Písecká parta Nohama nad zemí není kdovíjakou hvězdou punkové scény, slyšet o nich moc není a já s podivem zjistil, že jsem si je vlastně nepustil několik let. Při poslechu novinky jsem začal zběsile googlovat, protože jsme byl přesvědčen, že jde jen o shodu názvů. Není to tak, skutečně je to jedna a tatáž sestava, která se z postpunku hudebně posunula někam mezi Vypsanou fixu a moderní metal (i když se značnou rezervou), což je ve výsledku jen dobře - "Rajská zahrada" je velice povedený kousek. A navíc je posluchačsky velice otevřený i lidem mimo žánrový okruh.

První setkání s deskou nebylo kdovíjak přívětivé, rychle jsem projel jednotlivé songy, abych si udělal obrázek. Ten jsem si udělal, ale takovou spatlaninu by neocenil ani otrlý znalec moderního umění. Texty mi přišly zmateně abstraktní, hudba jako špatný pokus o metalcore, sečteno podtrženo to nebylo nic doporučeníhodného. Ale s každým dalším poslechem to bylo o fous lepší. Fixovský vliv se začal prolínat s riffovou strukturou. Konečně nějaká z punku vzešlá kapela opustila zajeté fidlání klasického kvintakordu a chopila se vyššího hráčského levelu. NNZ nemají brutálně zkreslené kytary, nepotřebují omračující rychlost, tady stačí vcelku dobrý cit pro melodii. Neprvoplánové aranže a neotřelý vokál pak jen podtrhují zajímavost nahrávky.

Texty, jak jsem již zmiňoval, jsou abstraktní a plné beznaděje. Žádná vzpoura proti systému, žádné brojení proti válkám a podobným věcem. Tohle je básnická tvorba, a vcelku povedená. Pokud ji tedy autor nemyslí vážně a neztotožňuje se s ní, protože pak zřejmě nevede zrovna vyrovnaný život a nejeden odborník by se na něm vyřádil. Ostatně v bookletu je pod seznamem členů kapely nakreslená trojice oběšenců a u textu "Lovesongu" podřezané zápěstí. Hudební složka taktéž nevyzařuje optimismus, tudíž je vše v dokonalé symbióze. Až se jednou rozhodnu ukončit svůj život, tak si pustím Nohama nad zemí, k beznadějnému aktu sedí více než takový Nick Cave, a to je panečku nějakej pesimista!

Kapela se touhle deskou zahání do kouta, protože servíruje velice slušnou nahrávku, ale živé koncertování se jí vyhýbá. Nohama nad zemí mají rozhodně na víc než na pár koncertů do roka, ale s destruktivním pesimismem se jen těžko prosadí jinde než v pseudointelektuálních kruzích či u emo mládeže. Jenže takové jsou už osudy hudebníků a z tvorby téhle písecké čtveřice je cítit láska a péče, a to je to hlavní...