Klubem se rozléhá syrové kytarové hřmění. Z pódia se tyčí dvě vytáhlé postavy třímající mikrofony. Přerostlé patky jim zakrývají valnou část obličejů. Náctileté slečny s nespočtem vrstev líčidel na tvářích je hltají pohledy. "Don't be shy! Don't be shy!" povzbuzuje přítomné dívenky jeden ze zpěváků zapřený rukou o nízký strop. Je čtvrtek večer a v útrobách strahovského klubu Sedmička má svoji českou koncertní premiéru skotská parta Yashin.

Zástupkyně něžného pohlaví byly mimochodem ten večer v jasné převaze. Po schodišti klubu scházely v čase, kdy Yashin ještě dokončovali zvukovou zkoušku. Bylo s podivem sledovat, jak kapela ladí doslova každý kopanec do bicích, každý rif kytary, zpěváci pak zařvání každé fráze. Jakoby hráli pro vyprodaný mnohatisícový stadion a nikoliv pro několik desítek lidí. Na druhou stranu názornější důkaz profesionálního přístupu bychom hledali jenom stěží.

Po celou dobu jejich vystoupení mi letěla hlavou jedna otázka. Ačkoliv se v případě téhle kapely jedná o relativně tvrdou hudbu, postavenou na strhující rytmice, hrubých kytarách a chraplavém zpěvu, valnou část fanouškovské základny tvoří právě dívky. Velký podíl viny na tom patrně má vzhled muzikantů a jejich nažehlená image. Jejich nekonečné upravování účesů ve mně vyvolaly druhou otázku: kdyby si Yashin měli vybrat mezi vzhledem a hudbou, čemu by dali přednost? Ať by se rozhodli pro jakoukoliv variantu, faktem je, že po hudební stránce jim bylo jenom málo co vytknout. Vzhledem k prostoru konání akce Skotové disponovali až překvapivě ostrým a čitelným zvukem.

Promotér Robert Vlček se v nedávném rozhovoru vyjádřil v tom smyslu, že pokud to jde, s radostí vytvoří prostor pro vystoupení domácích kapel. Svým slovům dostál i v případě téhle akce. Na postu předskokanů se představili nekompromisní This Night Draws The End. Obecně řečeno patřili k tomu nejtvrdšímu, co měli diváci možnost shlédnout. Jejich set postrádal jakoukoliv volnější pasáž, jakýkoliv náznak zklidnění. Druhými zástupci domácích barev pak byli pražští Evellyne. Ve srovnání s ostatními formacemi nabídli ve své hudbě kromě melodického zpěvného punkrocku také elektronické prvky.

Ani po desáté hodině, kdy akce skončila, se mi nepodařilo najít odpovědi na předchozí otázky. Musel jsem si tak vystačit s pocitem, že holky tvrdou muziku holt mají rády. Když ji pak produkují pohlední hoši, je to jenom ku prospěchu věci. Ačkoliv Yashin patrně na svém pražském koncertu čekali větší účast, půvab a šarm přítomných slečen tento nedostatek jim beze zbytku vynahradil.