Eponymní debut Lesní zvěři je nesmírně rozmanitý. Rychlé a dravé kousky se střídají s uvolněnými a rozvláčnými pasážemi, zpívané skladby si podávají ruku s instrumentálkami. Je tu všechno - neprostupný prales, houštiny, prozářené mýtiny, remízky. Listnatý, jehličnatý i smíšený porost a Lesní zvěř se jím prohání s jasně vyzařující radostí ze života i svobodou pohybu, volně a přirozeně. Vše do sebe zapadá. A i přes množství vzorů, které by se tu daly vystopovat, zůstává naprosto originální a autentická.

To, že spolu umí Lesní zvěř komunikovat, ať už se pohybuje kdekoliv, to, že své instikty předává do hudby, z níž pak vyzařuje příjemné napětí mezi jednotlivými členy, bylo prokázáno už mnohokrát naživo. Muzikanti jsou propojení, navzájem se ovlivňují a to, co vychází z beden, pak svědčí a vede až k extaktickým zážitkům. Na albu ale předvádí i nakažlivost své komunikace k dalším hostům. Horňácká muzika Petra Mičky, která zásadně obohatila téměř půlku skladeb, zapadla mezi ostatní dokonale.

Způsob, jakým bylo s těmito často největšími nositeli patosu a kýče (ano, myslím smyčce), mnohými umělci používanými necitlivě, zbytečně a účelově, zacházeno zde, ukazuje na důmyslnost nahrávky a výborný cit celé party, která desku připravovala. Nejenže vše působí přirozeně a nenuceně, navíc je jasné, že sem všechno prostě patří. Hosté tak velmi významně ovlivnili ráz celého alba, díky nim mnoho skladeb roste a graduje. A opět za ve vzduchu neustále přítomné přirozenosti.

Výborná produkce a precizní zvuk (Dušan Neuwerth a Ondřej Ježek) vyvažuje muzikantskou práci i výjimečnost nahrávky, která je tak po všech stránkách okouzlující. Jediným a pro někoho problematickým faktorem by mohla být angličtina Miloše Rejska, jedno z vodítek místa, odkud nahrávka pochází. Ale i když je díky tomu český původ na první poslech slyšet, nevadí to a naopak ještě rozšiřuje autenticitu celé desky.

Vlastně je to dobře. Lesní zvěř hodně odkazuje k našim kořenům. Je to současné blues pro jedenadvacáté století. Psychedelie pro ty, co mají rádi šedesátá léta, ale nechtějí zůstat stát na místě. Je to upřímná a citlivá výpověď dnešní doby. A jedna z domácích desek roku 2009.