Tuzemská reggae scéna je hudebními kritiky neprávem přehlížený žánr a právě kvůli tomu Cocomanovo jarní EP "Stay Strong" dokonale zapadlo mezi stovkami tuctových nahrávek. Jenže svatá pravda hovoří, že kvalita výsledného produktu se nakonec ukáže. A v případě Cocomana se ukázala dříve, než kdokoliv čekal: už v červnu byli Mr. Cocoman & The Solid Vibes pozváni na EU Music Days do Stockholmu, o měsíc později pak uspěli ve finále soutěže European Reggae Contest v rámci slavného reggae festivalu Rototom Sunsplash v Itálii. Největším úspěchem ale bylo zařazení debutového počinu "Stay Strong" mezi 50 nejlepších nahrávek Rising Star 2009, což je soutěž, které se zúčastnilo přibližně 10 000 převážně britských kapel. Mr. Cocoman se tak mohl se svou družinou přímo dostavit i na finálový ceremoniál prvního ročníku Download Music Awards, který se odehrál na začátku října v londýnském Wandsworth Palais.

Už při prvním poslechu upoutá na "Stay Strong" autentická až černošská výslovnost zpěvákovy angličtiny. Energický projev chvílemi připomene starší nahrávky Irie Révoltés, jindy úderného Petera Foxe a jeho mateřské Seeed. Jenže tyto vlivy jsou ve skutečnosti marginální, protože Mr. Cocoman je hlavně sám sebou a těží ze své přirozenosti.

Každá píseň na EP-čku je odlišná, a přestože má jen necelých osmnáct minut, je natolik hutné, že královsky nasytí. Úvodní "Kushumpeng" zaujme temným aranžmá, nejzajímavější je však roots reggae "Stay Strong", které dalo celé nahrávce i jméno. Tento track doslova dýchá berlínskými/amsterdamskými/londýnskými (doplňte libovolnou metropoli na západ od našich hranic) legálními i ilegálními coffee shopy. Navíc jako jediný z desky je opravdu konkurenceschopný ve srovnání se zahraniční produkcí. U dancehallu "Ragga Queen" sice zpočátku mírně irituje barva Cocomanova hlasu, protože k tomuhle žánru se přece jen více hodí hluboký až hrubý hlas, kterým frontman pražské kapely rozhodně neoplývá, jenže například ve srovnání s aktuální deskou Seana Paula Čech s přehledem vítězí. Závěr desky obstarává popová balada "That's All Right" a jediná píseň v češtině - "Jedna láska". Ani zde Cocoman nezklamal a oproti Urragan Andrew se vyhnul i zaběhnutým klišé v textu a samotném projevu.

Existují ale hned dva důvody, proč neobdarovat tuto domácí reggae desku roku vyšším hodnocením, než je 8/10. Kromě příliš krátké stopáže je to absence hlasového rozsahu zpěváka. Námitky, že v tuzemské alternativě (a v reggae obzvlášť) se tolerují i mnohem horší paskvily, bez výhrad přijímám, jenže pokud má Mr. Cocoman naplno obstát i v mezinárodním měřítku, měl by na čas zavítat do mekky alternativních žánrů a subkultur - do londýnského Camdenu - a zde odehrát několik koncertů, pokecat na baru se zdánlivě nedůležitými lidmi, a získat tak zkušenosti, které se do budoucna zcela jistě vyplatí. Hlasový rozsah lze totiž bravurně zamaskovat zkušenostmi práce s hlasem, není pak třeba navštěvovat po večerech lidušku. Tak i tak je Mr. Cocoman už dnes jedinou tuzemskou reggae kapelou s mezinárodním přesahem. Uznejte, že ve frontmanových dvaadvaceti letech je to opravdu mimořádný úspěch. Mládí vpřed! A pokud možno na export!

P. S.: Celou nahrávku včetně coveru si můžete exkluzivně stáhnout zde.