Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
White Lies - To Lose My Life...

Že by další výjimečné post-punkové album?

Vydáno: 04.02.2009 13:00 v sekci Recenze - Tomáš Bláha

Během prvního týdne prodeje ovládli hitparádu ve Velké Británii. Tři dvacetiletí kluci z Londýna, kteří nahrávali desku "To Lose My Life..." v Bruselu. V našem rozhovoru White Lies přiznali, že jsou na své album hrdí. Seznamte se, možná takovým nevinným lžím podlehnete.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
9/10

White Lies - To Lose My Life...

Vydáno: 19.1.2009 v UK (v Česku 2.3.2009)
Celkový čas: 45:07

Skladby: Death, To Lose My Life, A Place To Hide, Fifty On Our Foreheads, Unfinished Business, E.S.T., From The Stars, Farewell To The Fairground, Nothing To Give, The Price Of Love

Vydavatel: Universal

"Když jsem jednou pozdě v noci psal text k písni 'Nothing To Give', sledoval jsem na internetu rozhovor s Edem Bullerem (jeden ze dvou producentů 'To Lose My Life...' - pozn. aut.), který byl pořízen během nahrávání jedné desky kapely Suede. Byl zvláštní pocit vidět ho, jakým způsobem mluví o té skupině a její nahrávce, protože jsem cítil, že by tak mohl mluvit i o nás. Napadlo mě, jestli dokážeme vytvořit něco výjimečného nebo to bude pouze další album." Charles Cave

White Lies se veřejně přiznávají k inspiraci kapelama Joy Division či Echo And The Bunnymen a postupně v rozhovorech dohazují další - například Secret Machines či Portishead. Ale ono jim ani nic jiného nezbývá, kdyby to popřeli, byla by to více než jen nevinná lež. Srovnání s Editors odmítám. McVeighův vokál nejvíce koketuje s Curtisovým a jen o trochu méně s Flowersovým. Pěvecky je překonává. Do Joy Division feelingu se mísí McCulloch společně s kytarami broušenými podobným způsobem, jako to mají rádi kluci ze Secret Machines. Kostrbatý popis je v praxi proměněn v desetiskladbové album, které možná nemá nejzřetelnější ksicht, ale skladby jsou tak dobře napsané, že jsem tento handicap rád odpustil.

"Fate always loses hold like electric sparks in my heart, fate always loses hold, now be a good girl and do what you're told." (E.S.T.)

Nahrávání v potemnělé místnosti zanechalo na albu jasnou stopu. Temné, mnohdy morbidní příběhy mezi láskou a smrtí jsou odvyprávěny pomocí mohutných bas, výrazných kláves, ozvěnovitého zpěvu, který jako by volal ze dna lidské duše. Úzkostný povlak písní skrývá tenkou vrstvu naděje. Ztráta či umírání není tak skličující.

"Look from your window late tonight. You think my heart is frozen while yours is slowly grieving, you´ll see the boy you loved start burning in the sky." (Fifty On Our Forehands)

Už z živého vystoupení mně učarovala "Fifty On Our Foreheads", přestože je v ní podobnost s Joy Division nejvýraznější a hranice mezi inspirací a "vykrádačkou" je zúžena na minimum. Ale funguje tak, jak fungovat má. Občas dojde k olizování pojmu kýč - vše ale probíhá ve snesitelných mezích. Nejvíce na pilu se tlačí v "The Price Of Love": jsou zde smyčce, grandiózní finále a zavírák, jak má být. Na polemizování nad každou skladbou zvlášť je málo prostoru, pro mě osobně je nejlepší skladba "Nothing To Give". Nemá tak výrazný hitový potenciál jako zbytek alba, o to víc je tajemně temná. Nástroje jsou pokryty hlubokým zvukem kláves společně s občasným vybrnkávaním kytary, do kterého McVeigh hypnoticky odzpívává text o loučení. Dojemné. Byla nahraná jako poslední a White Lies tvrdí, že by si takhle dovedli představit další album. Už aby tu bylo...

"I wish i could say i have clung to time like gold, but as you said goodbye, i almost die." (Nothing To Give)

Nemůžu si pomoct, White Lies vytvořili kompaktní album, na kterém má každá skladba svoji sílu a kvalitativně přesahuje většinu současné kytarové produkce. Na debut je album hudebně i zvukově dotažené, texty psané dvacetiletým basákem Cavem se jako básně posmrtné vyplatí studovat. Jasně, je zde výrazná inspirace Joy Division či jinými post-punkovými kapelami. White Lies nevymysleli modelínu, ale dali jí vlastní barvu a umí s ní pracovat jako málokdo. Nazývat je zloději by byla blbost. Kdybych se měl vrátit k úvodnímu úryvku z textu Charlese Cavea, řekl bych, že White Lies nahráli další výjimečné post-punkové album.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • 8/10 (aseedi, 05.02.2009 13:24) Reagovat

    8/10

    • Re: 8/10 (x, 05.02.2009 17:50) Reagovat

      8/10, 9/10 tak nějak bych souhlasil, White Lies mě rozhodně překvapili

  • šok (jan cézar, 06.02.2009 11:38) Reagovat

    K White lies sem přistupoval celkem kriticky protože vlna plagiátů Joy division se vyčerpala sotva poprvé zařvala a dospěla do fáze už ne ani nudy ale vyloženě otravnosti...proklamovaná stylová spřízněnost se starejma KIillers mě zavedla pomalu už na hranici lhostejnosti a ironickýho výsměchu..nicménně sem se k placce dostal a nic..dle očekávání vykrádačka, jakože zadumaná poza a emařská fascinace smrtí..mimoto nic moc melodie...to byl první dojem, při druhym poslechu sem byl už shovívavější a jistý kvality sem v tom vyzobal..ted' cédo točim tak třikrát denně..WL poslouchaj Joy division víc než je zdrávo, Killers jakbysmet (strkali je i do pytle s Editors ale ty sou tak nízká liga, že i WL po poslechu číslo jedna mě zaujali víc ) a originalita je v tomhle případě prázdnější pojem než slinty Jaroslava Špuláka...přesto mě to překvapivě baví..nějak si to neumim vysvětlit ale prostě tam ten háček je..před tejdnem bych dal tak 3/10, dneska 9/10..vemte si ze mě příklad a nedávejte na první dojem..většinou je fakt úplně mimo....

    • Re: šok (effect18, 09.02.2009 18:27) Reagovat

      Mám to stejně. Nejdřív zklamaní, potom opakované přehrávání desky. Taky nevím proč. Má to cosi do sebe.

  • 9/10 (NextE, 06.02.2009 15:36) Reagovat

    Desítka né jen za slabší druhou polovinu alba ....BRAVO BRAVO BRAVO točím 5x denne

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Makrorecenze filmu "Leaving Neverland" Dana Reeda
Makrorecenze: Makrorecenze filmu "Leaving Neverland" Dana Reeda Ano, jsme primárně hudební server. Dokument Dana Reeda "Leaving Neverland" ale začíná mít větší dopady, než se možná čekalo. A protože Michael Jackson je ikonou, bez které by zřejmě nebyl ani musicserver, a přestože (nebo možná... čtěte zde
Vydáno: 19.03.2019 08:00 v sekci Recenze | Makrorecenze
24
Sigrid - Sucker Punch 8/10
Recenze: "Sucker Punch" Sigrid je jako sladká facka Norský popový zázrak, guilty pleasure, nebo odpad, který někdo (musicsever) z nějakého důvodu ("určitě je to zaplacený") musí pořád tlačit? Sigrid svým debutem "Sucker Punch" zasazuje všem pochybovačům přesně mířenou ránu. Ne... čtěte zde
Vydáno: 18.03.2019 00:00 v sekci Recenze
6
John Mayall, Forum Karlín, Praha, 15.3.2019
Naživo: Vitální John Mayall zvládl bavit Forum Karlín celé dvě hodiny "Obdivuju bluesmany. Chtěl bych stát na pódiu až do svých posledních dní, přesně jako oni." Jedna z nejčastějších frází v rozhovorech s libovolným muzikantem hrajícím jakýkoliv žánr se pravidelně vrací znovu a znovu. Johnu... čtěte zde
Vydáno: 16.03.2019 10:55 v sekci Naživo
1
Kimbra, Lenny, Lucerna Music Bar, Praha, 14.3.2019
Naživo: Kimbra i Lenny nechaly své velké hity v šatně Jen pár hodin předtím, než novinové titulky zaplnila zpráva o teroristických útocích na Novém Zélandu, nám tamní rodačka Kimbra premiérově představila svou tvorbu v České republice. Přivezla si s sebou materiál z dosavadních... čtěte zde
Vydáno: 15.03.2019 11:42 v sekci Naživo
0
Jazz Fest Brno: Branford Marsalis, Kasia Pietrzko, Sono Centrum, Brno, 13.3.2019
Naživo: Branford Marsalis přivezl na brněnský Jazz Fest lomoz i pohlazení Tak začal další ročník Jazz Fest Brno. Už po sedmnácté. A odstartoval pěkně zostra, jen co je pravda. Hned ve výstavním Sono Centru, hned se zářivým jménem amerického saxofonisty Branforda Marsalise na soupisce. Ale rozhodně nebyl... čtěte zde
Vydáno: 14.03.2019 20:21 v sekci Naživo
1
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Naživo: White Lies byli v Praze dobří, ale tak nějak pořád stejní (09.03.2019 09:38)
- Nové desky 10/2019 - od Bryana Adamse přes Solange po Toma Walkera (05.03.2019 22:08)
- Video: "Tokyo", to je jízda artovým expresem White Lies (14.01.2019 12:01)
- Video: Editors se počtvrté spojili s Rahim Rezvanim, tentokrát u singlu "Cold" (18.10.2018 16:41)
- Fotogalerie: Editors na Smíchově dvakrát vypnuli proud (07.04.2018 21:21)
- Recenze: Editors experimentují se zvukem, "Violence" je však zklamáním (16.03.2018 09:40)
- Nové desky 10/2018 - od Judas Priest přes Davida Byrna po AG Flek (14.03.2018 08:21)
- Video: Editors lákají singlem "Hallelujah (So Low)" na březnové album (26.02.2018 11:25)
- Post-rockeři Fotocrime na Sedmičce odhalí nová území (29.11.2017 15:15)
- Editors míří do Prahy, v dubnu vystoupí v MeetFactory (21.09.2017 08:12)

ALBUM TÝDNE 11/2019

Sigrid
Sucker Punch

Norský popový zázrak, guilty pleasure, nebo odpad, který někdo (musicsever) z nějakého důvodu ("určitě je to zaplacený") musí pořád tlačit? Sigrid svým debutem "Sucker Punch" zasazuje všem pochybovačům přesně mířenou ránu. Ne pod pás, ale rovnou do uší. A dlouho nebyla žádná bolest sladší.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

St 20.03.
[loveit] sound: Night Lovell (CAN) (Roxy, Praha)
Čt 21.03.
Žižkovská noc (různá místa, Praha)
So 23.03.
Gus Dapperton (USA) (Rock Café, Praha)
Ne 24.03.
Dope D.O.D (NL) (Storm Club, Praha)
Po 25.03.
Dope D.O.D (NL) (Fléda, Brno)
Út 26.03.
[loveit] sound: Sofi Tukker (USA) (Roxy, Praha)
St 27.03.
Dave Matthews Band (USA) (Forum Karlín, Praha)
Út 02.04.
Ady Suleiman (UK) (Chapeau Rouge, Praha)
Čt 04.04.
Mogli (DE) (Chapeau Rouge, Praha)
Ne 07.04.
Bob Dylan (USA) (Lucerna - Velký sál, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Lady Gaga Ava Max Rihanna Madonna Kryštof Ewa Farna Coldplay Adele Bradley Cooper Sia Beyoncé Drake The Cure AC/DC Ariana Grande Imagine Dragons Queen Linkin Park Ed Sheeran Camila Cabello
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver