Hudba bez hranic

"Tell No Lies" přináší blues ze sluncem rozpálené Gambie v konfrontaci se západním pohledem na tento původně z černého kontinentu příchozí hudební styl, doplněný arabskými rytmy. Afrika zde dodává svá témata (třeba vyznání Sahaře) pro nás neobvyklými hudební nástroje, jako jsou jednostrunné housle Ritti nebo dvoustrunné banjo Kologo. Evropa přidává klasické bluesové postupy spolu s moderními rockovými prvky a zastřešuje písně semknutých a uspořádaných tvarů. Rytmus pochází z Asie z arabských perkusních nástrojů. A výsledek opravdu stojí za to.

Justin Adams, Juldeh Camara a Salah Dawson Miller spolu dokáží výborně komunikovat všemi prostředky. Dobře to působí v textové stránce, když se v "Kele Kele (No Passport No Visa)" nenuceně střídá jazyk Camary s jazykem západní civilizace. Stejně to ale funguje i v muzice. Co stejně, ještě barevněji a přitom naprosto přirozeně.

Je fascinující poslouchat tyto dialogy, v nichž do sebe vše dokonale zapadá. Ať už skladba začíná po evropsku ("Fulani Coochie Man") a postupně se přidávají gambijské vlivy, nebo ať je to naopak ("Nangu Sobeh"), vždy se jedná o vzájemně se obohacující a vskutku naplněnou komunikaci. Africký pohled se snoubí s tím evropským, mezi zkreslenými tóny Adamsova Gibsona a pestrobarevnými zvuky etnických nástrojů přináší jasné poselství. Pro hudbu neexistují hranice.

I když to není pro "Tell No Lies" důležité, je dobré připomenout jméno Roberta Planta, s nímž Adams hraje v jeho kapele Strange Sensations. Ve spojení s Camarou jako by byl ale Adams ještě svobodnější. Jeho kytara dokáže odkazovat k punku, rocku i blues, když je potřeba umí ostatní vést nebo naopak zůstat v pozadí. Je šťavnatá, energická a nespoutaná a nahrávce dodává současný moderní rockový pohled. Naproti tomu na Camarovi je závan tajemnosti.

"Tell No Lies" je naprosto přirozené. Nejde o setkání tří turistů, kteří vyrazili na týden na dovolenou a náhodou se dali na letišti do řeči. Spíš jde o rozmlouvání poutníků, světoběžníků s nesmírným pozorovacím citem. Jsou rádi, že se mohou navzájem obohacovat, nikdo se netlačí dopředu, každý si váží ostatních. Jejich hudbu se vyplatí poslouchat. Mají nás hodně co naučit.