SuperStar tragédie s big bandem

02.11.2009 09:02 - Tomáš Parkan a Honza Průša | foto: facebook interpreta

Pokaždé, když se objevil v Česko hledá SuperStar big band, nebylo to dobré. Většinou se z toho vyklubala řada katastrof a nejinak tomu bylo i v té Česko Slovenské. Finalisté za zády s Gustav Brom Big Bandem hořeli jako zápalné šňůry a bylo jen málo těch, kteří se s ním popasovali se ctí.

Live: Česko Slovenská SuperStar

kolo: Top 10 - big band
datum: 1. listopadu 2009
Předchozí kolo

Česko Slovenská SuperStar
© superstar.tv
Úkol, či chcete-li téma tohoto kola zněl poměrně nejasně - big band. Co to je? Co si pod tím konkrétně představit? Když mi tohle heslo někdo řekne, vybaví se mi swing a popové standardy. Ne tak v SuperStar. Tam se toto téma totálně rozplizlo. Co má proboha "Voda čo ma drží nad vodou", "You’ve Got A Friend" nebo "Vyznanie" společného s big bandem? Odpovím si sám. Nic! Tyhle písničky jej vůbec nepotřebují, mnohdy jim v neděli dokonce škodil a jejich zařazení a vůbec celé pojetí kola považuji za dramaturgický omyl.

Ani první "Stand By Me", kterou si vybral Jan Bendig, není právě orchestrální skladbou, ale proti výše zmíněným ji za ni v podstatě můžeme považovat. Samotný výkon se mi líbil tak napůl - technicky ano, ale pocitově vůbec. Tahle písnička je přeci úplně o něčem jiném. To přehrávání a teatrálnost, které Bendig předváděl, se do ní vůbec nehodily a nebojím se napsat, že působily místy až odporně.

Zařazení "You've Got A Friend" jsem už kritizoval. To je přece písnička složená pro klavír a pro intimnější pojetí, což by určitě sedělo i Monice Bagárové. Té evidentně velké pódium a široké publikum nějak nesvědčí. Bojí se a je jen stínem té skvělé zpěvačky ze semifinále. Na druhou stranu je vidět, že se pomalu otrkává - její druhý finálový výkon byl o hodně čistší. Naskýtá se otázka, jestli Monika není další z uspěchaných talentů, stejně jako třeba David Gránský v X Factoru.

Miro Šmajda byl ten, kdo si vybral "Voda čo ma drží nad vodou" Jožo Ráže. A nutno říct, že tady nesedělo prakticky nic - stylově totálně mimo, nehodící se doprovod a nespravil to ani zpěv samotného Šmajdy. Jakoby v určitých fázích nevěděl, co vlastně s tou písničkou chce udělat.

Ben Cristovao má u mě jedno velké plus - držel se tématu. Ano! Sinatrova "Fly Me To The Moon" je skladba pro big band, jen je škoda, že Ben zpíval jinou písničku, než ten big band hrál. Tak nějak si nasadil a dal si ji po svém, aniž by ho orchestr za jeho zády jakkoli rozptyloval. A i když bych ho už nikdy nechtěl slyšet swingovat, byl mi jeho pitoreskní výkon svým způsobem sympatický.

Dominika Stará si opět vzala něco, na co neměla. Už u Lary Fabian bylo patrné, že nemá vyzpívané výšky a v ukrutně těžké "Vyznanie" Mariky Gombitové se to jen potvrdilo. Ještěže zazněla pouze část, protože podruhé bych ty rezaté vysoké polohy nezvládnul. Ovšem, než se do nich pustila, říkal jsem si, že tu máme další kandidátku na Top 3. Především její prožitek byl úžasný, což je snad ještě podstatnější než nějaké výšky.

U Paulíny Ištvancové, která sáhla po "Valerie" od The Zutons, jsem měl původně připravené úvahy o tom, že je taková neslaná-nemastná, jak se bojí ukázat výrazové prostředky, a že, když trošku pustí energii na špacír, což se povedlo jen asi dvakrát, je hned o moc lepší. Jenže ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že jí ten samý den zemřela babička, musel jsem sklonit před tím, jakým způsobem dokázala zazpívat. Přeci jen nikdo nemůže čekat takovou profesionalitu, aby mohla něco takového dokonale ustát.

Denise Lacha potkal podobný osud jako Bena Cristovao. I tento mladý Slovák, kterému osud přihrál "Singing In The Rain" Gene Kellyho, je kovaný k úplně jiným žánrům, a tak i on byl totálně mimo. Možná ne tak silně jako Ben, protože se s orchestrem přeci jen občas sešel, ale i tak moje doporučení bude znít: Už prosím tě neswinguj!". Holt tyhle staré věci potřebují své.

, Pokud se ale někomu tento večer povedl na jedničku, pak to byla Markéta Konvičková. Přesně takto jsem si tenhle večer představoval a Konvička, jak jí v redakci intimně přezdíváme, v "Where Do I Begin" z filmu "Love Story" ukázala, že je vynikající zpěvačka, která dokáže pochopit písničku a ukázat ji ve mnoha různých polohách. Ačkoli má tahle skladba už čtyřicet let, Markéta tuto časovou diferenci skvěle překlenula. Zazpívala ji s takovou lehkou a možná i skrytou nonšalancí. Jen ty sykavky kdyby zlepšila, Konvička jedna.

Martin Chodúr je zkrátka kapitola sama pro sebe. Už dopředu bylo jasné, že tohle kolo mu musí sedět, ovšem to, jakým způsobem se doplňoval s big bandem, až bralo dech. Jako by spolu vystupovali už nějaký měsíc a ne pouhých pár hodin na zkouškách. Nicméně, úplně mi nesedla jeho úprava "Feeling Good". Znám tuhle písničku v mnoha podáních a v žádném z nich nebyl takovým způsobem zabitý refrén. Někdy příliš invence škodí.

A chválit musím i poslední finalistku Leonu Šenkovou. Měl jsem strach z toho, jak se bude prát s "Motlitbou pro Martu" Marty Kubišové, ale Leona poprvé ukrotila ten svůj neskutečně silný hlas a výsledkem byla skvělá tečka za soutěžním vystupováním. Samozřejmě, pro ty z nás, kteří mají tuhle písničku zažitou v souvislosti s listopadem '89, tam ještě chybělo větší uvědomění a sepjetí, ale to už od takhle mladé holky snad nikdo nemůže chtít.

Poprvé v Česko Slovenské SuperStar budu určovat jakési pořadí. Už jsem naznačil v textu, že u mě to tentokrát vyhrála Markéta Konvičková, velmi natěsno pronásledována triem Chodúr - Šenková - Stará. Poté mírně osamoceně stojí Jan Bendig a za zády má Paulínu Ištvancovou, Moniku Bagárovou a Miro Šmajdu. Tragédií se v tomto kole staly výkony Denise Lacha a Bena Cristovao, kterého bych po tomto kole už poslal domů.

Jak to viděl Honza Průša

Druhé finále s tématem big band slibovalo zajímavý výlet do pro mnohé neprobádaných vod. Bohužel došlo k nepochopitelným odklonům od něj, což kritizoval už Tomáš. Jsem zvědav, zda příště (tématem má být Michael Jackson a Madonna) dle podobně zvrhlé logiky zazní třeba skladba Robo Grigorova "Ona je Madonna". Ale zpátky k big bandu.

Na rovinu musím přiznat, že jsem čekal podstatně větší přehmaty a horší výkony, než jak to ve skutečnosti dopadlo. U Moniky Bagárové mám od minula jasno - její hvězda spolu s finálem zhasla a dnes (i když byla o něco klidnější než minule) to potvrdila. Jsem přesvědčen, že potřebuje ještě hodně času, aby se z ní stala alespoň trochu použitelná zpěvačka. To Ben Cristovao nikdy zpěvákem nebude. Sice se držel tématu, ale předvedl jen hodně nepovedené karaoke, v němž nezpíval spolu s big bandem, ale proti němu. Všemi (a pro mě zcela nepochopitelně) milovaný Denis Lacho působil trapně a opět mě nebavil. Zuby si vylámal ostudným způsobem, když vůbec nevěděl, jak se k swingu postavit. A ani jednoho z této trojice bych už příště slyšet nemusel.

O něco lépe, ale přesto s velkým otazníkem odzpívala další trojka. Paulina Ištvancová mě nudila. Byl to kolovrátek bez nápadu a charismatu a Hejmou trefně hodnocený výkon jako "v tom špatném slova smyslu profesionální výkon". Vzhledem k okolnostem jí to ale odpouštím. Miro Šmajda intonačně hodně ujížděl a po tristní Nirvaně to bylo jeho nejhorší vystoupení. Přesto se občas dostal do poloh, které mě hodně bavily. Jan Bendig je pořád přirozený, pódia si umí užít, ale ve "Stand By Me" nebyl tak přesvědčivý jako jindy. A tím, že mě nestrhnul, bylo víc času, všímat si jeho chyb. Stále velmi špatně vyslovuje a trošku si šlape na jazyk, což mi začíná čím dál více vadit.

A hvězdy dne? Dominika Stará je hlavní dívčí favoritkou a dokáže se ctí obstát i u tak těžkých písní, jako je "Vyznanie". Její největší síla je v přirozenosti, dokonalém prožitku a absolutní uvěřitelnosti. A tak jsem si užíval její vystoupení a chrochtal jsem při tom blahem. Markéta Konvičková je strašně nevýrazná. Šedivá, obyčejná, chybí jí charisma a do showbusinessu se vůbec nehodí. I tak dnes prokázala, jak velký hlas má, a její výkon mě poprvé opravdu bavil. Přesto bych si ale její desku v budoucnu nekoupil. To na album Martina Chodúra se naopak těším. Co o něm psát dál? A proč vlastně pokračovat v soutěži? Její vítěz je už teď jasný a pokud vyhraje kdokoliv jiný, tak to bude zatraceně nespravidlevé (podobně jako v X Factoru). Královnou večera ale tentokrát byla Leona Šenková. Než začala zpívat, vadilo mi všechno. Účes, který měl připomínat Kubišovou, výběr této posvátné skladby pro něco tak obyčejného, jako je SuperStar. Ale pak zazpívala tak citlivě, jak bych nikdy nevěřil, že dokáže. "Modlitbě" nevzala nic a snad konečně pochopila, že na plyn se nemůže šlapat až úplně na doraz. A tak jí dnes posílám svou SMS.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY