O River Jordan lze mluvit jako o svěžence na zahradě českého punkrocku. Za tímhle názvem se však překvapivě skrývá parta ostřílených muzikantů se slušnou hudební historií. Jak zní debut pokračovatelů svého času nadějných The Airbags se můžete dočíst v následující recenzi.
8/10
River Jordan - Fighting The Demons Within
Vydáno: 28.8.2009
Celkový čas: 39:13
Skladby: For Their Cause, Home Without Walls, Avian Call, Setting Words In Stone, Hear The Bells Before They Ring, At The Backseat Of A Slow Car, Future Memories, Sins Become Sainted, With My Bare Hands, Dreams To Awake For
Vydavatel: Next Page
Letos to budou tři roky, co jsem psal
recenzi na album "Broken Symphony" z dílny pražské party
The Airbags. Kapela měla v té době skvěle našlápnuto a aspirovala na jeden z nejviditelnějších souborů domácího melodického punkrocku. Jenže nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Sestavu opustil basák a zbylí členové se rozhodli značku definitivně pohřbít. Všichni okolo nevěřícně kroutili hlavami, když Michal Škrabák a spol. udělali za svým dosavadním snažením tlustou čáru a představili světu
River Jordan. Tři měsíce intenzivní studiové práce - tak dlouho pak kapele trval zrod debutové placky.
Hned na úvod je třeba říct, že "Fighting The Demons Within" je všechno, jenom ne prvoplánová deska. Zatímco zástupy jiných kapel si daly za cíl chytlavost a podbízivost,
River Jordan se vydali přesně opačným směrem. S trochou nadsázky, svoji hudbu nedají nikomu zadarmo, každý si ji musí zasloužit. Na druhou stranu v okamžiku, kdy do desítky skladeb proniknete, bude se vám v přehrávači prohánět několikrát za den. S tím ostatně souvisí i přebal. Hořící bankovka vcelku jasně ilustruje postoj kapely k povrchnosti a vypočítavosti obecně...
"Fighting The Demons Within" nás přesvědčuje, že to poslední, čeho bychom se od
River Jordan kdy dočkali, je šablonovitost. Skladby nejsou stavěné podle čitelného mustru, a teprve postupem doby začnou jednotlivé motivy do sebe zapadat a dávat smysl. Vedle již zmíněných
The Airbags tady lze hovořit o jednoznačném příklonu k tvrdšímu kytarovému zvuku. Časy holčičího ema jsou, zdá se, jednou pro vždy za námi. Snad jedině Michalův pocity protkaný vokál k němu místy nepřímo odkazuje.
Pravda, melodie tady hrají významnou roli, přesto se čas od času ztrácejí pod nánosy přísného kytarového hřmění a vícehlasých vokálů. Tempo alba je proměnlivé jak dubnové počasí. Z poklidných pasáží se zvedá, převrací a graduje, aby v nejvypjatějším okamžiku zvolnilo a umlklo do pouhého vybrnkávání. V pecce "Hear The Bells Before They Ring" pak mile překvapí použití synťákových aranží. Na mysl vytane kacířská otázka, zda by nebylo od věci elektronické kudrlinky používat více a častěji.
Ačkoliv deska byla natočena teprve nedávno, o žádnou trendy novinku se nejedná. Hoši zkrátka rezignovali na všechny současné módní vlny a vlnky a v užitých postupech se ohlížejí spíš zpátky v čase. V době, kdy kapely ztrácí svoje ksichty jenom proto, aby o sobě mohly prohlašovat, že jsou současné, si takový krok zaslouží minimálně respekt. Fakt, že se tu bavíme o jedné z nejzajímavějších desek, jaké naše scéna letos zatím nabídla, je věc druhá.