• 
• SHOP

Vitalita starého rockového barda

Live: Ken Hensley & Live Fire

support: Coda, Uriah Heep Revival

místo: Retro Music Hall, Praha
datum: 30. srpna 2009
Fotogalerie

© Vojta Florian / musicserver.cz

Po zdlouhavém procesu s kontrolou u úzkého vchodu se do klubu vecpalo pár stovek rockových nadšenců, z drtivé většiny postarších mániček, jak už to na podobných akcích bývá. Někteří si přišli vyloženě zavzpomínat, jiné nadchnul také nový a vydařený rockový projekt Kena Hensleyho.

Dlouho očekávané vystoupení Kena Hensleyho jsme si však museli zasloužit vytrvalostí a shovívavostí při poslechu karlovarské hardrockové předkapely Coda. Přestože jsou to zkušení muzikanti, jejich osmdesátkové, tak trochu tancovačkové pojetí rocku mi zkrátka nesedne. A to přehnané nadšení frontmana je úsměvné. Jako rozehřívačka však Coda splnila svůj účel. Jen doufám, že Kenovi nikdo nepřekládal jejich texty, které rozhodně nelze označit za poetické.

© Vojta Florian / musicserver.cz

Podstatně vkusnější a příhodnější byl krátký výstup Uriah Heep revivalu, který se právem pokládá za nejlepší v Evropě. Revival výtečně a jiskřivě zahrál skladby "Sunrise" a "Look At Yourself", které jsou poctou originálu. Zpěvák Bedřich Ziegler připomněl nedávné životní jubileum Hensleyho, celý sál vyzval k zapění "Happy Birthday" a slavný muzikant si převzal dort k pětašedesátým (!) narozeninám. Je to až k nevíře, že ten chlápek s hustou a dlouhou černou hřívou, s elánem větším než má množství podstatně mladších hudebníků, vypracovanou postavou, mladistvou jiskrou v očích a věčným přívětivým úsměvem už je podle rodného listu takový rockový dědek.

Po kratší pauze na přestavbu aparatury se za bouřlivého jásotu a se skromným nástupem zjevil na scéně charismatický indián Hensley, ověšen stříbrnými šperky a pouze v kostkované vestičce na obnažené hrudi, s bandou zručných a sympatických norských muzikantů. Koncert odstartovali písničkami z Hensleyho poslední sólové desky "Blood On The Highway", která je podle mě jedním z nejlepších novodobých počinů stárnoucích rockových bardů. A svérázná melodičnost, jiskrný náboj a rocková přímočarost titulní skladby alba či písní "Just The Beginning" i "We're On Our Way" jsou toho důkazem.

© Vojta Florian / musicserver.cz

Když však zazněly první tóny z uriášské klasiky "Circle Of Hands", dostavil se pocit naprosté (pro většinu v sále nostalgické) euforie. Ten vzletný pocit nezmizel, ani když Ken Hensley vyměnil klávesy za akustickou kytaru a jako dárek pro nás spustil "The Wizard". Do třetice všeho dobrého z desky "Demons And Wizards" pak rozburácela sál vypalovačka "Easy Livin". Vrcholem koncertu byl baladický klenot "July Morning". Po "Sweet Freedom" přišlo rozloučení v podobě snad nejočekávanější "Lady In Black", kterou si s Hensleyem nadšeně zazpívalo celé publikum. Jako bonus, těsně před odjezdem posledního metra, pak zazněla "Gypsy Queen".

Po celý večer se tak aktuální, říznější tvorba nápaditě prolínala se starými, intenzivnějšími, emotivnějšími a impozantnějšími peckami. A mělo to spád. Hensley, na jehož hudebním projevu se požehnané roky nijak nepodepsaly, se obklopil opravdu šikovnými muzikanty. Silný a hutný hlas Erika Hawka dodal písničkám intenzitu a skvěle ladil s Hensleyho zpěvem. Dostávala mě i zpívající kytara. Norové Live Fire mají pro hardrock v ryzí čistotě prostě nadání.

Hensley byl sympaticky komunikativní a vyčaroval nesmírně příjemnou atmosféru. Evidentně jej netrápí revma jako většinu jeho vrstevníků, neboť celý večer za klávesami energicky pohazoval svým záviděníhodným hárem a svou vitálností se celkově vyrovnal i mladším kolegům na pódiu.

SDÍLET:

• Ken Hensley a Norové byli (Mary , 31.08.2009 16:20) Reagovat

  skutečně super. Z textů kapely Coda mám stejný pocit, občas jsem se nevěřícně tázala muže, zda slyším skutečně to, co slyším. Nicméně fronta před klubem i Coda - vše odpuštěno, Hensley je fakt třída.
  
  

• Super koncert (Foxík, 31.08.2009 22:20) Reagovat

  -hudební zážitky naštěstí mažou vše ostatní. malá připomínka k autorce článku. Ken Hensley bude slavit 65 až příští rok,je 24.8.1945...chybička se vloudí
  
  

• Zlín první noční dojmy... (merhaut, 01.09.2009 02:56) Reagovat

  I třetí zlínský koncert Kena Hensleye se nadmíru vydařil, i když jsem tentokráte neměl privilegium slyšet sám v celém sále dvouhodinové zkouškové preludování na hammondy, a ani jsem tentokrát nepřipravoval rozhovor.
  Změna místa z otlučeného Golemu do Master of Rock Panelé atmosféře moc neublížila, když se zhasne, tak tu hnusnou škatuli nevnímáte.
  Live Fire i Erik Hawk představují slušný standard, drobné i větší aranžérské odchylky oproti studiovým verzím beru jako únik z nudy. Soundu kralují hammondy s plnými měchy. S odstupem času si však víc a víc cením prvního vystoupení z roku 2002, kdy měl Hensley v ansáblu skutečná světová esa, kytaristu Davea Kilminstera a basáka Andyho Pylea.
  Poté , co došlo k tragédii v rodině jednoho ze spolupracovníků, se přerušily práce na albové novince. Ken proto víceméně oprášil dva roky starou dramaturgii a vyrazil na okružní jízdu.
  Úvodní čtveřice z Blood On The Highway a Running Blind proto mohla zaskočit jen nepřipravené. Jenže, těch zase bylo! I mezi mými kamarády, se kterými jsem Uriáše sjížděl před 35 lety dennodenně… čučeli jak puci.
  Demons and Wizards je pro mne snad nejvzývanější deskou mládí a Circle Of Hands je katedrála z nejhonosnějších, jedna ze skladeb, kde se Kenův ústřední motiv může postavit romantikům formátu Čajkovského. Škoda, že Hensley nemá čtvery ruce a klavír po ruce. I tak jeden z vrcholů večera.
  July Morning je rockový monument. Ken ke svému vrcholnému kusu přistupuje s úctou, nic neboří, ani nepřilepuje. A David se shůry lehounce usmívá nad tím, jak se dole čtyři chlapi u mikrofonů snaží seskládat dohromady aspoň zdání jeho tenoru, zdobeného otevřeným falzetem…
  Poloakustická studiová průzvučnost Wizard se naživo a bez Byrona nedá vyvolat.
  Sweet Freedom se mnou kdysi oslavilo plnoletost, včera rovných čtyřiapadesát.
  Blok dvouletých písní Blood On The Highway, I Wont The Last a Last Dance (pokud mne tedy paměť neklame) byl vytesán z bytelné hardrockové skály. Macatá Last Dance je úchvatná i bez Glenna Hughese a orchestru.
  Stealin, klasika, … But My Life … i když mi při basovém intru naskočil úvod Meddle 
  Easy Livin, sedmnáct, léto, prázdniny, Český ráj na dohled, kuřátka na pláži,… jako by to bylo dneska.
  Byl jsem zvědav na to, jakým způsobem Ken tentokrát naporcuje Lady in Black. Napoprvé to byl masakr motorovou pilou, napodruhé trochu zrychlená verze, a včera před půlnocí skončila Dáma v černém brnění.
  Cikánský přídavek si užil Eric i rozdováděná kapela. Bylo znát, že syrový, ještě nevybroušený Byron mu padne do huby jako ulitý. Takhle jsem Gypsy ještě neslyšel.
  
  
  

• ???? (Láda, 14.01.2010 19:42) Reagovat

  Dlouho jsem se rozmýšlel zda budu vážit cestu do Prahy na moji oblíbenou CODU a Hensleyho..Když si představím že tam přišli jedinci jako je autorka článku kteří hudbě vůbec nerozumí a při vystoupení CODA kroutí hlavou,dobře jsem udělal že jsem zůstal doma.Pro nezasvěcené: CODA a Hensley se znají už dlouhá léta a určitě Ken by nesázel na nějaké šumaře jako předskokany.Martin Uxa navíc patří k nejlepším klávesákům v naší zemi.Doporučuji proto nespokojeným dámám navštívit ušního specialistu a chodit pouze na koncerty pro méně inteligentní osoby / Maxim turbolenc,Kabati,Eva a Vašek.....)
  
  

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

© 2000-2024, IMEG s.r.o. ISSN 1804-5529 | Prolidi.cz

Souhlas s využitím cookies

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací Souhlasím