Někdo si na kolejích myje nohy v rose, jiný je rovnou vytrhává. Honza Homola se svým kolejnicovým folkem přišel nečekán, nezván. Spolu s Césarem by si díky tomu mohl notovat veni i vidi. Jen vici musí zatím nahradit remízou. Posluchač "Homolky Tobolky" se párkrát dožere, ale deska zůstane celá.
6/10
Honza Homola - Homolka Tobolka
Vydáno: 7.7.2009
Celkový čas: 34:33
Skladby: Originál, Rady, Snovej kočí, Nezatleskám, Spermie, Well Bloud, Myši na polštáři, Kroky Františka Janečka, Otazník, Doma pod čepicí, Big Billy Button
Vydavatel: Soundmachine
Je to zvláštní album. Snaží se být něčím jiným, ale sám autor tu snahu bojkotuje. Chce proniknout k odlišnému typu publika, ovšem prezentace nahrávky tomu příliš neodpovídá. A právě neurčitost celého projektu ho mezitím pomalu pohřbívá zaživa. S použitím jednoho z textů na desce to připomíná situaci rozjeté akční spermie, která narazí na stěnu kondomu. Nebo-li, odvážný člen elitního komanda vystartoval na samostatný průzkum a nakonec orazítkoval hlavou mantinely dosavadního výcvikového střediska. Ze zajímavého autorského počinu se zkrátka stal pouhý vedlejší produkt domovské kapely, kterou se recenzent záměrně rozhodl nejmenovat.
Na uvítanou dostanete do ruky graficky výtečně zpracovaný obal. Uvnitř, krom textů, jsou pro hrdé majitele navíc připraveny poetickými slovy doprovázené ilustrace popisující písničkářovo osudové setkání s akustickou kytarou. Potud dobrý. Nezhorší se to ani s koncem bookletu. Ba naopak. S výčtem spolupracujících jmen se dostaví nejen zvědavost, ale i pocit, že tohle snad ani špatně dopadnout nemůže. Zástupkyně a zástupci
Yellow Sisters,
Tara Fuki či
Vertigo Quintet, podílející se na jedné nahrávce; kdo z vás to má, dámy a pánové? Ale bacha! Disk se roztáčí.
Úvodní "Originál" začíná hráčským rozcvičením prstů po strunách. Je to takové přijatelné alibi pro sníženou virtuozitu. Když se písnička rozjede, začínám váhat. Poslouchám parodii, nebo vážně míněný pokus, který nevyšel? Nevěřícně vrtím hlavou. Následující "Rady" mě iritují doprovodným mlaskáním. Mám chuť to vypnout. Ale říkám si, že jsem chlap a recenzent a něco vydržet musím. Ještě že tak. Od skladby "Snovej kočí" nastává obrat. Díky zapojení violoncella se najednou vynoří nenápadná patina melancholie. Text je soustředěnější, víceméně oproštěný od obvyklých Homolových slovních hrátek. Stále mu však zůstává nadhled, který naštěstí setrvá až do konce alba.
Čtveřice songů "Snovej kočí", "Nezatleskám", "Spermie" a "Doma pod čepicí" tvoří optimální páteřní podobu
Honzy Homoly, písničkáře. Zábavné doplňky "Kroky Františka Janečka" a "Big Billy Button" jsou ideální přídavkové kusy. Zbytek jeho záměr zbytečně kazí. Všechno však může ještě převrátit živá prezentace. Pokud ale bude směřována na cílovou skupinu mateřského souboru, může přijít oboustranné zklamání. Ideálním posluchačem je pro Honzu Homolu ten, který o něm doposud neslyšel.
V jednom z rozhovorů vyslovil záměr obrazit příští léto pár folkových festivalů. Vstup do jámy lvové může být právě takovým lovištěm nevědoucích. Pro ně se může stát vítaným objevem trhače zajetých kolejí. Ti ho můžou přimět, aby pokračoval. A já bych se za další nahrávku přimlouval také. Ale důstojně plnohodnotnou, neboť zakuklených ípíček jsou už tak plné regály.