Co se stane, když se Buty spojí s Narvanem? Vznikne kapela Laputa v čele s Andreiem Toaderem.
Laputa je hodně divná kapela. Tvoří ji totiž jeden bývalý člen kapely
Buty a téměř výhradní autor repertoáru Andrei Toader, tři současní členové But a dva bývalí členové Narvanu. Protože kapela byla ve stadiu vzniku několik let, podařilo se Toaderovi za tu dobu nashromáždit docela dost silných písniček, na desku se jich dostalo rovných šestnáct. Největším pozitivem alba je jeho velká barevnost. Co píseň, to pátrání v trošku jiném stylu, kapela si vezme tu něco z jazzu, tu něco z elektronické scény či dokonce country, ale i přesto se dá říci, že už nyní mají charakteristický zvuk, podle kterého je bez problémů poznáte. Samo se nabízí srovnání s Butama, což vás sice jen navede na cestu, jakou se
Laputa ubírá, ale rozhodně mají k Butám mnohem blíže než třeba k
Chinaski.
Na začátek kapela nasadila těžký kalibr - písničku "Lama s lamama" moje přítelkyně upřímně nenávidí, protože jsem si ji zpíval celé vánoce (měl jsem k dispozici promo) a prostě jsem s tím nemohl přestat. Je to neuvěřitelně ulítlá věc s ještě ulítlejším textem a tak chytlavým refrénem, že až ji uslyšíte, dostane i vás. Zcela nečekaně se však valná většina desky nese v pomalejším tempu a i po textové stránce je vše mnohem vážnější a rozhodně se nejedná o veselosti typu právě "Mamy s lamama". K těm veselejším věcem se dá přiřadit třeba první singl "Kristián s Marií", "Mít tak vlastní kamión" či "To není fér". Přímo nádherná melodie se objevila v pomalé písničce "Sůl" s folkovým až contryovým nádechem. Není ovšem každý den posvícení, a tak
Laputa občas těžce nudí. Písničky jako "Kolísám", "Rýč", instrumentálka "Blefescu" a několik dalších jsou dost nadbytečné, možná stačilo dvanáct a ne šestnáct písniček a deska mohla být mnohem sevřenější a kvalitnější.
Kromě opravdu skvělého bookletu na vás na CD čeká i několik "videoklipů". I když ony sestříhané záběry z Krátkého filmu na hudbu kapely jsou opravdu jen pro zábavu a těžko si je pustíte vícekrát než jednou.
Debutové album "all-star bandu" Laputy by možná trošku prospělo vypuštění několika skladeb, ale jako celek se jedná o album, jakých se u nás po hudební stránce moc nerodí. Jsem docela zvědavý, jak se zvláštní atmosféra, která albem prostupuje, kapele povede přenést na koncertní pódia. Jen by mě ještě zajímalo, jak se deska doopravdy jmenuje - všechny propagační materiály hovořily o názvu "Hoši jsou už prostě takoví", na cédéčku samotném však žádné podobné označení nenajdete. Ne že by na tom až tak záleželo.
(Musím uznat, že vzkaz v bookletu: "Mario, Marty, držte nám fleky,", je od zbylých členů Narvanu opravdu hustým vzkazem do záhrobí...)
CD k recenzi poskytla firma
BMG.
Album:
Laputa -
Laputa
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 57:45
Skladby: Mama s lamama, List, Hoši jsou už prostě takoví, Kristián s Marií, Sůl, Kolísám, Rýč, Spím, Pod horama, Uo o ó!, Blefescu, Dvě plechové boudy, Mít tak vlastní kamión, Dívka,