Máme za sebou další hudební dekádu. Deset let, co opět změnilo svět. Pokud konec osmdesátých let přinesl sametovou revoluci, pád Berlínské zdi a krach komunistického svazu, což mělo za následek, že devadesátá léta byla jedním velkým mejdanem, oslavou svobody a míru (byť výjimky se našly), začátek jednadvacátého století nám mediálně objevil nepřítele nového - terorismus. A tahle trpká pachuť ovlivnila výrazně i hudbu. Ať už tématicky (do Bushovy politiky se opřeli i Radiohead), nebo obsahově (americká verze debutu The Strokes neobsahovala písničku zesměšňující newyorské policisty, protože se to prostě po 9/11 nehodilo). Příkladů je samozřejmě bezpočet.

Přesto se ale uplynulých deset let vyznačuje především tím, že nic nevykročuje z řady. Ano, konzumní mašinérie objevila ještě jednodušší cestu k penězům než boybandy a do popředí se dostaly talentové (ne)pěvecké soutěže typu Česko hledá SuperStar, MTV zase jednou ovládlo r'n'b a zažili jsme boom reunionů i exhumaci osmdesátkového electropopu, ale vše se tak nějak vzájemně vyvažovalo. Nejvýraznější změnou tak je fakt, že se hudba stěhuje na internet - od mp3jek a streamování hudby či videoklipů až po hudební publicistiku.

Snad i proto je náš žebříček stovky nejoblíbenějších alb uplynulé dekády tak rozmanitý a pokrývá téměř kompletní populární scénu. (Až na metal, ale to už se snad dávno ví, že kritici prostě metal nespolknou a budou ho ignorovat. I když je jako hudební styl nesmrtelný…) Cílem našeho žebříčku není sdělení tak to bylo a jen my máme pravdu, ale seznámení čtenářů s naším pohledem na uplynulé desetiletí. Odráží se v něm nejen náš hudební (ne)vkus, ale i naše zapomnětlivost a všechny osobní úchylky. Vždyť jak jinak si vykládat to, že v něm najdete úlety typu The Teenagers?

V rámci jednotlivých žebříčků shrneme postupně i jednotlivé roky. Připomeneme si, co zásadního se v nich událo, kdo na výročních ceremoniálech za co děkoval a která alba mizela z pultů (respektive vytěžovala servery iTunes) nejvíce. Začínáme poslední desítkou první stovky a těšit se můžete na Depeche Mode, Kanye Westa, Michaela Jacksona, Green Day či Madonnu.

---

100 - 91 | 90 - 81 | 80 - 71 | 70 - 61 | 60 - 51 | 50 - 41 | 40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 6 | 5 - 1

Datum vydání: 14.5.2001
Produkce: Mark Bell
Prodeje: 90 tis. UK, 600 tis. US

Nadčasová deska se na začátku milénia nedočkala příliš vřelého přijetí. Až v posledních letech se negativní vyjádření na její adresu mírní. Musela uplynout další dekáda, aby se původně rozpačité dílo ocenilo. Krátce po jeho vydání si nebyli kvalitou materiálu příliš jisti ani samotní umělci a koncertní šňůra, kterou DM ke své desáté studiové nahrávce odjeli, dostávala fanoušky do ještě větší skepse. DM se ocitli na pokraji rozpadu, což symbolizovaly sólovky obou hlavních protagonistů. Sílily navíc spekulace, že s odchodem Alana Wildera celý fenomén Depeche Mode definitivně ustal. Opak byl ale pravdou. "Exciter" nastartoval vlnu, po které se svezly i následující dvě nahrávky. Na Budiči se navíc konečně probudil Dave Gahan a celá neučesaná deska, na které chybí prvoplánové hity, přežila až do roku 2010. S určitostí lze říci, že její síla bude kulminovat teprve v budoucnu.
-- Lukáš Benda

Depeche Mode - Dream On
"Exciter přináší typický goreovský patos v textech, skvělou práci se zvukem a náladami. (...) Jsou to lehce poznatelní Depeche Mode, ale jsou zase někde jinde."

Pavel Parikrupa, hlavní recenze

---

Datum vydání: 25.2.2002
Produkce: Alanis Morissette
Prodeje: 1 milion US

"Under Rug Swept" je třetím albem Alanis Morissette po legendárním "Jagged Little Pill". Zatímco na předchozích deskách spolupracovala s producentem Glenem Ballardem, její ohnivá hříva na nás vlaje z alba, za nímž si poprvé stojí sama po všech stránkách. Je autorkou všech písní a zároveň i producentkou. Písničky vznikaly dle jejích slov velmi rychle a intenzivně, prvních sedm skladeb měla hotových za sedm dnů. Alanis se ale nedopustila stejné chyby jako u předchozí předlouhé "Supposed Former Infatuation Junkie". Na desku rozumné stopáže vybrala jedenáct skladeb ze sedmadvaceti a některé ostatní pak vydala na bokovce "Feast On Scraps". "Under Rug Swept" začíná na Alanis až nezvykle rockově, vcelku je velmi svěží a vyvážené. Pro kanadskou písničkářku bylo důležitým milníkem, albem pravdy, na němž se už nemohla svézt úspěchem své nejslavnější desky.
-- Honza Průša

Alanis Morissette - Hands Clean
"Nová deska Alanis Morissette patří do té úzké kategorie nahrávek, které jsou očekávány s velkými nadějemi, jež jsou však téměř beze zbytku naplněny. Bude to možná znít jako otřepaná fráze, ale Alanis se vrátila - a je mnohem lepší než kdy dříve!"

Honza Balušek, hlavní recenze

---

Datum vydání: 11.9.2008
Produkce: Kanye West, Mike Dean, DJ Toomp, Brian Miller, Eric Hudson, Gee Robertson, Jon Brion, Nottz, Patrick Reynolds, Warryn Campbell
Prodeje: 2,2 miliony US, 600 tis. UK

Kanye West je nejen dle sebe génius. Jeho čtyři desky patří k tomu nejlepšímu, co se v hip hopu v uplynulé dekádě urodilo. Já za nejlepší považuji "Graduation": co skladba, to bomba. Pod všemi je producentsky podepsaný; to znamená samplované staré soulové a jiné skladby, piána, smyčce, ale i umělé zvuky, synťáky nebo sci-fi elektronické zvuky. Právě daftpunkovský "Stronger" se stal nejúspěšnějším singlem desky, nejen v USA dosáhl první příčky v žebříčku. Na "Graduation" se objevilo mnoho hostů, dokonce i takový Chris Martin. Za tu úplně nejvýbornější píseň Kanye Westa považuji "Can't Tell Me Nothing" - zní tak krásně pozitivně, přitom text je tak ironicky smutný. Deska pak stejně jako obě předchozí vyhrála cenu Grammy. První týden se jí prodal téměř milion a vyhrála tak provařený souboj s 50 Centovým "Curtisem".
-- Petr Doupal

Kanye West - Stronger
"Co mě osobně na "Graduation" nejvíc potěšilo, je Westova upřímnost a pokud to tak můžu napsat - normálnost. West se neutíká do umělého světa peněz a aut, pouličních válek, které se omezují na dissování a mávání gumovou atrapou revolveru."

Karel Veselý, hlavní recenze

"(...) rapová promoce se po úvodním intru "Good Morning" strhává v grandiózní hudební party, na kterou nepouští jen ty dost bohaté, promiskuitní, ozbrojené, černé a drsné, ale všechny, co se prostě jen dokáží bavit."

Honza Sedláček, makrorecenze

---

---

Datum vydání: 30.10.2001
Produkce: Michael Jackson, Rodney Jerkins, Teddy Riley, Babyface, R. Kelly, Dr. Freeze
Prodeje: 2,1 mil. US, 300 tis. UK

"Invincible" mělo být v roce 2001 velkým comebackem Michaela Jacksona. Desku však obestřel závoj neshod s vydavatelstvím a následně téměř zrušení propagace, špatně vybrané singly (největší nuda na desce "You Rock My World" jako pilot?) a samozřejmě podivínství hlavního aktéra, které tou dobou už dávno přestalo být zajímavé a začalo spíš prudit. Mezi šestnáctkou skladeb je však mnoho nahrávek, které mohou snadno odolat zubu času. Hned úvodní trojice ("Unbreakable", "Heartbreaker" a "Invincible") nabídla to, co od Jacksona fandové čekali - zbrusu nový zvuk, který pop opět mohl pousnout dál. Ten se ovšem nedostal za hranici jeho věrných příznivců, širší veřejnost má tak album spíše za plné průměrného r'n'b a balad. A přitom minimálně půlka desky se vyrovná jeho nejlepším počinům.
-- Honza Balušek

Michael Jackson - You Rock My World
"'Invincible' rozhodně není špatná deska, právě naopak. (...) Je výborná, ale do bezchybnosti 'Dangerous', legendárnosti 'Thrilleru' či hitovosti 'Bad' má ještě kus cesty. Otázkou je, zda právě to, že všichni od něj čekají převratné nahrávky, neústí ve skutečnost, že takové nejsou."

Honza Balušek, hlavní recenze

---

Datum vydání: 21.9.2004
Produkce: Rob Cavallo, Green Day
Prodeje: 1,8 mil. UK, 5 mil. US

Pro někoho vrchol melodického punk-rocku, nabitý sakra chytlavými písněmi, pro jiného dokonalý kšeft vezoucí se na módní vlně kritizování amerického establishmentu. To je "American Idiot". Deska, která udeřila hřebíček (či ex-prezidenta Bushe a americkou společnost po 11. září 2001?) na hlavičku. Deska, která vyšvihla kalifornskou partičku Green Day zpět do popředí zájmu. Deska, která se prodávala rychlostí blesku, deska, která posbírala řadu ocenění. Deska, která definovala pojem rocková opera ve třetím tisíciletí. Deska, dle jejíhož výpravného příběhu měl vzniknout celovečerní film. Deska, díky které jsou Green Day de facto stále na výsluní. Deska, která i přes množství obehrávaných singlů stále baví. Deska, která prostě mezi stovku zásadních alb uplynulé dekády patří, i kdyby se všichni kritikové a hudbomilci stavěli na hlavu.
-- Martin Višňa

Green Day - American Idiot

"Hlavní předností 'American Idiot' je květnatost, protože kapela se už dávno neomezuje na tzv. neopunk. (...) Green Day vedle sebe servírují písničky, které široce splňují předpoklad dobrého a zároveň jednoduchého rock'n'rollu."

Luboš Kreč, hlavní recenze

---

Datum vydání: 21.10.2003
Produkce: The Shins, Phil Ek
Prodeje: ?

Pokud předchozí album "Oh, Inverted World" vystřelilo The Shins z ligy univerzitních zájmových kroužků někam na profi úroveň Usaina Bolta, jeho pokračování "Chutes Too Narrow" je třicetiminutovým důkazem toho, že nešlo jen o krátkodobý wannabe hajp, ale o solidní základy silné vlny dokonalého indie popu. Posun ke kytarovějšímu soundu, vymazlený songwriting a tříminutové easy-listening zpovědi bez vážných globálních sdělení - malé, ale velké ve své skromnosti a upřímnosti -, působily na tehdejší dobu až překvapivě. Vždyť celá Amerika (a potažmo i celý svět) žila nadále v šoku ze dva roky starých teroristických útoků, ze stále patrnější ztráty svobody, z počínajících válečných štací George W. Bushe mladšího. A do této atmosféry The Shins vpálili svůj nesvázáný popík. Dokonalá léčba klidem.
-- Miroslav Böhm

The Shins - So Says I

"Excelují v tom, že zní šťastně, smutně, frustrovaně i zranitelně zároveň. A jejich nejlepší písničky, ať již jsou rychlé nebo pomalé, vám vždy připadají, jako by byly nabité vznětlivou energií."

Heather Phares, recenze pro AllMusic

---

Datum vydání: 20.06.2000
Produkce: Terry Date, Deftones
Prodeje: 1,3 milionu US

Přelom milénia zastihl Deftones ve vrcholné formě. Po agresivní "Adrenaline" a psychedelicky rozervané "Around The Fur" z konce devadesátek totiž nahráli desku, na níž obdivuhodně skloubili dřívější syrovou přímočarost a muzikální vyspělost. "White Pony" přinesla definitivní odpoutání od škatulky nu-metal (k němuž kalifornská banda byla a stále je nesmyslně přiřazována), zasloužený komerční úspěch a cenu Grammy za skladbu "Elite". Deftones se stali alternativou k slavným, tvrdě rockovým seskupením, stejně tak symbolem, vzorem mnoha začínajících kapel. Mnoho z nich nacházelo (a stále nachází) inspiraci právě v Deftones a nejeden zpěvák toužil zpívat jako Chino Moreno. Pětice svoji jedinečnost na scéně alternativního metalu neztratila ani v dalších letech, avšak bílý poník (prý slangový výraz pro kokain) zůstal nepřekonán.
-- Petr Adámek

Deftones - Change (In The House Of Flies)

"Nehledejte nemastné, neslané odkazy k Limp Bizkit a Korn. Deftones vystřelil kupředu, bez obav vstříc inspiracím The Smiths a The Cure."

MacKenzie Wilson, recenze pro AllMusic

---

---

Datum vydání: 20.11.2001
Produkce: Dallas Austin, Linda Perry, Scott Storch
Prodeje: 1,8 milionu UK, 5,5 milionů US

Pink je bezpochyby jednou z nejvýraznějších popových interpretek této dekády. Za deset let prodala více než tři desítky milionů svých pěti alb. Tím nejúspěšnějším a přelomovým bylo druhé "Missundaztood", které je pro mě stále nepřekonané a jen málo popových desek se mu může rovnat. Před hitem "Get The Party Started" byla Alecia Moore známá převážně Američanům, s tímto tanečním trackem ale dobyla světové hitparády a zopakovala si to i s "Don't Let Me Get Me" a "Just Like A Pill". Skladby se můžou zdát svým popově-tanečně-rockovým aranžmá možná povrchní, Pink ale zpívá o drogách, zneužívání, rozvodech. Zaujme rocková balada se Stevenem Tylerem nebo "Lonely Girl" s Lindou Perry, která také napsala většinu písní. Desku uzavírá výborná "My Vietnam" o odchodu otce do války. "Missundaztood" neúspěšně bojovalo o dvě Grammy, cenu ale dostala Pink za "Lady Marmelade".
-- Petr Doupal

Pink - Just Like A Pill

"Po debutovém albu bych nikdy nevěřil, že se mi Pink bude někdy nějak zvlášť líbit, ale 'M!ssundaztood' je tak nadupaná deska, že až na výjimky jen těžko budete hledat v současné tvorbě mladých zpěvaček schopné konkurentky."

Honza Balušek, hlavní recenze

---

Datum vydání: 19.01.2009
Produkce: Ed Buller, Max Dingel
Prodeje: ?

V okamžiku, kdy kulminovala vlna holek, které resuscitovaly rozjuchaný osmdesátkový pop, vylíhla se v Británii trojka ponurých kluků v černé, kteří sice osmdesátá léta oslavovali také, jen úplně jinak. Na přelomu minulého roku nebylo jména, které by se v souvislosti se slovy nadějný debut skloňovalo s větší frekvencí. White Lies, dle tisku jasný odkaz na všechny ty Joy Division a Interpol revivaly, rozpoutali šílenství po aktuálním post-punku už s prvními singly "Unfinished Business" a "Death", svou image zádumčivých hochů zpečetili vynikající "To Lose My Life...", která je plná basových linek a romantických úvah o lásce, životě a smrti. To vše ve formě textů, které přepsané na papíře budí dojem hotové poezie. Jak napsalo v recenzi NME: "Temná hudba nikdy nebyla tak plná naděje."
-- Dominika Jiroušková

White Lies - To Lose My Life

"Nahrávání v potemnělé místnosti zanechalo na albu jasnou stopu. Temné, mnohdy morbidní příběhy mezi láskou a smrtí jsou odvyprávěny pomocí mohutných bas, výrazných kláves, ozvěnovitého zpěvu, který jako by volal ze dna lidské duše."

Tomáš Bláha, hlavní recenze

"'To Lose My Life...' je neobyčejná deska z jednoho zásadního důvodu - dokáže nadchnout stejně dobře, jako se dokáže zprotivit a bude vyvolávat stejně tak nadšené reakce jako nenávistné soudy o netalentovných plagiátorech."

Miroslav Böhm, makrorecenze

---

Datum vydání: 19.9.2000
Produkce: Madonna, Mirwais Ahmadzaï, William Orbit, Guy Sigsworth, Mark Stent, Talvin Singh
Prodeje: 1,5 milionu UK, 3 miliony US

Po vynikající "Ray Of Light" málokdo čekal, že by Madonna mohla opět natočit silné album. "Music" však získalo vesměs pozitivní kritiky a přesvědčila, že napříč všemi dekádami má možná jen ona stále čich na skvělé spolupracovníky. Na "Music" se nejvíce podepsal Mirwais Ahmadzaï, který pro ni umíchal temnější elektronické podklady v kontrastu s akustickými vsuvkami, "Don't Tell Me" budiž důkazem. William Orbit hrál překvapivě až druhé housle a nechybí ani provokativní "What It Feels Like For A Girl" (díky klipu). Mnoho lidí ji však tehdy nemohlo přijít na jméno díky disco úpravě folkové hymny Dona McLeana "American Pie". Toto album má v éře po miléniu své pevné místo, je kaleidoskopem mnoha barev, stylů a technických výdobytků současnosti a kdo jiný by to měl lépe shrnout na jeden disk, než právě Madonna?
-- Dan Hájek

Madonna - Music

"Madonna se na svém novém albu pokusila proniknout do pro ni nových končin. Výsledek sice nedopadl podle očekávání, ale jsou případy, kdy je třeba ocenit i snahu. Díky ní se totiž může velmi proměnit rádiový éter..."

Honza Balušek, hlavní recenze

---

100 - 91 | 90 - 81 | 80 - 71 | 70 - 61 | 60 - 51 | 50 - 41 | 40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 6 | 5 - 1