Vzhledem ke kapacitě sálu není Lucerna zrovna velkou halou, přesto se právě tento vyprodaný sál stal symbolem úspěchu. Možná trochu podivná logika, ale zasloužilí umělci si na ni potrpí. Helena Vondráčková není výjimkou. Jak sama říká v bonusovém příspěvku DVD, je to pro ni známka toho, že všechno ještě stále funguje. Průběh loňského vánočního koncertu ji proto jistě uklidnil. Fanoušci přišli a svou královnu odměnili bouřlivými ovacemi i náručemi květin. Po právu. Byl to úctyhodný výkon. O pořízeném obrazovém záznamu se to už tak úplně říci nedá.

Ozvučení je ještě v pořádku. Na výběr jsou tradiční formáty 5.1 a stereo. Bohužel na obrazu už se šetřilo. Celý koncert trvá neuvěřitelných sto šedesát minut. Nabízelo se proto rozdělit ho na dva disky. Ale je tu jen jeden, navíc doplněný bídnými bonusovými materiály. Nečistá kvalita obrazu tomu odpovídá. Jako by se pouze převedl televizní záznam na DVD bez dalších úprav. Výslednému dojmu nepomáhá ani práce kameramanů a střihačů. Nejmarkantněji je zoufalost jejich počínání znát u vystoupení Moniky Absolonové, jejímž pohybům při tancování muž za kamerou jaksi nestačil.

Je navíc škoda, že když už se počítalo s natočením záznamu, nebylo koncertu dodáno trochu více inscenačních nápadů. I s prostorově omezeným pódiem se dají dělat divy. Nástup zpěvačky z publika byl ještě slibný, nic podobného se ale už neopakovalo. Přitom tanečnice samby, které odkroutily svůj part v gradujícím závěru, se mezi lid mohly vydat také. Pozornost nebyla věnována ani scénografii. Světelný park připomínal svou vláčností blikající světla semaforu a předsunuté obrazovky po stranách pódia, když už se mihly v záběru, nabízely snad jen texty písní.

Vondráčková jich za večer stihla ve skvělé formě odzpívat přes třicet. Celá dramaturgie koncertu pak byla šikovně vystavěná na rovnovážných pilířích novějšího a provařenějšího repertoáru. I z toho však došlo na méně známé kousky. Výborným momentem je například "Můžeš zůstat, můžeš jít" nebo šalamounským textem Zdeňka Borovce opatřená "Oh, Herold". Na druhou stranu se ukázalo, jak důležitá je u mladších kousků aranž. Ta koncertní téměř znehodnotila "Vodopád" (mimochodem obal s bookletem ho zamlčují) a dokázala ublížit už i tak nesnesitelné "Dlouhé noci".

Je vůbec s podivem, proč Helena Vondráčková alespoň jednou nevyužije svou současnou vlnu druhého dechu doprovázenou omlazením publika a nezkusí si trochu zazlobit. Nasmlouvat mladé muzikanty nejen věkem, přizpůsobit podobu písniček razantnějšímu soundu, dodat koncertu odvážnější scénografickou vizáž, z parketu vyhodit židle. S jejím pověstným profesionálním přístupem by zajisté nešlo o neúspěšný podnik. A završit by ho mohla daleko důstojnější podoba DVD, než je ta aktuální z Lucerny.