Rivalita mezi Prahou a Brnem není v evropském kontextu nijak neobvyklá. Mnohem hůře jsou na tom obyvatelé nejlidnatější a nejzápadnější oblasti Německa - Severního Porýní-Vestfálska. Hlavním městem čtvrté největší spolkové země je Düsseldorf, přestože Kolín je rozlohou i počtem obyvatel daleko před ním. Obě města navíc dělí pouze třicet minut jízdy po železnici, čímž se rivalita jen umocňuje. Obyvatelé se vzájemně doslova nenávidí.

V Düsseldorfu je nepsaným pravidlem neobsloužit hosta, jenž si v místní Bierstube objedná kolínské pivo, v Kolíně zase zle pochodíte, pokud se jakkoliv (v dobrém) zmíníte o düsseldorfské chloubě - tradičním fotbalovém klubu Fortuna. Jediné téma, na kterém se obyvatelé obou znepřátelených měst shodnou, je přínos jednašedesátiletého düsseldorfského rodáka Westernhagena německé kultuře.

Oblíbenějšího umělce z poválečné generace jen těžko naleznete. Westernhagen zpívá již pětatřicet let, přesto jeho fantastická barva hlasu dodnes oslovuje i nejmladší generaci posluchačů. Nadčasová rocková tvorba ale není jedinou Westernhagenovou devizou, navzdory pokročilému věku si totiž Marius stále udržuje i výrazný sex-appeal. Rockový hezoun tak i dnes vyprodává haly a dostává fanoušky napříč subkulturami do varu.

"Nejsem už pod vůbec žádným tlakem, abych ještě cokoliv vydával, přesto cítím ohromnou podporu fanoušků v zádech, která mne zavazuje, abych ještě neskončil," okomentoval Westernhagen vydání své osmnácté studiové nahrávky. Nazval ji "Williamsburg", podle newyorské čtvrti, ve které si pronajal studio, kde album vzniklo.

Na desku připravil celkem dvanáct novinek a kromě tradičního rockového pojetí se posluchači dočkají i vymazlených soulových, jazzových a bluesových aranžmá. "Je to výlet ke kořenům. Na podobné návraty mám snad díky svému věku právo," ospravedlňoval se před svými ortodoxními fanoušky, kteří očekávali přece jen o něco tvrdší a přímočařejší novinku.

Nakonec se ale dočkali i oni - v protestsongu "Wir haben die Schnauze voll" se objevují temné kytarové riffy a taková "Komm schon" dává svou mystikou a rytmikou zase vzpomenout na "Break On Through (To The Other Side)" od The Doors. Westernhagen tak rozhodně není nikterak vyměklý - staronový sound mu naopak sluší a "Williamsburg" lze směle označit za jednu z jeho vůbec nejzajímavějších a nejzdařilejších nahrávek.

Bezesporu se jedná o německé album roku 2009 a čas ukáže, zda-li se jedná i o poslední dopsanou kapitolu v knize s titulkou "Westernhagen". Pokud ano, lepší konec si král snad ani nemohl přát.

Westernhagen - Zu lang allein

Westernhagen - Liebe stinkt