Trochu znalejší fanoušek punku si bude jistě pamatovat na staré pokusy Degradace, které byly na hranici poslouchatelnosti. Tehdy to byla kapela utápějící se v těžké průměrnosti, ale najednou se začalo něco lámat. Split CD s kapelou Proti směru již ukazovalo výrazný vývoj, deska "My Love, My Grave!" z roku 2007 pak představovalo brilantní formaci překračující intence českého punku. Říkal jsem si tenkrát, že se již není kam rozvíjet, ale byla to chyba v úsudku. A občas je člověk za svoje chyby rád. Nová fošna je zkrátka tím nejlepším, co vyplodil český punk ve své samostatné éře.

Tucet fláků vlastně není tak poctivým tuctem, protože cover od Ramones pochází z českého tributu a song "Moje láska, můj hrob" byl titulní skladbou minulé desky, i když v jiné verzi. Takže nám zbyla desítka novinek, které soupeří v hitovosti. Kvartet muzikantů hraje cosi na pomezí klasického rocku a punku, ovšem toho sedmdesátkového amerického. Takže se nemůžeme divit, že chvilku cítíme ze songu New York Dolls, jindy Dead Boys či dokonce The Who nebo Chucka Berryho. Ale hlavní inspirace je cítit z The Clash, nejde o vykrádání, ale spíše o celkovou uvolněnost a hravost, která prostupuje snad všemi songy a jednotlivými muzikantskými party. Baskytarista předvádí neuvěřitelnou lekci z herní produktivity, kytary jsou příjemně hravé a inteligentní, zpěv rozmanitý (místy přechází až do černošského chrapláku) a bubeník dělá kapelu luxusním vývozním zbožím. Jeho záliba v hip hopu je slyšet na perfektní rytmice amerického střihu.

Síla Degradace leží v naprosté upřímnosti a uvěřitelnosti. Za tyhle punkové gentlemany hovoří činy. V textu dojde mimo jiné i na hajlující svině, což je u naprosté většiny punkových kapel jen póza. Jenže frontman Sidney si vysloužil velkou úctu, když se sám postavil sedminásobné přesile nácků, aby skončil v nemocnici s vymlácenými zuby, přeraženou čelistí a hromadou dalších zranění. Takže je jeden z mála, co nemele do větru prázdná hesla. Samozřejmě občas přijde i na smyšlené výpovědi ("Serial Killer"), ale to k věci již tak nějak patří. Poměrně štiplavou kritiku přinášejí pak protiválečná "Atomic Boogie" a hodně aktuální "Hrdinové virtuální scény", která jakoby vypadla z clashovského "London Calling". Odlehčení naopak přináší tuzemské "Blues z betonové plantáže" nebo výborné country "3653 dní" mapující deset let kapely, které bych od punkerů nečekal ani v nejoptimističtějších snech.

Neúprosné statistiky mého iPodu ukazují 43 poslechů za necelých 5 dní, což je snad dostatečná porce na prozkoumání alba. Nedokázal jsem určit nějaký výraznější nedostatek. Je to originální, perfektně zahrané, chytlavé, zvukově dokonalé, textově zajímavé a navíc na desce hostuje kytarový mág Adam Bomb. Nezbývá než doufat, že kapela se tímhle počinem etabluje do pozice špičky scény, protože hudebně tam bezesporu patří. Česká republika zkrátka neměla takhle dobrou punkovou desku a snad si jí bude vážit, protože mnoho dokonalých nahrávek bylo neprávem zapomenuto. V případě Degradace by to byla hudební tragédie...