České hrady.cz jsou prakticky již od svého vzniku festivalem rodinného typu, i proto na nich tradičně vládne pohodová a odlehčená atmosféra. Letos ji mohli okusit i návštěvníci jihočeského Rožmberku, kam se putovní festival vydal vůbec poprvé.

Páteční program obstarali Jiří Schmitzer, Bratři Ebenové a Sunflower Caravan jsou mnohem jistější a suverénnější, než tomu bylo tehdy v Roxy. Díky venkovní projekci navíc nabírá jejich show další rozměr a zatímco v klubovém prostředí se upírá zrak většiny návštěvníků na Andyho konečky prstů, na volném prostranství pod Rožmberkem se do popředí zájmu dostal bubeník drVit, jenž svým talentem přiváděl fanoušky do extáze. Sunflower Caravan hráli díky karnevalovému fiasku už půl hodiny před avizovaným začátkem a jejich živelná show, navzdory malému diváckému zájmu, působila jako ideální startér do hlavního dne festivalu.

Na rozdíl od deštivé Kunětické hory vládlo pod Rožmberkem příjemné festivalové počasí, což se podílelo na velmi slušné návštěvnosti. Ta nejspíše překvapila i samotné organizátory. Festivalový areál byl opticky menší, než je tomu na jiných hradech, na stranu druhou byl příjemně útulný a přehledný.

Nevděčná role úvodní kapely připadla na Skyline. Rozverná školačka aka Marka Rybin předvedla krátce po poledni výstup, kterým marně hledala zastánce z řad obecenstva. Skyline jsem naživo spatřil po třech letech a od úspěšného období kolem "Virginplatonicpanic" se kapela (nejen personálně) dost proměnila. Soudě dle připravovaného singlu "Get Out" se ale blýská na lepší časy.

Festival se rozjížděl pozvolna. NiceLandova dekadentní one-man show s láhví červeného vína a akustickými divnoverzemi depresivních písní patřila k nejslabším momentům celého dne. NiceLand naživo umí, tentokrát se ale utopil ve vlastních nepřesnostech a akustické provedení začalo nudit natolik, že se část fanoušků poprvé odebrala do stanu, kde měl představení Kašpárek v rohlíku.

S despektem jsem vyhlížel příchod Malátného apolitické party, v tuzemsku známé pod jménem Chinaski. Má očekávání se naplnila - slabý text střídal ještě slabší a hlasové dispozice Malátného měly obdobně sestupnou tendenci. Celý set zachraňovalo několik starších písní. Líbily se především klasiky "Stejně jako já" a "1. signální". Zpěvák kapely se bohužel většinu času místo zpěvu věnoval politickým agitacím a připomínal tím zaseknutý kolovrátek. Ač toho zlého pána s bradavicí také nenávidím, čeho je moc, toho je příliš. A v případě Chinaski to už překročilo onu únosnou mez. Když v polovině setu kompletně vypadl zvuk a Chinaski tak hráli na nástroje, aniž by někdo slyšel kýžený efekt, škodolibě jsem se usmíval.

Moc bych za to nedal, kdyby Chinaski sabotoval sám Paroubek, protože hon, jaký se před vstupní branou proti jeho osobě rozpoutal, nemá obdoby. V rámci akce "Antiparoubek" jsou prakticky na všech letošních letních festivalech rozdávány náramky, samolepky a další propagační materiály. Vše se bohužel odehrává až příliš násilně, řízeně a uměle. Z dobrého nápadu se tak stala nemilá propaganda, připomínající právě rudo-oranžové praktiky. Vrátím-li se k vystupující kapele, s jejíž novější tvorbou mám osobní konflikt, musím sportovně uznat, že jsem byl jedním z mála, kteří Malátného odepsali. Společně s Kryštofem jsou totiž Chinaski jedinou tuzemskou kapelou, u které posluchači znají prakticky všechny texty, neb každá druhá píseň v repertoáru byla minimálně po určitou dobu rádiovým hitem.

Ať ale hráli Skyline, NiceLand či Chinaski, scéna (nejen) pro děti žila ve stanu, který patřil Kašpárkovi v rohlíku. Kašpárci sice tentokrát přijeli limitováni chybějícími členy, přesto se Márdimu a spol. podařilo vytvořit až elektrizující atmosféru. Pohled na šťastného Márdiho je nakažlivý. Frontman fiXy dokáže udělat lidi, v případě Kašpárka děti, šťastnými. Kultovní hity z první desky "Kraví stádo" a "Želvy" zazněly až na samém konci vystoupení. Umělecké pásmo končilo chytlavým "Čůrej", tedy předělávkou slavné punkové vypalovačky "Should I Stay Or Should I Go". Pohled na pogující děti je k nezaplacení. Vůbec nejzajímavější písní byl ale "Vláček", pocházející z prvního demáče VF "No Burp!". Márdi v této písni pozměnil oproti originálu několik málo slov, zachoval však melodii i základní dějovou linii a prostřednictvím Kašpárka tak nabídl pohled do minulosti své mateřské kapely.

První vrchol festivalu přišel již v půl páté - Wohnout. "Kapela na šňůře" z aktuální desky "Karton Veverek" fungovala na rozjezd obstojně, největší aplaus ale stejně sklidily starší "Festivalová", "Sej konopí" nebo přídavek "Banány". Aktuální deska naživo vyloženě nezklamala, což je pozitivní zjištění. Jenže, jak sami Wohnouti uznávají, desce schází vyložený hit a "Pepíčci" sice do repertoáru zapadli, jenže je složité je naživo zahrát, stejně tak "Myši na polštáři", které ale svou průměrností do setlistu vůbec nepatří. Wohnout vystoupil na svém posledním festivalu před dlouhou dovolenou a bylo vidět, jak si svou letní derniéru bratrstvo Homolů užívá. Ve vražedném tempu a vražedném vedru vraždili Wohnouti těla všech jančících a tančících návštěvníků. Příjemní, sympatičtí vrazi, ti Fenci, Homolové a Zemánkové.

Neméně energická parta se již rozehřívala na vedlejším pódiu, které bylo umístěné možná až nešikovně blízko. Vypsaná fiXa sice "Holku s lebkou" nezahrála, zazněl však průřez největšími hity kapely a zatímco první polovina setlistu byla pomalejší, tu druhou odstartoval "Lunapark" a všichni se vydali na trip do dalekého San Piega. FiXa si drží svůj standard a nepolevuje. Nejsilnější písní byla tentokrát "Druhá půlka žárovky" z fenomenálního "Fenoménu". VF je ale myšlenkami již u "Klenotu", který vyjde za necelý měsíc, jak avizoval Márdi, který si datum vydání poznamenal lihovkou na svou kytaru.

"Kdy jsem naposledy viděl, aby na fiXu nebo Wohnouty nikdo nepogoval?" položil jsem si otázku při pohledu na "kotel". Do Rožmberku se sjeli z větší části nezkušení festivaloví návštěvníci, kteří skákali, tancovali, bavili se a popíjeli. Festivaloví matadoři však scházeli. Zastavení Českých hradů na jihu Čech tak mělo spíše lokální charakter a přilákalo celé vesnice a městečka na jednu louku v překrásné přírodě. Pokud to byly jediné ambice festivalu, záměr se splnil. Servírovaná kultura si ale zasloužila lepší odezvu a platí to především v případě alternativnějších projektů, jako jsou Sunshine.

Na Kaye se přijelo podívat přibližně třicet fanoušků, kteří jeho tvorbu znali, dalších padesát, kteří byli ochotni naslouchat, a dvacet, kteří před pódium zabloudili. Se stovkou lidí toho na festivale příliš nezmůžete. Většina návštěvníků tak Sunshine proseděla na dekách a absolutně nereflektovala na Kayovy výzvy k párty zábavě. Sunshine představili novou desku a odehráli výborný, takřka bezchybný koncert, dočkali se ale vlažného přijetí. Kay se přesto nevzdával a snažil se publikum zaujmout. Nefungovala ale "VicitimIsAnotherNameForLover" ani "Top! Top! The Radio!". Publikum pookřálo až s prvními tóny "Tokyo Bassline", při které Kay vylezl na zábrany, oddělující návštěvníky od press zóny a začal na tomto nezvyklém místě zpívat. Teprve tehdy na sebe upoutal pozornost a zájem návštěvníků.

Tleskač si na nedostatek příznivců stěžovat nemohl. Plzeňští patrioti předvedli show, která je reprezentuje už řadu let. Nic převratného a inovativního se ale od Tleskačů očekávat nedá, což nestárnoucí Míra Cisler jen potvrdil. Divadlo zahrál, hity zazpíval, na pódiu se bavil, ale stejný scénář se opakuje při každém vystoupení kapely, což už začíná být poněkud fádní.

Divokej Bill a Čechomor se snažili dvě hodiny nalézt cestu k posluchačům. Dočkali se sice vřelého přijetí, to však způsobil spíš efekt pokročilé hodiny, než samotná předvedená produkce. Čechomor vypálil ostré náboje hned na začátku dvouhodinovky a poté zabředl do nekonečné šedi, to Divokej Bill mile překvapil. "Rozárko", "Lásko", ale i "Šibenice", to vše nabídl a servíroval i další hity ze svých prvních dvou desek "Svatá Pravda" a "Propustka do pekel". Setlist byl výborně sestavený, tím se ale ještě více prohloubil propastný rozdíl mezi Billama a Čechomorem.

Divokej Bill připravuje novou desku, o jejímž pojmenování se zatím vedou spory. Z připravovaného alba zaznělo hned několik písní. "Táborák" má zpočátku až nápadně shodnou melodii se slavným hitem Joan Jett & The Blackhearts "I Love Rock And Roll". "Školník" se naopak jeví originálně. Kopák je v permanenci a je to úderovka na první. Bill touto písní reprezentuje návrat k vlastním kořenům a odklon od "táborockových" písní z poslední řadové desky. "Půl pátý ráno aneb Mlsná" má zase potenciál kvalitního rádiového hitu. Jenže taková "Včela" je ještě podprůměrnější "Čmelák". Primitivní text o tom, jak se stane člověk divokým po včelím bodnutí - vše doprovázené středoškolskou melodií. Pokud ale Billové připravený materiál protřídí, mohla by vzniknout velice zajímavá deska.

Návštěvníci příliš neocenili energické vystoupení Vladimira 518. Track "Smíchov - Újezd" zazněl ve své celé podobě, navíc ve strhujícím tempu, stejně tak "Meleme, meleme kávu", na který nedávno vznikl videoklip. Setlist tvořený výběrem písní z Vladimirovy "Gorily" a Hugova "Roku Psa" byl vyšperkován tvorbou PSH - "Du dolu" a "Parket". Vysoké nasazení, hecování publika, "Bigg Boss show" jak má být. V backstage při jejich vystoupení rapoval dokonce i Kay Buriánek. Rožmberk se ale s hip hopem teprve seznamoval...

... další level hiphopové hry nastal při vystoupení Monkey Business. Matěj Ruppert vyskočil na pódium v číšnické uniformě se zlatými předními zuby. Tonya Graves se pro sobotní noc stala červenou, latexovou sestřičkou a Roman Holý dupal po pódiu s bílými holinkami. Vystoupení Monkey Business bylo jako z jiného světa. Svým výkonem Ruppert a spol. degradovali předchozí celodenní produkci na úroveň předkapel. Hlavní hvězdy tedy dorazily až před půlnocí. Nepopsatelným zážitkem byla Ruppertova operní árie a jeho hiphopové pokusy, které by mu mohli závidět i přední čeští MCs. Na pódium dokonce vytáhl i Vladimira, který podruhé během večera zarapoval nejstarší tuzemský hiphopový track "Jižák" a nadělil si tak dárek ke svým narozeninám. Ruppert dal vzpomenout i na Michaela Jacksona. "Earth Song" v podání nejlepšího českého zpěváka zněl snad ještě lépe než od mistra.

Celý koncert Monkey Business na sebe Matěj s Vladimirem pomrkávali. Vladimir před Ruppertovým umem smekal pomyslný kšilt a Ruppert? Ten byl ve svém živlu. MBs v rámci recese zahráli i nejtišší house party na světě - utlumili návštěvníky festivalu a jednu ze skladeb odehráli při pokojové hlasitosti. A to byl jen začátek dlouhé noci... Vladimir měl přece narozeniny.