V den dvacátého výročí Sametové revoluce do Prahy zavítala britská jazz-hiphopová skupina The Herbaliser. V pražském Lucerna Music Baru představila průřez svou pestrou diskografií, loňské album "Same As It Never Was" a především pak letošní "Session 2".
Live:The Herbaliser
místo: Lucerna Music Bar, Praha,
datum: 17. listopadu 2009
© flickr.com Poprvé v dějinách kapely, kterou donedávna na živých, zejména DJsky laděných vystoupeních tvořila dvojice Ollie Teeba (elektronika) a Jake Wherry (kytara, basa), se představila zpěvačka Jessica Darling. Ta hostovala v několika skladbách již na loňské desce "Same As It Never Was", ale pevnou součástí formace se stala až při natáčení posledního alba "Session 2". To je prý i lepší deskou, než byl dvojvinyl "Session One“ z roku 2000, díky kterému se
The Herbaliser dostali do širšího povědomí.
Je těžké zhodnotit, zda byla velikost návštěvy v Lucerna Music Baru ovlivněna probíhajícími oslavami revoluce, čemuž se mi upřímně při současném stavu společnosti nechce věřit, ale klub měl k prasknutí ve švech poměrně velkou rezervu. Pravověrní fanoušci londýnského independent labelu Ninja Tune však dorazili, soudě podle některých triček, a to i přesto, že The Herbaliser své poslední album vydali u německého elektronického vydavatelství !k7 Records.
© flickr.com
Zpěvačka Jessica Darling se prezentovala barevně hutným až těžkým hlasem, přesně v intencích, které bylo možné postřehnout na posledních dvouch albech. Doprovodná Easy Access Orchestra tmelí na živo muziku ústřední dvojice i zpěv Jessicy, soundu celého uskupení tak dodává dobrými hudebními výkony další rozměr. Ano, ten, který je znatelný z obou studiových živých nahrávek "Session One“ a "Session 2", když je porovnáme s čistě vysamplovanými a elektronickými nahrávkami na deskách ostatních. Tento posun, který je pro mne ve znamení změny k lepšímu a který si jistě každý posoudí podle svého gusta, byl nejvíce znát ve chvílích, kdy The Herbaliser hráli živé verze skladeb, které původně byly založeny na čisté elektronice.
Spojujícím prvkem celého koncertu je pak jakýsi zvláštní pocit, že většina skladeb má jakýsi filmový podtext (á la retro motivy Quentina Tarantina), který by šel rozšířit snad nejen do skutečného scénáře, ale i do monstrózní orchestrální podoby. Retro nádech a větší směřování k funku a jazzu v rámci živého vystoupení není podle mého názoru na škodu. Pokud snad někomu vadí, musí sáhnout ke nějaké starší desce, kde
The Herbaliser hodně samplovali a experimentovali se zvukem. Na živo jdou totiž The Herbaliser výrazně funk-soulovou cestou.