Při nasávání atmosfér z debutu kapely Narcotic Fields se na povrch draly vzpomínky na doby, kdy jsem pravidelně natáčel písně z německých rádií na kazety. Utekly necelé dva roky od něžné revoluce a já prvně zaslechl "Unfinished Sympathy" Massive Attack. Zrodila se láska na celý život. Nespočet let poté tu máme kapelu, která zjevně jako já vyrůstala na odkazu trip hopu z Bristolu. Jejich zahledění je však rozmělněno jakýmsi těžce definovaným českým přístupem a po prvním nadšení celkem záhy přichází zklamání a apatie.

Tereza Kopecká a Tomáš Bayer začínali ve dvou, ale postupně se rozrůstali, až se z Narcotic Fields stala celkem početná parta o šesti lidech. Když se trhal kalendář s letopočtem 2008, vyhráli soutěž Boom Cup a záhy se vrhli na natáčení "Erase". Své hrdiny potrhali do fragmentů - přesně takové se začínají projevovat, když danou pásku několikrát přemažete a přetočíte něčím novým. Potemnělá elektronika dostala (nesmyslně) rockový řád (například v "Game") a kouzlo "Sol", "Never Let Me Down" nebo "Inside" je celkem rychle na ústupu.

Narcotic Fields (Bandzone.cz) asi náhle zjistili, že nemohou příliš okatě kopírovat temný odstín Massive Attack, a překroutili vše k obrazu svému. Po hudební stránce "Erase" nabízí silné chvíle, kdy si i několikrát řeknete: hurá, konečně se u nás na dost smrdícím hudebním pískovišti něco děje. Erupce tvůrčího potenciálu sem ale bohužel přihnala i vatu. Na první poslech je to dokonce i deska přehnaně dlouhá a neudrží si vaši pozornost po celou dobu. A tak si začnete všímat dalších neduhů, jako je třeba nepříliš dobré Terezino anglické frázování. "Walk On Stars Of Faith" v remixu od Steva Morella vás ve finále mrští do zcela jiných koutů, ale funguje to.

"Erase" má dvě tváře. První vás nadchne, ale s každým dalším poslechem se začne odkrývat ta odvrácená, nedobrá a klamavá. Narcotic Fields ještě budou potřebovat čas, aby se pořádně našli a příště nenatočili tolik nevyvážené album.