Cesty osudu jsou občas nevyzpytatelné a vedou různými uličkami. Cesty hudebních osudů bývají občas ještě spletitější. To když na tvrďáky přijde pocit, že by měli zvolnit. Přesně to se stalo u Automatics, kteří na svojí novince radikálně odbočili z punkové cesty.
8/10
Automatics - The Jukebox Of Human Sorrow
Skladby: Monsters, Cardboard Kingdom, A Mighty Long Memphis, Tonight The Lights Are Shining Out, Jukebox Of Human Sorrow, Waiting For My Spaceship To Come, Happy Birthday, My Life Of Crime, All The Weight Of The World, I Swear, Your Biggest Fan, Million Dollar Baby, Wonderfull Day, My Illustrious Career
Vydáno: 8.6.2009
Celkový čas: 49:05
Vydavatel: Papagájův Hlasatel Records
Přiznám se, že obal novinky
Automatics mi na obličeji vykouzlil velice udivený výraz. Staří punkáči a obal, který bych pochopil tak u Dubliners či jiného ostrovního folku. První tóny a začal jsem se bát, ale nakonec jsem spokojeně doposlechl CD až do konce a pustil jej znovu. O punku již nemůže být řeč, ale pořád je to neskutečná pohoda. Více jak třicet let na podiích naučí hrát i sebevětší dřevo, což rozhodně nikdo z kapely není.
Úvodní otvírák "Monsters" je klasickou pohodovkou, která udává směr celé desce. Když se ozvou zkreslené kytary, tak opravdu jen decentně. Takřka poprockově. Ovšem označení poprock sem rozhodně nepatří. Tohle je typický powerpop anglického střihu a je zahraný se vším všudy. Titulní "Jukebox Of Human Sorrow" by se s klidem uživila v leckterém hitparádovém žebříčku, jenže hitovek je zde regulérně čtrnáct, což znesnadňuje vypíchnutí některé z nich. Kromě dvou zmíněných snad ještě narozeninová "Happy Birthday". Je to asi troufalá myšlenka, ale místy jsem z nahrávky cítil rané
Manic Street Preachers v pestřejším nástrojovém obsazení. Ostatně punkové kořeny jsou u MSP dost silné, takže se není čemu divit.
Na ploše padesáti minut tak najdete čtveřici zralých rockerů, kterým začal být punkový rybníček dost malý, což se u nich projevilo nebývalým melodickým i hudebním růstem a finálním odklonem od punku. I když powerpop je prakticky odnož tohoto stylu. Dojde na klavír, mandolínu, banjo, dvanáctistrunnou kytaru i saxofon a to všechno navodí veselou a pozitivní náladu, která z nahrávky přímo čiší, ačkoliv vlastně optimistická vůbec není, což je patrné z názvu. Nikdo tady rebelovat nebude, tady se jen v poklidu odpočívá a je to vhodná hudba k relaxaci a skutečně pro kohokoliv, kdo má rád klidnou kytarovku jsou
Automatics dobrou volbou.