Po příchodu do Lucerna Music Baru zaujalo oko diváka jednozačně pódium. Uprostřed se majestátně vyjímalo bělostné piáno, nechyběly samozřejmě ani klávesy, před bicí soupravou stálo nevinně bongo a samotná jevištní plocha se ztrácela v potemnělém měsíčním světle. Katarínin slib o mimořádné atmosféře se tedy začal plnit hned před začátkem. Samotnou zpěvačku bylo možné spatřit na pódiu ještě před zahájením koncertu, obětavě poskytujíc rozhovor jedné televizní stanici.

Sál se deset minut před devátou značně zaplnil, klimatizace dokonce plnila ke spokojenosti všech přítomných svůj účel, tudíž nic nebránilo spuštění hudební produkce předkapely Popcorn Drama. Jenže ouha, kam se česko-slovenští muzikanti vytratili? Marné čekání na rozehřívače prolomila až chvíle, kdy na pódium vyhopsala pozitivně naladěná Katarína Knechtová ve stříbrných minišatičkách. Aniž by se poprvé nadechla, působila nesmírně sympaticky a podle určitých mužských výpovědí i sexy. Večer ve jménu zvěrokruhu zahájila stejnojmennou písní ze sólové prvotiny "Zodiak".

Během několika písní si Katarína okamžitě získala veškerou přízeň publika, které tvořilo osazenstvo od dvaceti let výše. Přestože se diváci zpočátku pohupovali nesměle, během koncertu zcela propadli kouzlu pop rockové hvězdy našich sousedů a odměňovali ji vydatným potleskem. Zcela nepochybně i proto, že Knechtová hrábla do kapsy a hojně využila bohatého reperotáru již neexistující kapely Peha. Po několika úvodních skladbách se na pódiu objevili páni z vydavatelství, ve světle reflektorů se zaleskla zlatá deska a vzduchem zazněla slova díků. V další části měla dostat prešovská rodačka obecenstvo do kolen.

Magický večer začal hlavně poté, co se zpěvačka převlékla do nebesky modrých šatů se svítícími žárovičkami nespecifikovatelného ornamentu. Jak sama prohlásila, večer by se nikam neposunul, kdyby nezahrála filmovou "Môj Bože" ze soundtracku k Jakubiskově Bathory. V tu chvíli se všudypřítomné oči upíraly pouze na Katarínu, jejíž žalostný hlas proudil do každého koutku sálu. Divákům naskakovala husí kůže. Každou píseň doprovázelo neuvěřitelně upřímné nasazení, o kterém by se mohlo leckterému muzikantovi zdát. Akustická verze "Za tebou" potvrdila, co bylo jasné od počátku večera - toto dievča zo Slovenska má v hrdle zlato, ne-li platinu.

Katka je bezesporu unikátní hudební talent, což potvrdila i tím, když sama zasedla za bicí při písničce "Nič nové". Bez potíží zvládala jak elektrické, tak akustické kytary, při zpěvu se občas doprovázela tamburínou a všemu dodala tečku osobitou hrou na piáno. Atmosféru tak kazilo jen časté pískání v reproduktorech.

Přestože doprovodná kapela dosahovala laťky, již Knechtová nasadila, nic nemohlo změnit fakt, že plná pozornost byla věnována právě jí. Přídavek na sebe nenechal dlouho čekat. Bosá, ale stále výtečně naladěná star vyšvihla sebevědomě "V tichu" a nejznámější "Spomal". Věčná škoda závěrečné balady byla ta, že do půlky ji doprovázela pouze akustická kytara. Katarína si měla za piáno sednout mnohem dříve, čímž by podtrhla jedničku, kterou si za celý večer vyzpívala.