Jednoho teplého říjnového večera se Švandovo divadlo stalo svědkem oslavy písničkářství. Oslavy, která byla upřímná, vtipná, improvizační a inspirující. Dva hlavní aktéři, Tomáš Klus a jeho koncertní doprovod Jirka Kučerovský, přišli, zahráli a roztančili všechny, kteří se krčili i v těch největších zákoutích sympatické divadelní scény. Ba co víc, ukázali, že koncert nemusí být jen o precizním hudebním výkonu, ale i o magii, která se přelíná mezi jevištěm a hledištěm. Improvizační smršť propukla hned od začátku, kdy se grimasy ve tváři Kluse skloubily s apelem na onu hereckou alma mater. A že v tom není sám, ukázali na balkóně jeho spolužáci, kteří počastovali výkon hurónským smíchem.

Jirka Kučerovský byl obdarován songem "LeHomoLe", příliš se mu to však nelíbilo, avšak Klus si evidentně užíval možnost nechat svého spoluhráče vykoupat v jeho vlastní štávě. A byť si přinesl na pódium nočník s medvědem, které dostal darem, mohl si být definitivně jistý, že tento večer se nic nepo...kazí. Hluboký expresivní zážitek se sebou přinesla první kmotra Aneta Langerová, která si zapěla v songu "Navěky", aby následně darovala Tomášovi akustickou verzi jedné ze svých nových písní. Pokud Aneta byla velkým zážitkem, český Michael Jan Budař dovedl svůj řečnický um opět až kdesi k nebeským výšinám. Inu "Koňmo jak král" si přeje Tomáš na pohřbu, Honza mu ji věnoval ještě zaživa a byl to podle jeho slov velmi extatický zážitek, jelikož píseň na pohřeb ještě nenapsal. "Vše je jednou poprvé," dodal v příjemném rozmaru.

Samotný křest se v režii Mgr. Filipa Rajmonta, hostujícího člena činohry Národního divadla stal stand-up comedy show. Jak jinak lze pojmenovat jeho výkon, kdy málem stihl zničit hudební nástroj, pobavit celé divadlo historkami ze zákulisí a na závěr, společně s Anetou a Honzou, pokřtít jak nové CD, tak zpěvník. Udělali to stylově - rumem. Po předání zlaté desky za prodej první desky "Cesta do záhu(d)by" přišla dramatická komerční vložka v podání Kryštofa Mendeho a mohlo se pokračovat dále.

Improvizací v textech je Klus proslulý, tento večer ukázal svou lehce slabší stránku. Ne vždy ho napadl okamžitý rým, ale forma, jakou se z toho vždy dostal, vyloudila na tvářích diváků pokaždé úsměv. "A moje mamka nemá ráda, když dělám to, co právě teď dělám/ne vždy se dá vymyslet rým, během tří vteřin," takovými slovními hříčkami okouzloval zas a znovu, až se dostal na úplný závěr večera, ve kterém ho přišli podpořit další muzikanti, a písně tak dostaly za doprovodu piána a basy zase jiný nádech. Tomáš by se neměl této formy bát, kapelové zázemí mu vyloženě sluší. Došlo i na oblíbenou koncertní pecku "Nijak" a neplánované přídavky "Dopis" a "Strojevůdce".

Opona se zatáhla a koncertní tkanička může pokračovat do další zastávky. Tomáš Klus dokázal, že není na hudební scéně omylem a má svým posluchačům co říct.