Stejně jako u předchozího "Přítele člověka" i aktuální, už sedmá řadovka "Domasa" vychází ve dvou různých edicích a jako download. Opět je tu krásně zpracovaná knížka s texty a grafikou Jardy Svobody a standardní obyčejné CD. Tím ale podobnost s předchozím počinem končí. "Domasa" se vrací ke kořenům, hudba přitvrzuje. Traband v roce 2010 hraje bigbít, nebojí se punku.

I když tu změnu zdůvodňuje zpěvák, kytarista a klávesák Jarda Svoboda jen jako "odraz momentálního duševního rozpoležení v kapele", nabízel by se i další, praktický důvod, proč se ubírat touto cestou. Přestože byl "Přítel člověka" hudebně okouzlující, jeho půvab tolik nezabral na koncertech. Oproti tomu místy až odrhovačky z "Domasa" budou naživo fungovat znamenitě a pogo za zvuků punkové "Co se v mládí naučíš" bude jistě divoké.

Traband je aktuálně kvartetem. Vrátil se Robert Škarda hrající na tubu a suzafon a jeho nástroje v písních nezahálí. Ani harmonium Jany Kaplanové, jež silně ovlivňovalo atmosféru předešlé desky. Kapela se nebojí použít jej ani do dynamických energických písní a vůbec to nezní špatně.

Zatímco hudebně Traband spíše stagnuje, v textech dosahuje absolutního mistrovství. Snaží se žít v souladu s přírodou, snaží se najít správnou cestu životem. A to může být třeba prostřednictvím uvědomění si vlastního promarněného života, tupého směřování nikam nebo bezcílného bloudění slepými ulicemi. Svoboda bude radši osamělým poutníkem, než aby si nechal ohýbat svou osobnost pokřivenou společností.

Je to velmi přirozený manuál na život. Traband, jako by patřil do vesnic z minulého století, nechce se ztotožnit s dnešní dobou. A tak vzývá moudrost starců, toulá se lesem, dotýká se skal. Povodeň nevidí jako katastrofu, ale jako znamení, které spláchne špatná životní rozhodnutí a vrátí mu smysl. Traband ví, že všechny velký knihy už byly dávno napsaný. Nemá problém půjčit si nějaké moudro a převyprávět je dál. Třeba "Kantorovy varhany" vycházejí ze Senecova Špatně žije, kdo neumí dobře zemříti.

Často lyrické texty koření kapela emocemi a citem při jejich přednesu. Oni skladby nezpívají, oni je žijí. A tak jim plně důvěřujete, prožíváte je s nimi. Cítíte něhu, lásku i nasranost, Traband do toho nastupuj naplno, jde do masa. Svou nezastupitelnou roli dotvářeče atmosféry tu má i Ondřej Ježek, jenž album mixoval, produkoval a vzal do ruky i několik nástrojů. V celkovém pocitu ale z alba vyzařuje hlavně pozitivno, fakt, že si každý může najít tu správnou cestu. Stačí chtít.