Holka z porcelánu

23.03.2010 15:00 - Katka Šebestová | foto: facebook interpreta

Potřetí v řadě vyhrála anketu BBC Sound Of ženská. Blonďatá kočka Ellie Goulding, co ráda drnká na kytaru a koketuje s elektronikou. Zajímavý hlas, pěkné písničky, hezký obličej, ale od objevu roku se někdy čeká trochu víc, přesto Ellie za debut tleskáme. Hřmotný potlesk snad příště.
6/10

Ellie Goulding - Lights

Skladby: Guns And Horses, Starry Eyed, This Love (Will Be Your Downfall), Under The Sheets, The Writer, Every Time You Go, Wish I Stayed, Your Biggest Mistake, I'll Hold My Breath, Salt Skin
Vydáno: 8.3.2010
Celkový čas: 36:51
Vydavatel: Universal
Být zvolen objevem roku je jako chodit po rozžhaveném uhlí bos. Očekávání jsou veliká, protože rok má dvanáct měsíců a každý den se vynoří nová jména, která chtějí být také nejlepší. Laťka je nastavena. V tomto případě ji tvoří naděje - naděje posluchačů věřících, že opravdu zavane čerstvý silný vítr, který zboří všechno okolo a nastolí alespoň na pár měsíců nové hudební náboženství, které s sebou přinese deska objevu roku. Ale tohle označení, cejch, který Ellie Goulding dostala, zasluhuje už několik let střízlivější tón.

Debut mladičké zpěvačky je pěkný. Ale pěkný je i svetr, který si zkoušíte v krámě a pak doma zjistíte, že vám moc nesedí a kdyby měl delší rukávy, bylo by to asi lepší. Ellie je taková sousedovic holka, která si zpívá pro radost. Některé zpěvačky překypují afektem, Ellie neskutečnou křehkostí skoro až naivitou, což ji možná trochu limituje. Její pokusy spojit dohromady pop, folk a elektroniku přitom v několika písních nevyznívají vůbec naprázdno.

Zázraky se ale nedějí a každá dech beroucí minuta je vykoupena šílenou nudou. Ellie Goulding mi svým projevem hodně připomíná norskou zpěvačku Marii Menu. S tím rozdílem, že Ellie neumí ještě správně dávkovat sentiment a city. Buď jich na vás vyvalí celou nádrž nebo jen co by se za nehet vešlo. Já netoužím u písní stírat slzy kapesníkem, ale chci z nich cítit ty správné emoce. Tahle neschopnost sráží tvrzení zpěvačky, která podle svých slov hraje noblesní pop. Do háje s noblesou, tohle jsou někdy desetistupňové mrazy ("Salt Skin", "Wish I Stayed").

Tahle placka má především jednu obrovskou chybu. První polovina z desítky písní mě naprosto pohltila, věřila jsem jí i prostoduché žvástíky o lásce a samotě, vychutnávala jsem si její dívčí zastřený hlas, každý z pěti songů bych pasovala do role budoucího singlu. Pak ale přijdou čísla šest, sedm osm...a z výborné desky se stane chladná a nudná. Druhá polovina placky zkrátka nabízí nejméně čtyři důvody k tomu pustit si něco jiného. Bohužel.

Z objevu roku si už prostě pár let nikdo na hýždě nesedl a troufám si říct, že se tak nestane ani letos. Ellie Goulding je ale výborný příslib do budoucna, stačí nekrčit se příliš při zdi a vrazit do písniček větší kus sebe. Pak dočká se mohutnějších ovací.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY