Po velmi náročném bigbandovém kole, jehož rozřešení přineslo velké překvapení v podobě vyřazení Markéty Konvičkové, si zbývajících osm finalistů nikterak neoddychlo ani tentokrát. Jak Michael Jackson, tak i Madonna jsou na hudební scéně natolik ojedinělými osobnostmi, že přezpívání jejich písniček se může velmi snadno změnit v nepovedené karaoke. A bohužel i na to v neděli došlo.

Obvykle medailonky moc nekomentuji, ale opravdu by mě zajímalo, co to bylo za člověka, který vymyslel tu neskutečně vtipnou záležitost s detektorem lži i následné otázky. Toho snad muselo dostihnout poslední stádium ukrajinské alkoholové psychózy. Výslech probíhal jak na policejní ústředně a z některých soutěžících dostal věci, které daleko přesahovaly hranice slušnosti. Tahle soutěž nic takového přece nepotřebuje.

Kdo opravdu tento týden musel trpět, byla Leona Šenková. Úvodní rozhovor vůbec nepobrala, byla donucená zpívat anglicky a ještě žánr, který jí byl totálně cizí. Ve světle toho všeho si ale vedla velmi slušně, i když její angličtina byla opravdu otřesná a tento hendikep se posléze přenesl i dále. Snad poprvé jsme slyšeli u Leony chyby v intonaci a její frázování místy připomínalo rapování. Nicméně, jak jsem napsal, celkově to bylo poměrně slušné.

Kdo čekal, že se Monika Bagárová postupem času otrká, jako například já, musí být zklamaný. Když ani po třech kolech ze sebe neshodila trému, je už téměř jisté, že pro takhle velké prostory není stavěná. V "This Used To Be My Playground" byla především v nižších polohách pod tónem a její podání působilo děsně zakřiknutě. Jsem si jistý, že kdyby zpívala v menším klubu, bude opět perfektní jako v semifinále a i takové zpěvačky naše země potřebuje. Nutno ale dodat, že tento večer rozhodně nebyla nejhorší.

Tím byl jednoznačně Miroslav Šmajda s Jacksonovou "Dirty Diana". Předvedl sice dobrou show, ve které odhalil oholenou hruď, a tanečnice se po něm plazily jako břečťan po plotě, jenže jaksi zapomněl zpívat. Zpěv ze sebe spíše tlačil a celé jeho vystoupení připomínalo velmi nepovedenou parodii. Zkrátka totální katastrofa, k níž není třeba víc dodávat.

Velmi nečekaně zvolil Jan Bendig "Heal The World". Čekal jsem od něj něco expresivnějšího, kde by se mohl ukázat. Však mu to taky chvílemi ujíždělo do toho jeho charakteristického afektu, který do některých písniček sedí a do některých ne. Tahle byla zrovna z té druhé skupiny. Nevím, jestli to dramaturgie už nepřehnala s těmi dětmi (ačkoli byly z dětského domova), ale to ať už posoudí každý sám. Bendig měl akorát trošku smůlu v tom, že zrovna když se pustil do svojí vlastní verze "Heal The World", zazpívali mu do toho vokalisti a najednou vznikl slyšitelný rozpor. Nicméně tento večer to byl asi nejlépe odzpívaný Jackson.

U Bena Cristovao každý čekal, že si vybere něco od Jacksona a zazáří. On ale sáhnul po Madonně a její "Don't Tell Me" a zřejmě věděl moc dobře, co dělá. Tahle písnička není hlasově příliš náročná a vlastně je poměrně plochá, což by u Krále Popu asi neplatilo. Ben se tak nemusel soustředit nějak zvlášť na zpěv, mohl v pohodě sledovat rytmiku, která je v tomto songu natolik výrazná a jeho srdci vlastní, že ji dokonale udržel a nakonec stihl předvést i výtečné taneční vystoupení. Výsledkem toho byl nejlepší, velmi komplexní výkon večera.

Denis Lacho s "You Are Not Alone" by mohl být v tomto kole mužským protějškem Moniky Bagárové. Ani v jeho zpěvu jsem neslyšel nějakou velkou jistotu. A když ji jakž takž získal, měl jsem pocit, jako by ji zpíval nějaký člen Worlds Apart nebo Caught In The Act. Ona je tahle písnička velmi náchylná k tomu, že snadno sklouzne k patosu, a Denis k němu klouzal jak na U rampě. Navíc z ní chvílemi dělal úplně jiný song, což vypadalo, že se snaží vyhnout určitým polohám. A to nepůsobilo dobře.

Už několik kol víme, že Dominice Staré perfektně sednou osmdesátky, proto nikoho nepřekvapila s "Like A Virgin". A dá se říct, že předvedla svůj standardně dobrý výkon. Bylo tu patrné, že se nezkouší zpívat jako Madonna, ale jako Dominika Stará s tím, že se ale nepokoušela měnit původní ráz písničky. Přesto k ní mám jednu výtku, která právě nyní vyplula na hladinu v celé své nahotě. Potřebovala by zamakat na posílení hlasu; u více než půlky skladby jsem měl pocit, jako kdyby jí stále táhla v nejvyšších otáčkách a to hodně řezavých.

Martin Chodúr měl být tím nejlepším nakonec a jsem přesvědčený, že pro většinu lidí od Aše až k Čierne pri Chope i byl. Jeho zpěv byl čistý, opět svým přirozeným showmanství bavil, takže proč ne. Já jsem ale v případě "Billie Jean" puritán a Martin Chodúr v ní byl prostě zcela jinde, než jak byl tenhle megahit napsaný - jako by se velšský tygr Tom Jones snažil imitovat Michaela Jacksona. Nedá se říct, že by se mi to nelíbilo, spíš mě Martin Chodúr tentokrát nechával zcela chladným.

Mám-li tento týden sestavit jakési pořadí, pak to u mě na celé čáře vyhráli Ben Cristovao a výborně hrající doprovodná kapela. V další skupině jsou pak ti lehce nadprůměrní, jako Dominika Stará, Jan Bendig či Leona Šenková. Osamocený v průměru stojí Martin Chodúr a v mírném podprůměru pak bok po boku Monika Bagárová s Denisem Lachem. No a o katastrofě Miro Šmajdy jsem už napsal dost. Jen doufám, že Ben Cristovao nebude následovat Markétu Konvičkovou, která minule také zazpívala nejlépe, a všichni víme, jak dopadla.