Sychravá podzimní neděle svou ponurou atmosférou lákala spíše k pasivnímu odpočinku, ale koncert Adama Bomba mi vháněla do žil optimismus a já si ve vidině pořádné show již od rána prozpěvoval Kiss a jejich "Rock And Roll All Nite", což se nakonec ukázalo jako projev věšteckých vlastností. Rockový harcovník si totiž nic nedělal z malého prostoru a odpálil takřka stadionovou show plnou kvalitního rocku a ostrých kytar. Nakonec došlo i na zapalování kytar, tombolu a lehký revivalový exkurz v podání kytarového démona s dynamitem v ruce a image Michaela Jacksona.

Strahovské koleje při nedělním večeru byly vyprázdněné a klub nevypadal na první pohled o moc lépe. U dveří postávali chlapíci, kteří vypadali jako fanclub ZZ Top, a na schodech zuřivě gestikuloval samotný Adam Bomb. Na sále pak právě začínali průkopníci glamrockové scény z Bitch & Chips, kteří se brzy objeví v naší rubrice Radar. Chtěl jsem si je poslechnout hezky zblízka, ale to jaksi nešlo, protože dav hysterických náctiletých fanynek ječel tak, že jsem zkrátka nic neslyšel. Zpovzdálí to bylo o dost lepší. Kvartet mladíků staví na image a na stadionových refrénech, které skutečně mají sílu. Inspirace v Mötley Crüe a Backyard Babies je patrná na první poslech. Bubeníkova inspirace Tommym Lee je sice hezká, ale chtělo by to makat i po hudební stránce, ohoz nestačí. Ovšem to je jen tak na okraj, protože Tommy je bubenická extratřída a srovnatelných hráčů je v republice jako šafránu. Jinak Bitch & Chips zahráli slušně a jsou značným příslibem do budoucna, pokud ustojí pozici tahounů scény.

Samotný Adam se pak zjevil na pódiu se světelným stojanem a opravdu starým aparátem Marshall, který svým zvukem nekompromisně válcoval všechno živé. S cynickým úsměvem odpálil první song, kde sólo odehrál jednou rukou. V tu chvíli bylo jasné, že půjde o nářez první kategorie. Mistr se s ničím nepáral a sypal jeden song za druhým, tu a tam donutil publikum zpívat, když je naučil refrén songu "Je T'Aime", kde se zpívá "Je T'Aime Baby, Suck My Dick". Inu, rock až za hrob. Ale daleko víc unešen jsem zůstal z jeho kytarové hry, která vysvětlovala, proč vystupoval s Kiss, nahrával s Axlem Rosem a proč se jej začínající Guns N' Roses neodhodlali oslovit. Chvílemi z kytary opravdu vyluzoval nadpozemské zvuky. Do toho samozřejmě zběsile sóloval, třeba i bubenickou paličkou. Chvíli co chvíli vystřeloval ohnivé gejzíry, která musely personálu klubu vytvořit nejednu vrásku na čele.

Zkušený rocker měl soudnost a občas pobavil i něčím profláklejším, třeba notoricky známou hitovkou "New York, New York" z repertoáru Franka Sinatry. A ve chvíli, kdy show začala lehce ztrácet na zábavnosti, spustil nespoutanou zábavu. Řekl, že následující song je pro kamaráda Johnnyho, zahrál song a plynule začal zeppelinovskou "Stairway To Heaven". O té se říká, že na jejím začátku se pozná kvalitní kytarista. Adam se zřejmě bál ostudy, tak jí začal až od sóla, čímž zvednul náladu nejednomu fanouškovi této legendy. Nakonec vystřihnul i "Rock And Roll" a to atmosféra vystoupala k euforii. Poté se losovala tombola a štěstěna si vybrala mladíka v první řadě. Ten totiž měl za úkol vybrat ruku, ve které je výherní lístek. Vybral tu, která skrývala jeho číslo, takže obdržel tři piva a dvě CD a mohl si zazpívat s kapelou. Oděn do trika Kiss Army se nakonec nadšeně ujal "Rock And Roll All Nite", která mě od rána pronásledovala. A samozřejmě muselo dojít i na zapálení kytary, které působilo démonicky a opravdu efektně, stejně jako hraní na hořící činel. Policejní hodina, nepolicejní hodina, rockeři ji mají na háku a s klidem přetáhli, ale konec stejně přišel. Perfektní jízda od začátku do konce a nezbývá nic jiného, než se těšit na další návštěvu.