Po dvou letech vydala irská zpěvačka Enya v říjnu loňského roku album "A Day Without Rain". Vzhledem k tomu, že Enya živě nevystupuje a rozhovory poskytuje spíše výjimečně, nenechali jsme si ujít její tiskovou konferenci ve Vídni. Bylo to zrovna v den kalamity na dálnici D1, ale Enya na nás chvíli počkala a uvítala nás s úsměvem na tváři, křížkem na krku a v decentních černých šatech.

Enya, má to jméno nějaký význam?

Ano má, je to jméno bohyně Enyi z irské mytologie. Je to tragický příběh, tak žádné slzy prosím. Otec bohyně Enyi si nechal vyložit osud a zjistil, že bude zabit Enyininým budoucím manželem. Proto rozhodl, že se Enya nikdy neprovdá a uvěznil ji na opuštěném ostrově. Ale u břehů ostrova ztroskotala loď a Enya přeci jen potkala muže a skončila to tak, že ten muž skutečně zabil jejího otce. Mytologické příběhy vždy končí tragicky.

Tak proč jste si vybrala toto jméno?

Já jsem si ho nevybrala, vybrali mi ho rodiče...

Jaký byl hlavní nástroj na vaší poslední desce?

Mými hlavními nástroji byly vždy piano a zpěv. Učila jsem se na piano už odmalička. Ale například na mé poslední desce je také spousta smyčcových aranží. Spolupracuji s producentem Nicky Ryanem, kterého ovlivňuje úplně jiná hudba než mě. Mě ovlivňuje klasická a tradiční irská hudba, jeho zase Beatles a Beach Boys, takže to je skvělá kombinace, když spolu pracujeme.

Obal vaší poslední desky je velice vydařený, jak jste se k němu dostali?

K tomu mám hodně co říct, protože jsem to já, kdo je fotografován a hraje ve videoklipech, takže si vybírám fotografy a režiséry videoklipů. Obal desky se fotil v jednom irském domě v Dublinu. Je to velice starý dům, který skutečně vypadá tak, jak je vyfocen. Pán, který v něm žije, ho nechce opravovat, protože by ztratil své osobité kouzlo. Je to skutečně zvláštní dům, protože když do něj vstupujete, je skutečně krásný, ale hned vás napadne, proč ho nenechá zrestaurovat. Ale on je skutečně šťastný s tím domem tak, jak je. Proto bylo skvělé, že jsme nepotřebovali ani žádné kulisy. Je tam gauč, který tam skutečně byl, zeď, která vypadá tak, jak tam skutečně stojí…

Jak jste ten dům objevili?

Věděli jsme o něm, protože se tam hodně natáčí, stojí v takové hodně staré typické ulici.

Irská hudba je díky vám mnohem populárnější, zajímáte se také o jinou etnickou hudbu?

Když cestuji, miluji příležitost poznávat jiné kultury a jejich hudbu. Nemyslím si, že by na mě měla vliv jedna kultura, poznávám země skrze hudbu a ta ve mně zanechává dojmy, které mě ovlivňují.

Zkusila jste si někdy představit, jak vypadá váš průměrný posluchač?

Dostávám spousty dopisů od fanoušků a posluchačů a jsou mezi nimi osmdesátiletí dědečkové, náctiletí i vdané ženy a mám radost z toho, že moje hudba není specifická pro jednu věkovou skupinu. Musím říct, že když skládám hudbu, nemyslím na to, pro koho by měla být.

Zajímáte se o politiku?

Ovšem, že se zajímám o politiku, ale není to něco, o čem bych zpívala. Je to záležitost každé země, všude mají svou politiku, ale mě zajímá psaní hudby. Muzikou, kterou skládám, chci něco vyjádřit a je to něco osobního, pocit, který cítím. Speciálně mé poslední album je velice pozitivní a má to více společného se životem, přírodou a láskou.

Jak by zněli Clannad, kdybyste s nimi dodnes zpívala?

Bylo by to velice odlišné, především kvůli vlivu klasické hudby, která na ně tolik nepůsobí. Nechali se ovlivňovat spíše irskou tradiční hudbou, jazzem a rockem.

Jak často navštěvujete internet a jaké jsou vaše oblíbené webové stránky?

V současnosti nemám vůbec na internet čas. Poslední dva roky pro mě byla důležitá práce na desce, potom jsem začala pracovat rovnou na videoklipu a na promotion. Na propagaci pracuji od podzimu a zatím jsem opravdu neměla čas.

Jak je pro vás důležitá a jak vás ovlivňuje poezie, knihy a literatura?

Tato otázka má hodně společného s Romou Ryan, která mi píše texty. Obě máme velice rády mytologii, ale Romea má velice ráda poezii a také ji píše. Spousta lidí se ptá, proč si nepíšu texty, ale když jsem poprvé skládala hudbu na soundtrack, bylo to čistě instrumentální. Romea se však o tu hudbu zajímala, a když k ní začala psát texty, bylo to něco, co tam prostě sedlo, patřilo to tam. Svými texty dokázala zachytit ten emotivní náboj, který jsem já vložila do hudby, takže se nám skvěle spolupracuje.

Plánujete nějak pozměnit svou hudbu, svůj styl?

Já vždy z mé hudby cítím jistý pokrok. Nikdy nechci jít do studia a složit něco, co už jsem udělala. Vždycky píšu o něčem novém, například má poslední deska je poprvé hodně o lásce a pozitivních pocitech, takže pokrok tu je. V ničem se neomezuji.

Dokážete si představit spolupráci s nějakým elektronickým producentem?

Absolutně ne. Musíte si uvědomit, že být sólovým umělcem má ve studiu svoje nesporné výhody. Nemusíte se s nikým o hudbě dohadovat, je to něco, co si užívám. Musím říct, že když jsem začala skládat muziku, dala jsem jí poslechnout několika lidem a oni řekli: "To je pěkné, ale...". Ta hudba se jim nelíbila, protože byla málo komerční. Takže po této zkušenosti, když experimentuji s hudbou, se nikoho neptám, jestli se mu to líbí, nebo ne. Protože když pracuji a skládám muziku, jsem úplně svobodná a můžu si dělat co chci, je to báječný pocit. Práce s dalším muzikantem by mě omezila a tak tvořím sama.

A co třeba spolupráce po stránce zvukové, že by vám pouze někdo pomohl vytvořit nové zvuky?

Když budu potřebovat nový zvuk, vytvořím si ho sama.

Vaše hudba je velice populární, ale váš život je pro nás záhadou. Netoužíte být popstar?

Zjistila jsem, když se vrátím k úspěchu „Orinoco flow" a alba Watermark, že po náročné promotion jsem potřebovala čas vrátit se ke svému normálnímu životu, bylo to pro mě velice důležité. Také jsem cítila, že není nezbytné chodit do klubů a na premiéry a ukazovat se na veřejnosti, žít nočním životem. Bylo to něco, co jsem nedělala před tím, než jsem se stala úspěšná, takže proč bych to měla dělat teď? A po pravdě řečeno pro novináře je můj životní styl trošku nudný, takže se o něj ani příliš nezajímají. Nikoho nezajímá s kým jsem byla v restauraci, mají rádi senzace.

Nepomýšlela jste na založení rodiny?

Když přijde rodina, uvítám to, ale když nepřijde, hlavu si z toho dělat nebudu. Před mým posledním albem jsem vydala best of, a když člověk vydává best of, tak se ohlíží zpátky a bilancuje. Hodně jsem přemýšlela o životě, občas jsem své práci hodně obětovala, ale nic bych neměnila. Nikdy bych na sebe nevyvíjela nátlak, že už musím mít rodinu. Je to něco, co musí přijít samo.

Nedokážu si představit, že někdo pracuje na čtyřicetiminutové desce dva roky, jak probíhá ten proces tvorby?

Musím říct, že jsem velice pomalý skladatel. Není to tak, že bychom měli ve studiu plno materiálu. Do studia chodím nejraději sama a můžu tam být třeba týden a nenapsat nic, ale je pro mě důležité tam být, protože jsem zase o krok blíž té melodii. Zabere mi hodně času najít tu správnou melodii. A když se mi podaří najít tu správnou melodii, je to něco jako znovuzrození, nikdy mě to nepřestane bavit, je to pro mě ten nejvzrušivější pocit. Je to důvod, proč dělám to, co dělám.

Jaký význam má pro vás náboženství?

Pro mě je to spíše duševní záležitost. Je důležité mít v sobě určitý klid. Například já chodím do kostela úplně sama a je to pro mě velice uklidňující.

Vaše první úspěchy jsou spojeny s filmovou hudbou, budete se ještě věnovat této muzice?

Skládat hudbu k filmům zabere spoustu času a já jsem zatím neměla čas, kvůli práci na poslední desce, se tomu věnovat. Ale je to něco, co mě hodně bavilo, hudba se vždy dobře spojuje s obrázky. Nechávám si zde dveře otevřené.

Myslíte, že se budete v blízké době věnovat filmové hudbě?

V současnosti se budu ještě několik měsíců věnovat propagaci své poslední desky a pak si asi dám malou pauzu. A pak je tu možnost mluvit o živých koncertech, kterým dám možná přednost před prací na soundtracku.

Působíte jako introvert, je to důvod, proč tak málo vystupujete živě?

Nemám s tím žádný problém, nemám problém tady sedět a mluvit o muzice. Ale vystupování je něco, co už jsem dělala celý svůj život, byla jsem na pódiu už jako tříapůlletá holčička.