Zažít Secet Service Lenky Dusilové na stadionu jako předskokany Lucie, nebo s pár sty dalších diváků v klubovém prostředí Akropole, představuje docela odlišný zážitek. Být obklopen desítkami tisíc mladých hysterických děvčat, která si odtrpívají přeskokany svých idolů, nebo docela normálními bigbítovými fandy, kteří přišli zkontrolovat, jestli jejich oblíbenkyně nedegeneruje pod tlakem narůstající slávy a okolního šoubyznysu, je rozdíl diametrální a co do atmosféry koncertu jsou tyto zkušenosti neporovnatelné.

Spřízněná nálada, která ve středu v zaplněném sále Akropole panovala, nejvíce připomínala staré časy koncertů Sluníčka s tím, že i život a projev Lenky zraje a usedává, takže jsme nebyli zavalováni jen neklidným živlem jejího punkového období, ale i písněmi lehčími, křehčími a tiššími. Elektronický háv, do kterého je aktuální album zabaleno, se zde proměnil ve vkusný módní doplněk, skladby spíše okořeňoval, než že by jim dával život. Také nahrazování spolehlivého a procítěného rytmického motoru Štěpána Smetáčka by v tomto případě bylo zbytečné, byla by škoda nevyužít ohromné šíře stylových poloh, mezi kterými suverénně proplouvá. A možná, že zrovna jednotné rytmické podhoubí je to, co desce schází a koncertům tolik prospívá. Změna bubeníka byl krok, který repertoár zacelil, aranže odlehčil a divácky kapelu zatraktivnil - stačí vzpomenout několikaminutovou poloimprovizovanou instrumentálku, při které se muzikanti (k překvapení všech bigbíťáků v publiku) pěkně "pojazzovu" vyřádili.

Jistě jsou písně, které by nebýt výrazného a melodického hlasu Dusilové po instrumentální stránce neobstály a které naplňují škatulky představ o primitivní poprockové zpěvačce ("Pojď si hrát", "Chinese Fish", "Janka"). Ale i ty mají v repertoáru své místo, jsou-li vzápětí konfrontovány s tanečně-funkovou "Štědrou Bárou", metalově přidrsnělými o "holkách, co umilujou", "Tělem", či "Princeznou" s punkovou "Speak To Me", ale i seriózními popovkami typu "Pro tebe", nebo "Kouzelné chvíle". Kromě poslední desky, jejíž materiál na devadesát minut nestačí, se dostalo i na období Pusy, nejmilejším překvapením bylo nijak dříve ani později nezmiňované hostování Davida Kollera při druhém přídavku - okleštěné zpunkovatělé verze "Miláčku Love".
Koncerty Lenky Dusilové bych každopádně doporučil, a to nejen hitů a popuchtivým, ale i těm, kdo si chtějí nabourat uzavřená klišé o beznadějné populární šoubyznysu propadlé zpěvačce roku.

Lenka Dusilová & Secret Service, Palác Akropolis, Praha, 28.3.2001

Doporučuji vkusně zařízené aktuální stránky www.lenkadusilova.cz.