Nestává se často, aby se hudební fanoušek vypravil na svoji oblíbenou kapelu a namísto znuděného a zdlouhavého přešlapování během produkce předskokanů pak po cestě domu přemýšlel, který z nich se mu vlastně líbil nejvíc. Tohle dilema ovšem zajisté řešili příznivci metalové Chimairy opouštějící prvního říjnového večera Abaton. Banda z Clevelandu totiž měla při výběru parťáků pro své evropské turné "Spread The Infection" více než šťastnou ruku.

Zatímco se na pódiu vše teprve chystalo, v předsálí o patro níž bylo poměrně živo. Metaloví fanoušci, patnáct až padesát let, postávali u stolů popíjejíc a vzrušeně debatujíc. Nezvykle početná skupina zvědavců přešlapovala před stoly nabízející všelijaký merchandise. Však taky bylo na co koukat - triček a mikin s nápaditými designy a motivy všech kapel bylo k mání více než dost. Když už jsme u toho oblečení, nalevo - napravo, všichni v černém, což asi sotva někoho překvapí.

Překvapili však deathmetaloví Dååth, jež večer plný drtící energie a syrové agrese odstartovali. Nebýt ultra-kýčovitého zpěvákova zvolání: "Až napočítám do tří, zakřičte všichni fuck!" nebylo by jejich setu co vytknout. Mimochodem, za podobné infantilně trapná gesta by se mělo přímo na pódiu lynčovat, stejně by mělo dopadnout i těch pár tupých hlav, které na to slyší.

Slabší chvilku si vybral také Abaton. To když produkce Throwdown uprostřed písně náhle oněměla a sál se ponořil do tmy. Paradoxně se tak stalo asi pět minut poté, co zpěvák Dave Peters, zjevem připomínající anglického rowdie, vychválil skvěle pařící české fanoušky. Nahození pojistek naštěstí netrvalo dlouho a o pár minut později mohla zběsilá jízda pokračovat.

Před pódiem už v té době začínalo být krajně nebezpečno: proti tomu, co předvádělo několik místních šílenců, je punkové pogo lázeňským tanečkem. Brutální HC líznuté metalcorem výše zmíněné partičky totiž stimulovalo publikum způsobem nevídaným. Chvílemi se tak zdálo, jako by si někteří jedinci přišli v první řadě vybít přebytečnou energii a ventilovat nahromaděnou agresi. Třeba ten jedinec, který se několikrát zastavil na místě a začal nepříčetně boxovat do imaginárního pytle. Několik skokanů si natlouklo kokos, to když se vrhli střemhlav z pódia, aniž by je někdo byl připraven chytat. Nakonec proč ne - ti bez pudu sebezáchovy vyváděli vepředu a ti ostatní si zkrátka poodstoupili. Hlavně že se všichni bavili.

Během hodinovky Unearth, kteří se celou dobu bavili vyhazováním plných plechovek piva na horní balkón, dosáhlo šílenství vrcholu, a když se na scéně objevila Chimaira, největší bouřliváci odpadli a nastal relativní klid. Avšak kdykoliv vybídl frontman Mark Hunter fanoušky k circle-pitu, nadšeně poslechli. Jinak šestice hudebně nijak výrazně nepředčila tři předchozí kapely, vlastně ani nemohla - laťka byla zkrátka posazená moc vysoko. Jediným znatelným rozdílem tak byl vychytanější světelný doprovod a přítomnost kláves.

Byl to večer nadupané energické muziky, brutálních riffů, hrdelního zpěvu a to vše ve skvělém čtyřnásobném provedení. Jenom více takových akcí!