Vivaldi anno, nebo ne?

12.04.2010 05:00 - Tomáš Tenkrát | foto: facebook interpreta

"Vivaldianno" je ve skutečnost převedená nesmělá myšlenka klávesisty s pop-rockovou minulostí Michala Dvořáka a Jaroslava Svěceného - klasika většího než Jiří Macháček. Skladby Vivaldiho v elektronickém aranžmá a se spoustou vychytávek. Není moc lehčích věcí, na kterých si lze nabít ústa, že?
6/10

Jaroslav Svěcený / Michal Dvořák - Vivaldianno MMVIII

Skladby: Vivaldianno, Cochabamba, Bengal Fire, Chatterbox, Ej padá padá rosenka, Little Squib, Secret Landscape, Nightingales From Dakar, Afrika, Wawitay, Bollywood, Antonio, Indiada, Strings On The Ice, Supersonic Baroque, Carnevalissimo, One World One Music; Bonusy: Dokument ze zákulisí, Předání platinové desky, Credits
Vydáno: 16.3.2010
Celkový čas: asi 105 minut
Vydavatel: Edice České televize
Michal Dvořák a klasikou odkojený Jaroslav Svěcený se rozhodli vzít do ruky dílo Antonia Vivaldiho a okořenit ho elektronikou s prvky world music. Zkrátka uchopit ho po svém. Což samo o sobě zní sebevražedně a možná i lacině, pokud uvážíme, jak podobné projekty končí. Těmto dvěma to trvalo pět let a pozvali si mnoho hostů, kteří jim s tím měli pomoct. Od Ondřeje Smeykala přes Radima Hladíka až k bolívijským Rytmo Latino.

Výsledek je rozpačitý. Na webu naleznete několik vět, z kterých vyznívá, že se doporučuje "Vivaldianno" kvůli propracovanosti a nuancím poslouchat velmi pozorně a na pořádné aparatuře. Představa hezká, ale samotný fakt, že je zvuk na DVD pouze ve formátu PCM, ji rozmlátil o zeď. Podáváme nejlepší pizzu s těmi nejlepšími ingrediencemi, doporučujeme pít k ní pouze vodu, abyste nepřebíjeli zážitek chuťovým pohárkům. Jo a málem bych zapomněl, je z listového těsta. Takhle v roce 2010 prostě ne.

Samotné provedení ale nenudí, naopak je sestříháno poměrně dynamicky. Když už to vypadá, že je na pódiu příliš velká nuda, například v momentech, kdy se netančí, přijdou na řadu třeba záběry z Dvořákova projektu "Pandurango", které opět upoutají pozornost. Je na co se dívat. To by sice měla být u audiovizuálního záznamu podobná samozřejmost jako zvuk ve formátu 5.1., ale víme, jak dopadl, že.

Záběry do publika naznačují, že projekt zaujal především starší střední generaci, a tomu odpovídá i pojetí. Vůbec by nebyl na škodu větší odvaz, kdy by se hudebníci nebáli danou skladbu rozbít hlukem či elektronikou. Ano, úprava pestrá, ale zbytečně klouzající po povrchu. Žádné vykročení z řady, nic, co by donutilo poposednout. O zvedání zadku ze židle nemluvě.

Diváci byli jistě spokojeni, zažili něco nového, ale aby bylo pozoruhodné "Vivaldianno" skutečně pozoru hodné i pro milovníky hudby, na to je málo progresivní a zbytečně se drží jasně načrtnutých skladeb. Chladný formát "To je dost, že jsi nás taky jednou vyvezl," boří vlastně až závěrečná "One World One Music", která dokazuje, že odvaha je směr. Titulní skladba "Panduranga" sice nezapadá do konceptu večera, ale obývák vám prosvítí dokonale. Proč? Protože je jiná než zbytek.

Jistě, většina aranží je propracovaných dokonale. Dokonale, ale se zbytečným respektem. Sice neuslyšíte jen Vivaldiho, ale třeba i Blue Effect, to však dévédéčko nespasí. Když už znásilnit Vivaldiho, tak do krve a s pořádnou rebelií. Přílišná úcta někdy může být na škodu.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY