V Česko Slovenské SuperStar v neděli večer vládl jeden jediný styl - rock. Přesněji řečeno měl vládnout. Nakonec to bylo trošku jinak, k rocku se přidaly ještě popové balady a dokonce jedna taneční záležitost. Ale i tak se soutěžícím poměrně dařilo, i přes to, že rocker zůstal jeden jediný.
Live: Česko Slovenská SuperStar
kolo: Top 7 - rockové kolo
datum: 15. listopadu 2009
Předchozí kolo
© superstar.tv Život vás někdy (občas poměrně často) postaví do situace, v nichž se necítíte zrovna přirozeně. Asi podobně tomu bylo v případě zbývajících finalistů Česko Slovenské SuperStar. Když se podíváte, kdo nám tam zbyl, tak to máme: jeden exotický tanečník, jeden boybandový popař, "Tom Jones", rhytm'n'bluesová zpěvačka, holka vyžívající se v disku osmdesátých let, UFOn Bendig a pouze jeden rocker, u kterého jsme si doposavad nebyli jistí, zda si na něj jen nehraje. V tomto světle dopadlo čtvrté finále poměrně slušně.
Jako první se ponořil do rocku
Ben Cristovao. Jeho výběr byl obdivuhodný - držel se tématu a přitom si vzal věc, která se k němu hodila. "American Woman" Lennyho Kravitze opravdu není moc náročná na hlasový rozsah, a Ben se tak nemusel extra zaobírat zpěvem. Na druhou stranu jsme i tak zpočátku zaznamenali drobné intonační zaváhání. Pak se ale rozjel naplno a mělo to grády, dokonce i rytmus. A co asi málokdo čekal, Ben si to dokonce i užíval. Jestli byl někdo překvapením rockového kola, byl to právě on.
Jestliže Cristovao v podstatě překvapil, pak
Denis Lacho byl rockovou katastrofou. A to ani nemusel zpívat rock. Přece jen "Always" od
Bon Jovi je spíš taková odrhovačka, než rocková balada. Denis začal poměrně slušně, jenže to jaksi neudržel v nastolené linii a během písničky začal skákat po různých podáních. Chvíli se snažil zpívat jak
Jon Bon Jovi, chvíli jako člen
Backstreet Boys a chvíli se snažil sám improvizovat. Dámská část poroty ho pak nepatřičně šetřila, zatímco ta mužská mu to pěkně a zaslouženě vpálila. Lacho prostě rocker (a to ani falešný) nikdy nebude a neumí to ani maskovat.
Nejvíce rozporuplných reakcí na zařazení do rockového kola vzbudila diskotéková "Hot N' Cold"
Katy Perry i to, že po ní sáhla zrovna
Monika Bagárová. Musím říct, že jsem čekal v jejím případě daleko větší průšvih. Ona to totiž není vůbec lehká písnička, sama Katy Perry ji neuzpívá, a tak ji vlastně nikdo moc v živé podobě nezná. Monika s ní bojovala statečně, ale přesto u ní byly dva, respektive tři problémy - alespoň zpočátku ji neudýchala, snažila se jí zpívat a hlavně jí v ní chyběl exhibicionismus Katy Perry. Ale konečně se Monika trošku odvázala, tancovala a vlastně hodně příjemné bylo, když si při zpěvu mírně zachraptěla.
Nedostatkem exhibicionismu rozhodně netrpí
Jan Bendig. Naopak ten jeho je naprosto srovnatelný s Freddiem Mercurym. Není proto divu, že "Don't Stop Me Now"
Queen vystřihl s takovým přehledem. Když jsem viděl, s jakou energií se do ní opřel, běhal mi mráz po zádech. Nedokážu najít nic, co by mi tentokrát vadilo, všechno sedělo přesně tak, jak bych od Bendiga čekal. Rytmika - dokonalá, nasazení - ještě lepší. Abych to shrnul, další výkon, který se může zařadit do Síně slávy SuperStar.
Jen o něco menší polemiku jako "Hot N' Cold" vzbudila i Princova "Nothing Compares 2 U", tady spíš v úpravě od Sinéad O'Connor. Ale nebyla to ani Sinéad ani
Prince, ale
Dominika Stará. Na rovinu se přiznám, že jsem byl z jejího výkonu trošku v rozpacích. Určitě se zařadila mezi ty lepší, ale přeci mi tam něco vadilo. Bez mučení uznám, že mi to odhalila až porota. Dominika opravdu příliš tlačila na pilu ve snaze tuhle písničku posunout do rockové polohy a bohužel jí to nesluší. Každý, kdo zná Princovu verzi, ví, jak má znít, s jakou myšlenkou byla napsaná. Ta se ale totálně vytratila.
Komu jinému by mělo sedět rockové kolo, než
Miro Šmajdovi. Ten sáhl po klasice
Deep Purple "Smoke On The Water" a zatímco minule "Dirty Diana" skončila spíš průšvihem, tentokrát klaplo všechno do posledního puntíku. Klasický rock je zkrátka žánr, ve kterém se Šmajda cítí jako ryba ve vodě, a je to na něm vidět. Bylo na něm patrné, že ho konečně nic nesvazuje a že si to vychutnává do posledního momentu. V tu chvíli pak nezáleží, jestli se něco někde technicky nepovede, protože celkový dojem všechny chyby přebije. A přesně takhle to fungovalo u Mira.
Martin Chodúr zažil v minulém týdnu dva výrazné momenty. Předně koncert
Toma Jonese a následně obvinění ze strany bulváru, že je příliš protěžovaný. Ono je to ale u něj těžké, když od začátku hraje svoji vlastní ligu. Vlastní tu znamená především v tom smyslu, že si stále drží svůj styl a někdy prostě sedne danému tématu míň a někdy víc. "Crazy" od
Aerosmith byl takový průměr - všichni uznale pokývou hlavou, ale že by někdo jásal nadšením, to asi ne. Už byl lepší. Koneckonců ani tahle písnička není čistokrevný rock, stejně jako "Always". Akorát si nemůžu odpustit jednu parafrázi z Návštěvních dnů Šimka a Grossmana:
"Když Chodúr dělal hů hů hů, co dělala sova?"
Pořadí je tentokrát v podstatě jasné. Zazářili především dva lidé -
Jan Bendig a
Miro Šmajda, přičemž ten první ještě o fous víc. V poklidném středu pak zůstávají
Martin Chodúr,
Dominika Stará a
Ben Cristovao. Moc se nedařilo
Monice Bagárové, kterou ale přesto přebil
Denis Lacho, u kterého by nevadilo, kdyby soutěž v pondělí opustil. Jinak ale lze prohlásit, že rockové kolo patřilo zatím k těm nejpovedenějším finálovým večerům v Česko Slovenské SuperStar.
Jak to viděl Honza Průša
K rocku jsem měl vždycky hodně blízko, a tak jsem se na toto kolo obzvlášť těšil. A výsledek? Novrkíza připravila sbírku zvadlých rockových klišé. Nechyběly motorky, plameny, ... Večer byl z většiny umělý jak hostesky zavěšené na motocyklech. A prvních devadesát minut - to byla nuda k uzoufání.
Začal to
Ben Cristovao. Vyčůraně si vybral Kravitzovu skladbu, kde se hodně hraje na kytaru a moc se nezpívá. I v tom málu ale ukázal, že není ani rocker, ani zpěvák. Jeho vystoupení bylo nudné, ploché, bez náboje a jiskry. Ale bylo ještě hůř.
Denis Lacho se trápil a to moc. Tu odpornou odrhovačku "Always" nemohl udýchat a působilo to, jako by právě přišel z oné adrenalinové atrakce. Hrůza. Ve stejných kolejích pokračovala
Monika Bagárová. I když se jí porota snaží co nejvíce podpořit a podržet (není se čemu divit, v semifinále byla fantastická), ve finále je horší a horší. Neintonuje, je vystresovaná, zpěv není schopná udýchat. Opět velká a trapná nuda. Po dnešku mám navíc jasno. Nikdy bych nechtěl být přítomen na jejím koncertě.
Honza Bendig vyslyšel mé přání a šel do Queenů. Konečně a poprvé za dnešní večer někdo poctivě odzpíval písničku. Byla tam energie, rockoval, byl zábavný. Bendig smyl nudu špatně rozjetého večera, konečně bylo proč sedět u televize. A i když pořád kašle na výslovnost a šlape si na jazyk, čert to dnes vem. Vybral si těžkou věc a zvládl to s přehledem. Nic neodflákl, užil si to a nepůsobil trapně jako trojice před ním.
Nemám rád takové ty hry na ducha písničky. Naopak věřím na to, že i ve zcela jiném provedení se může ukázat nová, nepoznaná poloha. A rozlišuji na to, zda je výsledek dobrý, nebo ne. "Nothing Compares 2 U"
Dominiky Staré se mi líbila. Vždyť tato, zpočátku nenápadná zpěvačka se umí vžít do skladby a prožít ji k dokonalosti. Dnes byla příjemně hrubá a drsná, ale ne příliš, jak se často stávalo Leoně. Dominika byla jistá a silná a její verze byla pro mne dokonalá.
Miro Šmajda předvedl to, co se od něj čekalo. On má tendenci trochu se vézt na klišé. Ale to v SuperStar tak nějak nevadí. Jako jedinému mu téma přesně sedlo, a tak předvedl prvotřídní
Párply.
Martin Chodúr je jediný možný objektivní vítěz SuperStar. A i když už mockrát zazpíval líp, dnes nic nepokazil a odvedl svůj standardní a profesionální výkon - i když "Crazy" je ve své podstatě jen utahaný rockový oplodňovák a živější věc by každého určitě bavila mnohem víc.
SMSku posílám Honzovi Bendigovi. A vyřadil bych Bena za to, že si záměrně vybral tak snadnou skladbu.