Poslední festivalový den se kromě Architects, Dreadzone, Crystal Castles nebo Anny Calvi předvedla i česká špička v čele s Mig 21 nebo Davidem Kollerem. Třetí bouřka během čtyř dní i tentokrát překvapila, největší zážitky ale nastaly ve stanovém městečku. Jinými slovy - kdo vydržel až do konce, nelitoval.
Live: Rock For People, den III
místo: Festival Park, Hradec Králové
vystoupili: Crystal Castles, Dreadzone, Anna Calvi, Architects, The Asteroids Galaxy Tour, Horkýže Slíže, Vypsaná fiXa, Support Lesbiens, Mandrage, Monkey Business, Mig 21, H20, The Inspector Cluzo a další
datum: 6. července 2011
První část reportáže z Rock For People naleznete
zde, druhou pak
tady, samostatné reportáže z koncertů
The Prodigy zde a
Skrillexe tady.
© Vojtěch Kubec / musicserver.cz Poslední festivalový den se od horkého rána nesl v atmosféře sčítání škod a sušení oblečení. Počasí se naštěstí umoudřilo, a tak se ti, kteří se rozhodli vydržet až do konce, mohli pomalu připravovat na zážitky, kterými si zkaženou náladu z předchozího dne vylepší. Včerejší spoušť se stala častým tématem diskuzí v řadách na pivo a nálada na tropicky vyhřátém letišti pozvolna stoupala. Spoustu lidí ale příroda, vyčerpání z noci v promáčených stanech a chybějící velké jméno v pátečním line-upu přemohly a vydali se do svých domovů, což jim určitě nelze vyčítat. Ve stanovém městečku tak najednou bylo kromě velkých louží a hromady bahna trochu dýchatelněji. Sluší se ale dodat, že po čtvrteční smršti zůstali v areálu i tací, kterým ztížené podmínky vůbec nevadily a ještě ten večer se v kempu sešli v hojném počtu u Toi Toiek a zpívali a bavili se zplna hrdla.
© Vojtěch Kubec / musicserver.cz Majitelé jednodenních vstupenek se dočkali mírné kompenzace v podobě prodloužení platnosti i na další den. Milé gesto, ale fanouškům
Faith No More bylo prakticky k ničemu. Areál se pořadatelům přes noc podařilo dát jakžtakž do pořádku, za což už organizátorům pochvala náleží. Bahenní jezera před třemi největšími stagemi však stále volala po prostém odsátí vody, nebyla však vyslyšena. Nicméně program měl probíhat podle původního plánu. To ale platilo jen do doby, než makedonští
Superhiks díky bouři na dálnicích rozšířili řady kapel, které nevystoupily. Výtečné koncerty pak předvedli
H20 nebo post-hardcoroví snaživci
Architects.
A zatímco na větším pódiu
Mandrage hledali ženu, aby s ní ve Františkových lázních mohli prdět do vany, fajnšmekři nabíhali do modrého stanu, aby si s dvojicí
frantíků a jejich dechového doprovodu zakřičeli
"Fuck The Bass Player!" Nezávislá dvojice v tmavomodrých oblecích s názvem
The Inspector Cluzo totiž zahrála na Rock For People už potřetí a fanoušci dopředu tušili, že i tentokrát to bude paráda. A měli pravdu. Malcolm s Philem ve své hudbě kombinovali hned několik žánrů a vy tak jen fascinovaně sledovali, kterak se z našlapaného rock'n'rollu typu
AC/DC přesouvali k soulovému a funky feelingu jako od
Stevie Wondera, abyste o chvíli později řádili jako na punkrockovém koncertě třeba takových
Green Day. Malcolm také vtipně máchal prostředníčkem před jakýmsi recesistou, který přišel Francouze provokovat britskou vlajkou, omlouval se za ex-prezidenta Sarkozyho a nechával fanoušky na pódiu předvádět smyslnou, lehce erotickou show.
To už ale obloha pomalu začínala tmavnout.
Support Lesbiens s
Vypsanou fiXou ještě stihli předvést několik skladeb z nových alb, festivalové jistoty ale ničím jiným letos nepřekvapily. To acidjazzoví Dánové
The Asteroids Galaxy Tour zněli, s trochou nadsázky, asi tak, jako kdyby
Katy Perry šla na pivo s rastamany. A světe div se, neznělo to vůbec špatně.
© Petr Klapper / musicserver.cz Než festivalové panorama stihly protnout další blesky, blýskla se v YouTube stanu ještě éterická britská písničkářka
Anna Calvi. Pokud jste měli to štěstí ji vidět například na loňském FM4 Frequency v Rakousku, patrně jste od ní nic moc nečekali. Tehdy totiž vystoupila na prosluněném pódiu už hodinu po poledni a atmosféru se jí vytvořit nepodařilo. Na Rock For People ale v takřka klubovém prostředí měla šanci zaujmout mnohem lépe.
"Jack White v sukni" svými fantastickými kytarovými sóly a naléhavým hlasem budoval svůj malý svět, ze kterého se málokomu chtělo odcházet. Emotivní písně jako "Jezebel", "Desire" nebo závěrečná "Love Won't Be Leaving" se nesly hlavami posluchačů ještě dlouho poté, co její vystoupení skončilo.
© Vojtěch Kubec / musicserver.cz Následující prostor měl patřit skočné bandě
Irie Révoltés, ale ještě než se skupina nazvučila, bouřka se znovu přihlásila. Sice ani tentokrát tamtamy nebubnovaly dostatečně hlasitě, ale snad díky zkušenosti z předchozího dne a postupně černající obloze se tisíce lidí dařilo svižně evakuovat z areálu. Tentokrát ale byla příroda podstatně umírněnější a byť nebe vypadalo hrozivě a křižoval ho jeden blesk za druhým, samotný déšť nebyl zničující jako o den dříve a snad i ty stánky nápor větru vydržely. Přesto se nastalá situace za pohodovou označit nedala.
A právě tehdy se kouzlo Rock For People znovu projevilo. Ti návštěvníci, kteří se nenechali odradit a chtěli vydržet až do konce festivalu, se totiž nezastaví před ničím a
své čtyři dny si chtějí užít, stůj co stůj. Déšť, nedéšť, desítky lidí se začaly shromažďovat uprostřed stanového městečka a oslavu hudby pojali po svém. Každý vzal, co mu přišlo pod ruku - lahve od piva, kusy kovu, pánvičky, klacky a především bílé tyčky od stanů. Hlavně, když to dělalo rámus. Uprostřed městečka se rozjela spontánní pařba plná radosti, zpěvu a rytmických zvuků, kterou co chvíli protínal nový slogan, kteří okamžitě všichni skandovali. Festivalový pozdrav
"Hovnoooo!" se postupně měnil na trefnější
"Bahnoooo!", následován byl vulgárnějším, ale příhodnějším
"Mr*dáme bouřku! Mr*dáme bouřku!" a pak třeba názvem festivalu. Síla fanoušků se ukazovala v celé své kráse. Možná si to přítomní ani neuvědomovali, ale právě tímto gestem 18. narozeniny Rock For People oslavili s plnou parádou. Obdivuhodné a ve všech směrech fascinující.
© Vojtěch Kubec / musicserver.cz Po skončení bouřky program pokračoval,
Irie Révoltés jsme se však už nedočkali. Stejně tak
Peta Dohertyho, který svou účast odřekl ještě před začátkem festivalu a odjel se léčit z drogové závislosti do Thajska. S jeho účastí snad ale nikdo soudný počítat nemohl, pánové Thomes s Fořtem na sebe jeho oznámením upletli bič a Pete jím jen s radostí zapráskal. Na jeho místo tak nastoupil
David Koller, který o den dříve udělal prostor
Skrillexovi. Pochvala mu také přísluší za solidní vystoupení, při kterém oprášil dávný hit "Kengi" a v závěru s Barborou Polákovou a čtveřicí
marfuší odehrál
čerstvý politický protestsong, za který si vysloužil bouřlivé ovace.
Po opuštění stanu však přišlo další rozčarování. Na velkých obrazovkách se konečně začal promítat aktuální program a autor s hrůzou zjistil, že mu černí koně festivalu -
Crystal Castles - protekli mezi prsty a v jednu chvíli tedy hráli interpreti najednou hned na třech hlavních stagích. Ztracená polovina setu
Horkýže Slíže už ale tolik nevadila.
© Vojtěch Kubec / musicserver.cz Překvapivě zábavní byli i
Mig 21, a to zejména ve chvíli, kdy Jirka Macháček prohlásil:
"My už nevydáváme klasické cédéčka na žádném labelu, všechny písničky si můžete stáhnout normálně zadarmo z našeho facebooku." (Následuje obrovský jásot.)
"Vy byste si je totiž stejně všichni vypálili... Svině." (opět jásot).
Monkey Business oděni v riflových sukních pak program na velkých stageích uzavřeli.
Zbývalo poslední vystoupení. Kolem druhé hodiny ranní ovládla modré šapitó britská šestice
Dreadzone.
"Takovou hudbu pro huliče si klidně nechám ujít," prohlásil kdosi. Chyba. Směs dubu, reggae, techna i folku pohltila každého, kdo vydržel a přišel se podívat. A jointa přitom vůbec nepotřeboval. Plešatý principál MC Spee se při zpěvu sice jen kroutil na židli, přesto ale působil až hypnotickým dojmem. Jeho charisma nedalo prostor k odtrhnutí očí, zpěvák vás nenásilně přinutil sledovat každý jeho pohyb a euforie v kotli by se dala krájet. V závěru členové hodili publiku desítky květin a ti ještě po třetí hodině ranní tančili s kytkama nad hlavou jako smyslů zbavení. Krásný závěr čtyřdenní pouti a dost možná i nejlepší koncert letošního ročníku.
Co se povedlo? A co ne?
© Vojtěch Kubec / musicserver.cz
+ atmosféra
+ návštěvníci
+ široký výběr jídel, malinovka
+ výdrž a houževnatost pořadatelů
+ sympaťák Skrillex
+ čisté a toaletním papírem vybavené Toi Toiky
+ doprovodný program (festivalový průvod, Lords Of Lighting, Banda Berimbau atd.)
- stejný termín se slovenskou Pohodou
- proklamované "best of RFP" je ve výsledku poněkud diskutabilní
- počasí, které sice nelze ovlivnit, ale je možné mu lépe předcházet efektivním krizovým plánem
- polovina zahraničních hvězd nevystoupila
- mizerné nazvučení stanu YouTube stage
- mnoho zablácených a rozvodněných ploch před stagemi i ve stanovém městečku, které pobyt zbytečně znepříjemňovaly, neboť se jejich zasypáním/přikrytím/vysušením nikdo nezabýval
- studená voda ve sprchách
- velkoplošné obrazovky jsou stažené dole i za krásného počasí
- tragický způsob informování návštěvníků
- festivalové tričko s line-upem, kde musíte headlinery hledat lupou
-ukradeno z facebooku:
"Každým rokem přibývá spoustu nových stánků, kde jsou věci ještě víc cool, než kdekoli jinde, všechno je perfektně zvládnuté, ale nikdo není schopnej dát před "tojtojky" tři posraný palety, aby se člověk nerozm*dal v bahně, sotva se umyje?"
- páskování vyřešené ještě hůř než loni - pět různých front na pásky všeho druhu, které vám ale vydají jen podle určitého pořadí, o kterém nevíte, dokud frontu nevystojíte. Grrr...
Hvězdy festivalu podle Petra Adámka
1. Selah Sue: rodící se star, talent s velkým T. Nápis "Make It Shine", jenž se vyjímal na jednom ze tří pláten v jejích zádech nemohl její vystoupení vystihnout lépe. Selah Sue prozářila Rock For People jako nikdo jiný, a pokud si jí všimnou ti správní lidé, má před sebou strmou kariéru.
2.Enter Shikari: neurvalá energie přecházející až do neřízené zběsilosti; britská čtyřka odehrála jednoznačně nejdivočejší set celého RFP. Nesouhlasím s tvrzením Honzy Trávníčka, že Enter Shikari ještě nedorostli na velká pódia. Vždyť i hlavní stage jim byla chvílemi malá.
3. Crystal Castles: zatímco vystoupení matadorů The Prodigy působilo rutinně, Crystal Castles jiskřili od začátku do konce. Byli dráždiví, byli špinavě psychedeličtí, byli působiví, byli opravdoví. Při pohledu na stage by umělotiny typu Mandrage spáchaly harakiri.
Hvězdy festivalu podle Honzy Trávníčka
1. Uprostřed bouřky pařící návštěvníci v kempu: fascinující zážitek. Kdo byl u toho, nezapomene.
2.Dreadzone, Skrillex, Anna Calvi: uvádím všechny tři z prostého důvodu - jejich vystoupení byla natolik strhující, že mě donutila na ně zcela změnit názor. A to se nepodaří každému.
3. The Subways: nejdivočejší kotel, crowdsurfeři, circle-pity a publikem nejhlasitěji odzpívané songy. Takhle má vypadat parádní festivalový koncert. Mít více místa, přidal bych ještě Exampla, Tomáše Kluse, The Prodigy, The Inspector Cluzo... no dobře, už končím.
V závěru se nabízí metafora - Osmnácté narozeniny bývají vždycky trochu bouřlivé a festival je na tom stejně jako lidé toho věku. Už má sice pubertu za sebou, tím spíš se ale musí soustředit na své povinnosti a naučit se zodpovědnosti. Do té pravé dospělosti mu totiž stále ještě mnohé schází. A i když se tyto narozeniny nesly v trochu jiné atmosféře, než jaká se čekala, a průšvihům jsme se nevyhnuli, kdo vydržel až do optimistického konce, jednou se průšvihům snad i zasměje. Zbývá zodpovědět poslední otázku:
"Byly to i letos nejlepší čtyři dny v roce?" To si pište! Přijedeme zas!