Nedávno jsme si úspěšně zrekapitulovali uplynulou dekádu na poli světové popmusic a nyní nastal čas přejet orbou i to naše políčko. Pravda, neurodilo se mnoho pochutin. Dokonce se dá říct, že se nám stále ještě nepovedlo vypěstovat interpreta, co by v mainstreamovém měřítku zachutnal i nepotomkům knedlíků praotce Čecha. Na druhou stranu nelze generalizovat. Ta naše malá dekádka vlastně kopírovala zahraničí v tom, že nepřinesla velkou vlnu zájmu o nějaký hudební směr. Žádný trend se nenastartoval, každý poslouchal všechno.

Úspěšně jsme přejali trend hudebních soutěží, kdy především první řada SuperStar s vítězkou Anetou Langerovou neminula nikoho. Vyhledávat talenty se pokoušela v undergroundovějším prostředí třeba i Coca-Cola PopStar. Chtěli jsme najít čerstvá jména. Mít svou r'n'b hvězdičku případně hvězdičkáře, ale všechno dopadlo katastrofálně. A tak si statut ochranných andělů české hudební scény vzali na svá bedra Kabáti, kteří nabalovali nové a nové posluchače, až skončili na pražském Vypichu s koncertem pro sedmdesát tisíc lidí. Haly kromě nich objížděli jen Chinaski, Kryštof, Richard Mülller a v menším Mig 21, Tatáči a Mankáči. Lucii už nepočítáme. Ano, naší desetiletku charakterizují Kabáti. Ostatně i oni chtěli soutěžit. Na průšvih jménem Eurosong by ale nejspíš všichni, dramaturgy ČT počínaje a Gipsy.cz konče, rádi zapomněli. A když už jsme u těch Gipsy.cz, tak právě oni byli prvním českým interpretem, co si zahrál na festivalu v Glastonbury.

Nezapomeňme, že se úspěšně zresuscitoval český hip hop. Hlavně lidi kolem labelu Bigg Boss dokázali, že všechno jde. "Repertoár" od PSH, sólovka Vladimira 518, James Cole či WWWčka obalili český rap zlatou strouhankou. Dan Bárta zase zjistil, že mu je nejlépe mimo showbusiness a natočil tři neskutečně vyzrálé a kvalitní najazzlé nahrávky. To jeho kamarád Roman Holý si založil Monkey Business a pokračoval v učení tleskání Čechů na druhou dobu, jak vtipně poznamenal Ondřej Brzobohatý. Štít proti konzumnímu stádu hrdě drželi i Tata Bojs, kteří se stali chtěnou kapelou i na největších festivalech. Zesměšnit všechny české pokusy o kytarovky se povedlo Sunshine s jejich světovým "Dreamerem". Nulté roky nám končily ve znamení písničkářství. Klus, Xindl X, Baumaxa, Ztracený a další. Že je to málo? Naše hudební scéna je taková, jaká si být zaslouží.

Náš třídílný průlet domácí dekádou začínáme odpočtem od pětadvacátého místa k šestnáctce a dojde mimo jiné na Dana Bártu, Kryštof, Radůzu či Tata Bojs.

---

25 - 16 | 15 - 6 | 5 - 1

Datum vydání:
jaro 2000

Kdo mohl v roce 2000 tušit, že deskou "Futuretro" udělá dosud spíše recesictická parta, prezentující se jako Tata Bojs, první krok mezi velké české kapely. Upsali se velkému labelu (od Indies přešli k Warner Music), naučili se používat mašinky a jako jedna z prvních domácích formací natočili desku, na níž elektronika tvoří nedílnou součást hudby. Zachovali si stále písničkovou tvář, i když v mnohých skladbách si vystačili jen s kousky textu ("Geometrická" a hlavně koncertní stálice "Toreadorská otázka") a mnohde se nebáli natáhnout stopáž až k šesti minutám. Na druhé straně si nehráli na žádnou alternativu a s klidem udělali rádiovou hitovku jako "Maličká". "Futuretro" v diskografii kapely ukazuje ještě ne úplně zvukově vypulírované Tata Bojs, kteří se ale ještě občas nedokázali krotit v zájmu písničky. Ale každopádně na ní předběhli dobu.
-- Honza Balušek

Tata Bojs - Maličká

---

Datum vydání:
27.9.2004

Jako by se Kryštof svým třetím albem rozhodli si předčasně postavit pomník, na který budou ještě roky vzpomínat všichni hudební kritici a nároční fanoušci, kterým nestačí jen hity z rádia. Díky produkci Honzy Muchowa a melodiím, které do hlavy sice nevlezou hned, ale o to silněji se do ní zahryznou, možná kapele ubylo pár kupujících fandů, ale ti se zase vrátili s dalším albem "Rubikon". "Mikrokosmos" tak mezi ostatními deskami ční svým hudebím novátorstvím a faktem, že ho mají rádi i lidé, kteří jinak Kryštof neposlouchají a osoba Richarda Krajča jim přijde nesympatická. Ale skladby jako "Pan Sen", "Zrcadlení" či "Vodné stočné" se bez problémů zařazují mezi to nejlepší, co česká scéna za minulou dekádu nabídla. Teď můžeme jen doufat, že na nějaké příští desce skupina na chvíli zapomene na rádia a zkusí stvořit podobný skvost.
-- Honza Balušek

Kryštof - Srdce
"Elegance, názornost, hudební nekonfliktnost, přímočarost; tyhle a mnohé další ingredience dostaly na semaforu Jana P. Muchowa stopku a vpřed vystřelil experiment, muzika oholená až do morku kosti, syrovost, na níž se staví a která se láme ve sklíčku krasohledu."

Luboš Kreč, makrorecenze

---

Datum vydání:
27.4.2009

Na svém druhém albu roztančili WWW sekyry a oproti debutu překvapili zcela odlišným soundem. Zatímco při comebackovém "Neurobeatu" zdobilo wéčka agresivní jádro, tentokráte u jednotlivých písní zaostřili na umělecký obal. Texty zůstaly standardně fascinující - plné emocí, dekadence a tíhy sdělení. "Tanec Sekyr" je ještě komplexnější než debut "Neurobeat" a díky vynikající textové složce jej lze před prvotinu v jistých ohledech posunout. Na desce se navíc vůbec poprvé opravdu blýskla i Milesa, Sifonova životní partnerka. "Karamel" z jejích úst ožil a chutnal úplně jinak, než tehdy s Lelou. "Tanec Sekyr" tedy zdobí i jistá dávka nostalgie, ve výsledku je totiž nejvíce podobný těm vůbec nejstarším oldskúlovým skladbám, které kdysi vycházely na podzemních kompilacích.
-- Lukáš Benda

WWW - Ohni se mnou pojď
"Vysokotlaká stimulace smyslů a mozku, taková je druhá deska WWW. Zda vám rozbuší i srdce, to už je složitější otázka."

Radek Londin, makrorecenze

---

Datum vydání:
23.10.2000

S první deskou Illustratosphere definitivně skončila transformace Dana Bárty ze zastydlé máničky v uvědomělého vážkologa, co tak trochu rád jazz a co tak trochu nemá potřebu nikomu nic dokazovat. Od Alice se přes J.A.R. propracoval až k hudbě, co mu je nejbližší a výsledek vyeskaloval právě tady. Písně jazzem načichlé, avšak pořád melodické. V perfekcionistickém provedení Illustratosphery, avšak s tlukotem srdce - stále živé, chladné chodby akademií zůstaly v akademiích. Dan Bárta se tady pomalu učil textařského podivínství od Oto Klempíře a i to mělo svoje kouzlo. Debutová deska "nového" Bárty přišla zčistajasna. Ne každý ji strávil, ne každý ji pochopil. Pravda je taková, že v této chvíli se náš nejlepší zpěvák našel. A to v hudbě bez ambic. Jak sám napsal do bookletu: "Já a má slova jsme papírový dráček." Zde pro mnoho lidí založil "hudební průmysl Krásno".
-- Tomáš Tenkrát

Dan Bárta - Wo Ba Si U

---

Datum vydání:
31.8.2007

Pestrá směsice stylů, změny nálad, radost ze hry a o něco popovější tvář, než jsme byli zvyklí z debutu "What A World" přinesli Eggnoise na svém druhém albu "Albumen". Jazzem nasáklá a protkaná kapela tak připravila velmi zajímavou a mnohotvárnou nahrávku. Kromě hudebního cítění i touhy - a zároveň schopnosti - překvapovat a neomezovat se žádnými hranicemi, do barvitosti desky přispěl i nápad, angažovat více producentů. A vyšlo to. V bílku je stále co objevovat, nesklouzává do stereotypů a i když od jeho vydání uběhly už tři roky, není pokryt ani sebemenší vrstvou prachu. A je to dáno právě tím otevřeným přístupem, neuzavírání se žádným vlivům a zároveň nadáním vše harmonicky skloubit dohromady. Eggnoise vezmou pytel nesourodých věcí, vysypou je na zem a vyskládají je do smysluplného tvaru.
-- Honza Průša

Eggnoise - Home
"Eggnoise oscilují mezi hudebními vlivy opravdu čistě, bez zbytečných přešlapů. (...) Jedná se o skvěle poslouchatelnou záležitost, hodící se do každé situace, jež zároveň posluchače v žádném okamžiku nepřestane bavit."

Martin Dobiáš, hlavní recenze

---

---

Datum vydání:
10.4.2005

Na třetí studiovou nahrávku písničkářky Radůzy se čekalo téměř dva roky. Bylo to v době, kdy se o této atypické slečince mluvilo kupříkladu jako o punkové víle hospodského folku nebo první dámě českého šansonu. Alternativně syrová, upřímností a citem sycená nahrávka "V hoře" na sebe upozornila znamenitě. Debutovala triumfálně na první příčce prodejnosti alb, ze které sesadila do té doby neporaženou Anetu Langerovou. Z desky mohl sršet ten všem známý lidovější hudební výraz, namísto toho ale představila úplně novou Radůzu ve velmi nečekané poloze. Lyričtější, hravé, s nápadem, perkusemi i hudebními hosty, kytarou, kontrabasem, houslemi a harfou. Originální hříčky s formami i žánry doslova pochovaly zpěvaččinu hudební image, kterou vybudovaly její předchozí nahrávky, a představily Radůzu nejen jako vyspělou a citlivou ženu, ale i osobitou skladatelku.
-- Marek Gabriel Hruška

Radůza - Papierosy
"Radůza získala a získává stále nové zkušenosti, ať už jde o vlivy hudební, nebo o zážitky, které umně vkládá do osobitých a často velmi osobních textů. Od minulého alba jako by vyrostla a rozšířila své vyjadřovací schopnosti."

Jakub König, hlavní recenze

---

Datum vydání:
3.5.2004

Už studiová čtyřka "~4~" libereckých bardů dávala tušit, že se musí stát něco velkého. A stalo. Narodil se "Druide", veselme se! Velká deska plná opravdových sdělení. Žádné plytké kecy, Hájíčkovi můžete věřit každé slovo. Svým charismatem vás přesvědčí, že "Rock'n'roll to není prdel" a že "Láska je kurva", ať tomu sami věříte nebo ne. Dost možná i o tom, že Země je placatá, když bude chtít. A hlavně hezky česky. Pche, prý, že se čeština k tvrdé muzice nehodí. Dobře, když někdo v zaplivané hospodě nacvaká Krucipüsk do jukeboxu, možná se vám v první chvíli vybaví Kabát. Podobnost je to pouze povrchová. Tahle nahrávka má totiž skutečné koule, navíc je skvěle vyvážená - chvílemi jednoduše přímočará, jindy lyricky zadumaná a od začátku do konce nápaditá a podmanivá. Na každý pád je "Druide" jedna z nejlepších tvrdě-rockových desek uplynulé dekády.
-- Petr Adámek

Krucipüsk - Cesta
"'Druide!' je prostě záviděníhodná deska. Krucipüsk si s ní pohráli, obalem počínaje, hudbou a texty konče. Hodili tak konkurenci rukavici, která půjde jenom stěží zdvihnout, protože srdce a nápady se v ringu válejí málokdy. "

Luboš Kreč, hlavní recenze

---

Datum vydání:
2004

Tři nepolapitelná a výrazná ega vedle sebe, to vždy zvěstí výrazný vzestup a následný strmý pád. Partě okolo Moimira Papalescu k tomuto stačili dvě desky a čtyřroční rychlík strhující energie na koncertech, kdy i sebevětšího a nevěřícího Tomáše dokázali omráčit a strhnout do víru nabouchaného mejdanu. Toto vše kumuluje i debut "Analogue Voodoo", z něhož vzešly live klasiky "Summer Deviation", "Perfect Boy" nebo "Boys And Girls And Heroes". Moimir, Hank a Sonja (a nesmí se opomenout i Petr Venkrbec) dokázali namíchat výbušný elixír protínající několik stylových přemetů včetně popu Nancy Sinatra, new wavu, rock'n'rollu, disca nebo krautrocku. "Analogue Voodoo" není pouhá letní přeháňka, na kterou okamžitě zapomenete. Naopak to byla časová přesmyčka, která vás chytla pod krkem a neopustila jako návykovka.
-- Dan Hájek

Moimir Papalescu & The Nihilists - Summer Deviation

---

---

Datum vydání:
29.9.2008

O jedno z největších, ne-li rovnou největší hudební překvapení roku 2008 se postarala Lenka Dusilová. Zpěvačka, jež v minulosti prošla soubory Sluníčko nebo Lucie, na svých sólových deskách postupně odhazovala rockovou tvář, až se usadila na pomezí vážné a populární hudby. Zde pak spolu s jazzovou skladatelkou a klavíristkou Beatou Hlavenkovou a dechovým kvartetem Clarinet Factory vytvořila zvukomalebný prostor s názvem Eternal Seekers, v němž se snoubí dlouholeté muzikantské zkušenosti a um všech zúčastněných s až dětskou hravostí, intimnost s rozpustilostí, alternativní hudební básnířství se špetkou popového středoproudu. Eternal Seekers jsou poezií pro uši, milým společníkem, po kterém se stýská, sotva zmizí za rohem vjemů. Na andělskou nominaci v albech roku sice Eternal Seekers nedosáhli (Lenka se ale stala zpěvačkou roku), avšak řada spokojených posluchačů a návštěvníků koncertů je pro tuto desku daleko větší ocenění.
-- Martin Višna

"Dan Bárta našel svůj ženský protějšek. Co dělá z 'Eternal Seekers' výjimečnou desku, je způsob, jímž propojuje hudbu s básní."

Radek Londin, makrorecenze

---

Datum vydání:
7.6.2004

Přijít v roce 2004 s koncepční nahrávkou chtělo odvahu. Typ příběhových alb frčel někdy v 70. letech, kdy byl na poslech čas, o čtyřicet let později mohla každého, kdo by se o něčem takovém jen zmínil, potkat umělecká smrt. Tata Bojs ale tu odvahu měli. Možná proto, že to jsou nikým nenávidění Tatáči, ale možná jen proto, že "Nanoalbum" je jednoduše dobré, hanspaulští přežili. Částečně předvídatelný příběh geeka iToma, jeho milé "grínpísačky" Elišky, šíleného docenta Tečky (geniální Jiří Schmitzer), jeho vnadné asistentky 90-60-90 (Linda Hammelová) a robotického psa Hala 9000 funguje výborně jako celek, stejně funkční jsou ale i skladby samy o sobě. Singl "Virtuální duet" s "techno-dechovkovým" klipem toho budiž důkazem. S odstupem let to lze už napsat na plnou hubu - v roce 2004 byli Tata Bojs na vrcholu a "Nanoalbem" na ten kopeček píchli svou vlajku.
-- David Věžník

Tata Bojs - Virutální Duet
"'Nanoalbum' je jednoduše skvělá a hlavně zábavná deska a já jí prostě věřím. Tata Bojs na ní opět potvrdili pozici jedné z nejzásadnější a hlavně nejzábavnějších českých porevolučních kapel. Za svoje neutuchající hravé hudební hledačství si zaslouží absolutorium."

Vojta Kostelecký, hlavní recenze

---

25 - 16 | 15 - 6 | 5 - 1