ni ani nezavadil. Deska má dvě velké mouchy. První je Romkova negativní kampaň typu "Holky, vám se to vůbec nebude líbit," která evidentně volá po odpovědi: "Ale já jsem přece jiná než všechny ostatní, takže mně se to líbit bude!" Druhá je rockově zpívající nerockový Matěj, působící dojmem, jako by při zpěvu neustále někoho parodoval. Elegantní řešení by možná bylo, kdyby každou písničku nazpíval jiný interpret. Nebo někdo úplně neznámý. Proč ne? Na druhou stranu songy "Celníci se psem" nebo "Zajatci testosteronu", obsahující typické holoviny, jsou naprosto skvělé. A kombinace rapu Vladimira518 a tvrdého rocku s Matějovým refrénem: "Já bych si líz," působí naprosto geniálně a sexy.

Tomáš Tenkrát - Underground bez historie (4/10)
Vztah k interpretovi: Šestatřicet článků na musicserveru, které mají co do činění s hudbou Romana Holého.

Nicméně nyní je to poprvé, kdy mě něco, co vychází ze sušické Holého stáje, absolutně minulo. A když říkám absolutně, tak tím myslím, že jsem s tímhle albem na přesně opačném bodu oběžnice, na níž se točí neuchopitelný zvukový záběr a vkus. Od obalu ke špinavým kytarám. Bohužel. Možná za pár let. Chápu jejich potřebu dělat hudbu jinak a nechat se inspirovat legendami undergroundu, které obdivují. Chápu, že to zvládají místy stoprocentně přesvědčivě, ale přesto se uvnitř pořád hlásí o slovo pocit: "To jako chtěli dokázat, že zvládnou nahrát cokoliv a vždycky to bude dobrý?!" Vím, že to tak není, že je to deska z čiré radosti, ale to nic nemění na tom, že je něčím umělá a neživá. Zkrátka je jakoby vytržená z kontextu a vyhozená na světlo, není v ní nic hlubšího a Neruda nemá žádný příběh. Prostě najednou existuje, ale u podobně laděných nahrávek je přece ta aura kapely hodně důležitá. Pro mě je to nepřesvědčivé. Jakkoliv je track s Vladimirem8142 super a "Duchovní" vám rozkopne obličej svou upřímností.

---

Album: Neruda - Neruda
Průměrné hodnocení: 5,4/10
Celkový čas: 42:34
Skladby: Když zhaslo slunce, Celníci se psem, Betonový boty, Vem šutr, Duchovní, Hledání, Máma má vo mně strach, Rodinný pouta, Stella, Svědomí kovboje, Zajatci testosteronu, Tůrista Čech